Zjizvená tvář

Politický vezeň Tony Montana přijíždí z Kuby do Ameriky. Začne pracovat pro mafii, ale nechce dělat žádného poskoka. Svými nevybíravými metodami se dostane až na vrchol, ale tím si znepřátelí spoustu vlivných lidí......Pro mě jeden z největších filmových zážitků. 80. léta přímo čiší z každého záběru. Brian De Palma natočil podle scénáře Olivera Stona jeden z nejlepších mafiánských filmů. Kdo neviděl Al Pacina v tomhle snímku, tak si ani neumí představit jakého výkonu je schopen (tím nechci shazovat jeho ostatní role, ale tady mě zkrátka dostal). I když nejste milovníky mafiánských filmů, tak tohle je prostě povinnost...... (25.12.2007)

Zatímco ve stupňovaném rozjezdu jsem byl nadšený (scéna s motorovou pilou nepostrádá napětí ani akci), v nevýrazně gradujícím konci se mi začal silně zajídat De Palmův režijní styl plný statických záběrů na pozadí "hučící" hudby. Pacino byl samozřejmě úžasný, věřil jsem mu první i poslední gesto (ačkoli mě iritovalo, že se s jeho grázlovskou postavou nelze pořádně ztotožnit) a asi ho neumím neobdivovat, ale ostatní herci včetně Michelle Pfeiffer nestojí upřímně řečeno za nic. Závěrečné pocity po zhlédnutí jsou vzhledem k očekávání nezapomenutelné pecky téměř až negativní, protože slavná Scarface je jenom dějově předvídatelným solidnějším průměrem. (15.09.2006)

Zjizvená tvář možná není tak brutální a propracovanou podívanou, jakou jsem očekávala, i tak se jedná o mistrovský kousek gangsterského žánru a díky režijnímu umu Briana De Palmy a fenomenální kreaci Al Pacina se snímek zcela právoplatně řadí mezi klenoty světové kinematografie. Hudební doprovod, jehož melodie jednoho tónu, stále se opakujícího zneklidňujícím způsobem dokola, je typově podobná hudbě z Carpenterovy The Thing, je rovněž dokonalý. A ve scéně, v níž závěru filmu Al sedí ve svém koženém křesle a do toho hraje tato melodie, mě silně mrazilo... (18.01.2013)

Tak jsem si zase jednou doplnil filmové vzdělání a zase jsem se pro jednou ptal, proč já blbec tenhle klenot neviděl dřív. Tahle brutální gangsterka o vzestupu a správně krvavém pádu jednoho gangstera v režii Briana De Palmy. A je to fakt bezchybný, příběh je výbornej a ani na minutku té dlouhé stopáže jsem se nenudil. Celý to navíc podkresluje výborná hudba a Al Pacino zde předvádí snad nejlepší výkon své kariéry, kam se hrabe Corleone a spol. Fakt pecka, na kterou se určitě ještě několikrát kounu. Já totiž podobný gansterky fakt hodně rád. (08.06.2009)

Snímek Zjizvená tvář z roku 1983 představuje v dějinách moderní americké gangsterky víceméně ojedinělý experiment – a to navzdory tomu, že vlastně obměňuje docela klasické vzorce. Nabízí vzestup a pád gangstera, přičemž příběhu o zločineckých praktikách rozvíjí v paralele k soudobé politické situace. Tato je navíc vedena z levicové perspektivy… je kritikou americké hamižnosti, obrazem sebe požírání kapitalistického systému. Dvojí tendence filmu směřujícího (a) od jedince k systému společensko-zločinecko-politických vztahů a (b) od systému těchto vztahů k jedinci dosud představuje jeden z nejagresivnějších, nejošklivějších a nejpodmanivějších filmů osmdesátých let, a to zdaleka nejen těch gangsterských. Z hlediska výstavby scénáře i výsledného filmu je příznačné už to, že Zjizvená tvář nikdy nedovolí divákovi cítit se s postavami dobře, a to už kvůli tomu, že všechny postavy jsou od samého začátku v jistých ohledech odpudivé. Na filmu je přitom výrazně vidět kooperace dvou velmi odlišných tvůrčích osobností: otevřeně politického přístupu scenáristy Olivera Stonea a otevřeně cinefilního přístupu režiséra Briana De Palmy. Více jsem o filmu napsal na Poznámkách. (15.05.2020)