Zjizvená tvář

Hodně, hodně zvláštní gangsterka, pro mě osobně absolutní vrchol žánru. Přesto pro řadu jiných lidí jeho naprostý propad, hodně jich vám řekne, že se s tím filmem nedokáže ztotožnit, protože jim ta syrovost, chladnost, brutalita a naprosté vynechání emocí celkem vadí. A tím rozpory ohledně toho, o čem a jaká vlastně je Zjizvená tvář, rozhodně nekončí. V roce 1983 za ni byl Brian De Palma nominován na post nejhoršího režiséra (Maliny), dnes se najdou tací, včetně mě, kteří by nejradši udělili filmu několik Oscarů. Stejně tak se najdou lidé, kteří budou pořád dokola omílat, jak by se měla Zjizvená tvář zkrátit, stejně tak tu bude jiná skupina, kam patřím i já, která by film klidně ještě o půl hodinky prodloužila. A rozpory se nevyhnuly ani jejímu pochopení. Zatímco scénárista Oliver Stone kontakty s podsvětím sice měl, celý film považoval jen za pouhou satiru na život gangstera a tím pro něj zůstává i dodnes. A pak se zeptáte na názor kriminalisty a ti vám dosvědčí, že je to jeden z nejrealističtějších snímků o amerických gangsterech 80. let, dokonce i v hierarchii vysoce postavení kriminálnící dnešní doby si hlavní postavu Zjizvené tváře - Tonyho Montanu - často berou za vzor. A to jsem se ještě nezmínila, že Tony mimo celé kultury Ameriky 80. let (a tím myslím skutečně vše; od hudební scény až po módu) zaujal i Saddama Husajna. Takže, víte co, vykašlete se na to, jak někdo tenhle film vnímá. Ačkoliv na jedné věci se často shodnou všichni: Al Pacino je ve Zjizvené tváři naprosto bezkonkurenční a snad nikdo by jeho postavu nedokázal zahrát líp. (17.07.2007)

Zjizvená tvář možná není tak brutální a propracovanou podívanou, jakou jsem očekávala, i tak se jedná o mistrovský kousek gangsterského žánru a díky režijnímu umu Briana De Palmy a fenomenální kreaci Al Pacina se snímek zcela právoplatně řadí mezi klenoty světové kinematografie. Hudební doprovod, jehož melodie jednoho tónu, stále se opakujícího zneklidňujícím způsobem dokola, je typově podobná hudbě z Carpenterovy The Thing, je rovněž dokonalý. A ve scéně, v níž závěru filmu Al sedí ve svém koženém křesle a do toho hraje tato melodie, mě silně mrazilo... (18.01.2013)

Pre niekoho je vrcholom mafiánskych filmov Krstný otec, pre iného Mafiáni či Kasíno, moja jednotka má však meno Scarface. Takmer trojhodinový opus o ceste kubánca Tonyho Montanu na vrchol drogového reťazca ma vtiahol bezchybne navodenou atmosférou 80tych rokov podporenou výbornými songami vtedajšej elity hudobného priemyslu a hoci sa s postavou Al Pacina nedalo naplno stotožniť (podobne nesympatický charakter snáď vo svojej kariére už nikdy nehral), fandil som mu a intenzívne s ním prežíval každý moment. Že vo svetle jeho one-man show ostatné výkony bledli mi vadilo najmenej a napriek hutnej dĺžke by som pár doplňujúcich scén pokojne pridal. A akokoľvek je pasáž s motorovou pílou v úvodnej tretine výborná, výborný horko-trpký záver vo mne zanechal ešte väčší dojem. Bravo Tony Montana, takto si predstavujem mafiánsku špičku. (27.09.2008)

Nikdy bych nevěřil, že budu zklamaný z filmu od De Palmy s Al Pacinem v hlavní roli. Příběh mně celkově moc nezaujal, to samé jsem viděl již mnohokrát v lepším provedení (díky pane Scorsese). Mělo to sice slušný rozjezd, ale potom mně téměř tříhodinová sonda do života mafiána přestala bavit a bylo mi úplně jedno, co se stane s hlavními představiteli. Emočně prázdné, možnost aspoň malého ztotožnění žádná a vše zazdil podivný závěrečný masakr. Výsledným dojmem je jedna velká deprese a jistota, že podruhý už si to nepustím, navzdory skvělému Al Pacinovi a jeho bezvadnému španělskému přízvuku. (20.09.2003)

Zjizvenou tvář jsem viděl už před lety, ale i když si zcela běžně vybavuji detailně mnoho snímků ze vzdálené minulosti, neodvážil jsem se tenhle film hodnotit, protože u mě nějak zapadl. Nyní jsem ho viděl podruhé a přiznám se, že vzhledem k vysokému hodnocení fanoušků mi přinesl velké zklamání. V podstatě bych se mohl podepsat pod Limův komentář. Brian De Palma má na svědomí jednu z mých nejoblíbenějších gangsterek Carlitovu cestu, ale tentokrát mě jím vyprávěný příběh kubánského zločince přišel hrozně zdlouhavý, hlavní hrdina necharismatický a závěr filmu, jak to jen říct, prostě a jednoduše hloupý. Celá závěrečná bitva o luxusní vilu je jak z nějakého hodně špatného akčního filmu. Michelle Pfeiffer je sice krásná, ale prostor ke hraní velký nemá, Al Pacino se sice snaží, ale tentokrát spíš přehrává, a především platí, že ve filmu je docela slušná spousta vaty. Snad jedině střetnutí s kolumbijským gangem v úvodní části mi udělalo radost. Po emocionální stránce mě hrdinové i antihrdinové snímku nechali úplně v klidu. Celkový dojem: 45%. (22.11.2009)