RocknRolla

Na první pohled stále dost blízko původním sbaleným a podfu(c)kářským jízdám, ale na ten druhý jen touha vstoupit potřetí do stejné řeky. Je moc fajn, že se do gangsterek s hromadou rozhněvaných mužů pletou nové věci, ať už větší komplikace nebo překvapivější zvraty. Bohužel ale problikává taková podivná misogynie až agresivita (potvrzená o mnoho let později v Gentlemanech), přes kterou se nedokážu přenést. Je to velká škoda, protože jinak je Ritchie v okamžicích čirého adrenalinu pořád za hrdinu, jinde ale právě naopak. (03.05.2022)

Uměle naspeedované šlapání zelí První polovina filmu mi vyloženě pila krev. Kolísavá temporytmika, humorné vakuum, tendenční gangsta tlachy načichlé vězeňskou palandou, pro které je tak typické, že jsou dnes k poslechu v každém druhém rádoby-macho filmu, ale nikdy nedosáhnou ani na nejpřízemnější tarantinovský standard, mému estetickému založení nepříjemně volené postavení kamery a podivná logika střihu, sterilita, nudní herci, nudné postavy, nudné vyprávění o ničem, nikom, nikam - tedy kvality v rozmezí slabých tří a silných dvou hvězd. Druhý poločas byl naštěstí zajímavější. Zvýšila se frekvence vizuálních perliček a "šťouchů" (klepání na videoklipovitou bránu), scenáristických resuscitací, navykl jsem tomu cool retro filtru tónovanému do hněda a kamera se také polepšila, přesto se Ritchiemu podařilo navýšit můj (pečlivě zaznamenávaný a hubený) "smilecount" pouze o šest vážněji míněných "ha-ha", což je trestuhodně žebrácká bilance - tedy kvality v rozmezí silných čtyř a jednou či dvakrát slabých pěti hvězd. Jasně, chápu, že RocknRolla (dále jen R.) nebyla primárně ukochtěna k tomu, aby člověka lámala smíchy v pase a nutila ho pošpinit deset stránek deníčku kultovními bonmoty, se kterými se v nestřežený moment vytasí na nicnetušící známosti, ale dalo se po Ritcheho předešlých třešničkách čekat vůbec něco jiného? R. je možná důmyslný/á vypravěčsky (dr. fokalizátor a jeho změny), ale, jak praví jedno docela neznámé pořekadlo, ani za hubenou kozou s fazónou prvotřídního akčního býčka se s páchnoucí bečkou hnoje neschováš. Inu, přesně ten stylem přehlcený kind of movie, který bych, v případě, že bych měl možnosti a reputaci s jakou si po světě mašíruje slovutný Guy, nikdy nechtěl natočit. Jsem poeta - a to se s totálně nelyrickým naturelem R. snese asi jako Butlerův anabolický Leonidas s partičkou zvířátek na obálce Čtyřlístku. Když cynickou komediální gangsterku, tak si rád zaplatím exkurz V Bruggách. Jednou a bon voyage. // P.S. Tu sviňárnu s obrazem ti nezapomenu, rejžo! :) P.P.S. Moc se mi líbilo se nasvícení, které velmi často pracuje s paprsky světla pronikajícími oknem či světlíkem. Na všem je něco dobrého. (14.03.2009)

Guy Ritchie se urputně snaží vypadat jako ten starý lišák Ritchie, až vypadá jako svoje nepovedená imitace. RockNRolla je svým způsobem návratem ke komplikovaným gangsterkám, které brnkali na lehkonohou strunu. Ale i tak jsme měli strach o naše hrdiny. Nechybělo jim napětí. Autenticita smrti byla stejně tak blízká, jako ústí hlavně u Ritchieho hrdinů z nemanic. I tentokrát tu máme partu budižkničemů, kteří se zapletou s bohatým mafiánem. Ale opravdové napětí a strach o jejich osudy přichází až v poslední půl hodině. Mezitím sledujeme víceméně nezajímavé zápletky, na které už jsme zvyklí z jiných a především lepších filmů. Ritchieho snaha vrátit se do zajetých kolejí připomíná spíše umanutý vzdor druhorozeného prince, než návrat právoplatného krále londýnského podsvětí. Škoda. (09.11.2009)

Guy Ritchie zpět v plné polní. Jeho gangsterka opět šlape jako hodinky, je hnaná dopředu přesně sedícími rytmy a ošperkovaná nekorektním humorem a dokonale sednoucími herci. Tedy klasický Ritchiovský standard, který mne ale nepřestane neustále dokolečka překvapovat... 4 hvězdičky JEN za to, že vedle Podfu(c)ku není Rocknrolla tak opakovatelná... (18.01.2009)

Guy Ritchie opět nezklamal, ale na Sbal prachy a vypadni či na Podfu(c)k to nemá, ale i tak se jedná o slušný nářez. O tom, že Guy Ritchie je stylař se nemá cenu bavit, opět nechybí typické rychlé střihy, zajímavé postavy a rychlé tempo. Nemůžu se ale ubránit pocitu, že trochu ubral ze své svéráznosti. Obsazení není vůbec špatné, hlavně Tom Wilkinson a nevěřil jsem vlastním očím, když jsem na plátně náhle viděl Karla Rodena :). Kvalitní a zábavná podívaná, které určitě za zkouknutí stojí, ale nečekejte nářezy typu Sbla prachy a Podfu(c)k.....PS Ten konec mi úplně připomněl Scorseseho Skrytou identitu :).......... (16.01.2009)