Zjizvená tvář

Tak zatím nejlepší gangstera co jsem kdy viděl. Opravdu si nemám na co ztěžovat, celou dobu jsem seděl před televizní obrazovkou jako kolíkem přibitý a nedokázal se odpoutat. Tony Montana je opravdu charakter, jeho chování má hlavu a patu, je dokonale opodstatněné Abych se přiznal, trochu jsem mu záviděl, podobný přístup k lidem bych také bral. Vlastně všechno dokonale fungovalo, úchvatná hudba, herci, režie a hlavně mistrný scénář s dokonalým příběhem. Při sledování snímku jsem si také pěkně zavzpomínal na GTA, ale to sem nepatří. Na rozdíl od některých mi vůbec nevadila délka, neboť jsem se ani okamžik nenudil, stále totiž bylo co sledovat. Škoda jen, že se Tony dostal na vrchol tak brzy, jeho vzestup bych raději sledoval trochu déle, ke konci totiž docházejí tvůrcům všechna esa 100% (22.07.2006)

Původní, příběhově přímočarou, gangsterku Howarda Hawkse rozvedli scénárista Oliver Stone a režisér Brian De Palma do velkolepého díla, které zalidnili postavami, propracovali charaktery a taky bohužel hodně zpoplatnili době, která si to dle antikomunistického diktátu prezidenta Jimmyho Cartera žádala. Tony Montana, uprchlík z Kuby, které pevně vládl Fidel Castro, je symbolem protikomunistického odboje, který lidu uctívajícímu červenobílé pruhy s bílými hvězdami na modrém podkladu toliko imponuje. Ale každý, kdo se dokáže přes toto dobové zakopnutí tvůrců přenést, ten si tuto impozantně vystavěnou „cestu na vrchol“ vychutná. Stoneovi se výborně podařilo vyhnout se „kmotrovskému“ vykreslování postav, kde i proměnu „těch dobrých“ v „ty zlé“ už dokážeme dopředu částečně odhadnout. Zde si nikdo nemůže být ani na minutku jistý, zda-li se někdo změní a hlavně proč. Nejobsáhlejším a nejproblematičtějším vývojem tak prochází samotný Tony Montana, v naprosto famózním podání Ala Pacina, na kterém Stone reflektuje působení těch nejprimitivnějších dobových faktorů jako drogy nebo peníze. Brian De Palma to navíc pojal jako stylizovanou cestu, ve které je třeba použít i toho nejbrutálnějšího násilí (motorová pila nebo závěr nechť mi dají za pravdu). Takže jako celek film působí jako velkolepě obsáhlá freska, která se však dokáže zabývat i těmi nejniternějšími detaily. Scarface se sice nedá označit jako jedna z možných definicí gangsterského žánru, ale za jeden z pilířů rozhodně ano, což rozhodně není málo. (24.07.2005)

Mrzí mě, že jsem Zjizvenou tvář neviděl dřív. Při sledování jsem ale na druhou stranu mohl nádherně vzpomínat na doby mého mládí, kdy jsem v jednom kuse hrál GTA: Vice City, jelikož celý ten herní příběh byla okopírovaná právě Zjizvená tvář...včetně hudebního doprovodu. A to mě potěšilo nejvíc. To mi těch 170 minut nakonec uběhlo opravdu snadno. Al Pacino tu totiž předvedl tak neskutečný výkon, že na to nešlo koukat jinak, než s otevřenou držkou. Šel přes mrtvoly, přes hodně mrtvol a vůbec ho to nerozhecovalo. To až samotný závěr, který se rozparádil do absolutního maxima. Zjizvená tvář je těžká gangsterská klasika. Dost možná nejkrutější, ale i nejpravdivější, jelikož i takoví lidé na světě jsou. Co žijou z neštěstí druhých, jdou přes mrtvoly, jen za účelem svého štěstí. Minimálně divák se zkušenostmi s těmito lidmi musí tento film ocenit dvakrát více než já. (20.01.2010)

De Palmovy filmy je dobré vídat především v originále a ve velkém, jinak ztrácejí hodně ze své síly. Tuto novou Zjizvenou tvář je třeba brát hlavně jako ultimátní poctu Howardu Hawksovi, Jamesi Cagneyovi a všem těm tvrdým hochům z originálního světa klasických hollywoodských gangsterek. A když je tu navíc možnost pokochat se kostnatou feťačku Michelle Pfeiffer, která tímto filmem vyhrála celou svou kariéru a zavřela dveře za Pomádou 2, nemám co vytknout. Jenom připomínám velké varování před DVD dabingem. (09.02.2010)

Zjizvenou tvář jsem viděl už před lety, ale i když si zcela běžně vybavuji detailně mnoho snímků ze vzdálené minulosti, neodvážil jsem se tenhle film hodnotit, protože u mě nějak zapadl. Nyní jsem ho viděl podruhé a přiznám se, že vzhledem k vysokému hodnocení fanoušků mi přinesl velké zklamání. V podstatě bych se mohl podepsat pod Limův komentář. Brian De Palma má na svědomí jednu z mých nejoblíbenějších gangsterek Carlitovu cestu, ale tentokrát mě jím vyprávěný příběh kubánského zločince přišel hrozně zdlouhavý, hlavní hrdina necharismatický a závěr filmu, jak to jen říct, prostě a jednoduše hloupý. Celá závěrečná bitva o luxusní vilu je jak z nějakého hodně špatného akčního filmu. Michelle Pfeiffer je sice krásná, ale prostor ke hraní velký nemá, Al Pacino se sice snaží, ale tentokrát spíš přehrává, a především platí, že ve filmu je docela slušná spousta vaty. Snad jedině střetnutí s kolumbijským gangem v úvodní části mi udělalo radost. Po emocionální stránce mě hrdinové i antihrdinové snímku nechali úplně v klidu. Celkový dojem: 45%. (22.11.2009)