Zjizvená tvář

Scarface patří mezi filmy, které předchází jejich pověst a taky jejich pověstná kvalita. Al Pacino v postavě arogantního a sebevědomého budoucího krále drogového světa. Jeho Tony Montana je vybroušená postava, která se nebude zamlouvat každému, ale už jen díky jeho brutálnosti a sebevědomí ( kdo by si málem nechal kvůli pár tisícům dollarům uříznout motorovkou ruku?) vás jeho postava ohromí. Málo diváků ho bude milovat a oslavovat, ale na každého rozhodně udělá nezapomenutelný dojem. Pro mě se postavou Tonyho Al Pacino dostal na hranici svých možností, kterou když v některém okamžiku překročí začne přehrávat a celá postava jde do kytek. Scénář, který nad hromádkou kokainu psal Oliver Stone není podle mě tak drsný a krvavý jak se všude říká, ale pravděpodobně jsem jen viděl dost a nerozhodí mě každá kapka krve nebo kulka v hlavě. Michelle Pfeiffer je skoro nerozpoznatelná a mnohem více viditelní je budoucí držitel Oscara F. Murray Abraham. V Scarface vidí černošká komunita poslední 10-15 let ikonický film, ale mě právě hudba velmi zklamala a vůbec do filmu nesedí. Asi tady Brian ztratil rozum, protože si hudbou zahrává s filmovými bohy, ale má štěstí, že většina diváků mu to promine už jen kvůli ďábelskému Pacinovi. Většinou se říká, že režisér dělá herce, ale v případě De Palma Pacino je podle mě herecké eso stěžejní opěrný bod pro tvorbu De Palmy, který není tak úžasný režisér, jak o něm někteří tvrdí. Délka 170 minut je docela smrtelná a jistě by šla zkrátit, ale z většiny De Palmových filmů je cítit snaha nezkracovat příběh, což rozhodně v některých okamžicích překáží a brzdí celý film. Film je víc akční než Carlitova cesta a také slovník hlavní postavy je o hodně drsnější. Jsou to dva pohledy na jednoho herce, který je jednou agresivní zvíře ve světe plném drog a podruhé citlivé zvířátko, které konečně pochopilo o čem je život. Každý ať si vybere po svém, co mu svědčí. (31.07.2007)

Původní, příběhově přímočarou, gangsterku Howarda Hawkse rozvedli scénárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma do velkolepého díla, které zalidnili postavami, propracovali charaktery a taky bohužel hodně zpoplatnili době, která si to dle antikomunistického diktátu prezidenta Jimmyho Cartera žádala. Tony Montana, uprchlík z Kuby, které pevně vládl Fidel Castro, je symbolem protikomunistického odboje, který lidu uctívajícímu červenobílé pruhy s bílými hvězdami na modrém podkladu toliko imponuje. Ale každý, kdo se dokáže přes toto dobové zakopnutí tvůrců přenést, ten si tuto impozantně vystavěnou „cestu na vrchol“ vychutná. Stoneovi se výborně podařilo vyhnout se „kmotrovskému“ vykreslování postav, kde i proměnu „těch dobrých“ v „ty zlé“ už dokážeme dopředu částečně odhadnout. Zde si nikdo nemůže být ani na minutku jistý, zda-li se někdo změní a hlavně proč. Nejobsáhlejším a nejproblematičtějším vývojem tak prochází samotný Tony Montana, v naprosto famózním podání Ala Pacina, na kterém Stone reflektuje působení těch nejprimitivnějších dobových faktorů jako drogy nebo peníze. Brian De Palma to navíc pojal jako stylizovanou cestu, ve které je třeba použít i toho nejbrutálnějšího násilí (motorová pila nebo závěr nechť mi dají za pravdu). Takže jako celek film působí jako velkolepě obsáhlá freska, která se však dokáže zabývat i těmi nejniternějšími detaily. Scarface se sice nedá označit jako jedna z možných definicí gangsterského žánru, ale za jeden z pilířů rozhodně ano, což rozhodně není málo. (24.07.2005)

Dalo by se napsat – klasický vzestup a pád fiktivního drogového krále. To by ale bylo moc jednoduché. Násilný kousek totálně protkaný hrubým jazykem si mě získal o dost víc, než jiné gangsterské (a zřejmě také víc opěvované) opusy jako Kmotr, Casino nebo třeba Tenkrát v Americe. Stopáže jsem se vážně obával, proto až nyní přišla chvíle Tonyho Montany, který se pomocí scénáře Olivera Stonea a režie Briana De Palmy dokonale zadere pod kůži. Střihač měl sice nekompromisně krátit, ale i těch 170 minut nakonec tvůrci pozornost udrží. Nosy upatlané bílou sračkou, sebestředný šklebící se Al Pacino, vyprávění zalidněné postavami, chlapík deroucí se monumentálně až na vrchol. To všechno v syrové Scarface divák získá. Jiné žánrové vrcholy byly možná opravdu komplexnější, De Palmův příspěvek mi přesto přijde „propracovaný“ tak akorát. Jeden z MÝCH vrcholů žánru!! (14.12.2013)

„I always tell the truth. Even when I lie.“ Kubánský balík, vzdělán ulicí a kriminálem, sní svůj vlastní americký sen na hromadě mrtvol. Stačí mu k tomu jen vůle udělat to, co ostatní neudělají, ale všechno jednou skončí, obzvláště pokud neznáte míru.. Na rozdíl od Carlito´s Way kašle De Palma na psychologii postav a nabízí od emocí víceméně odproštěnou přímočarou jízdu drogového bosse začínající vystoupením z Banánové lodi na Floridě a končící nevyhnutelnou krvavou lázní v bazénku (The World is Yours). A ono to díky Al Pacinovi báječně funguje. Toužím si vybavit šatník Tonyho modelem tmavého saka s jemnou linkou a decentně rozmístěnými šmouhami od koksu.. (29.08.2008)

Dorostl jsem k tomu. Najednou vidím plastickou kroniku násilí, dokonale vtahující báchorku o vzestupu a pádu, navlečenou na živé kulisy tvořené americkým snem a zuřivým uchvacováním moci v zemi zaslíbené. Pacino nabíjí neodolatelným charismatem i absolutního hajzla, jakým Tony Montana nepochybně je, díky tomu nejen ty drastické scény z hlavy nedostanete. (05.04.2015)