RocknRolla

Tak Vám nevím ale rukopis a zaběhnutá schémata Guye jsou všude.... takže nic nového dalo by se říct.... Otáukou je zda je to dobře či špatně... tak nějak nevím... Asi bych vnitřně chtěl od Guye nějaký posun, z druhé strany jeho zaběhlý rukopis podvědomě vyhlédávám.... :-) RocknRolla je RocknRolla a tak ma byť tak je to spravné... (02.12.2010)

Solidní návrat k Ritchieovým kořenům, který se klasikou typu Sbal prachy a vypadni či Podfu(c)k i přesto nestane. Filmu neshází tempo Ritchiemu vlastní, zajímavé a dobře odehrané charaktery (všechny ostatní zastiňují Mark Strong a Toby Kebbell) i spousta zábavných momentů s režijní invencí (viz. parádní flashbacky), přesto to ve výsledku na nerušenou dvouhodinovou chuťovku nestačí. Může za to občasné zpomalení i nedostatečná provázanost děje, která by v závěru vyústila v dokonalé zaklapnutí. A přeci jen bych radši The Real RocknRolla, jež slibuje konečně nějaký posun. 7/10 P.S. Soundtrack je v čele s The Bank Robber od The Clash bezchybný. (25.01.2009)

Guy Ritchie se konečně vrací do starých kolejích a přináší nám další kvalitní výlet do londýnského podsvětí. Nechybí jeho dravý vizuál,hodně rychlý tempo, černý humor, drsní hoši a další věci, které k jeho filmům už neodmyslitelně patří. Akorát Stathama tu nahradil Butler, který je v tomto případě možná ještě lepší volba. Herecké obsazení se tentokrát obzvláště vydařilo. Wilkinson si to celý evidentně užívá, Thandie Newton je fakt hot, Mark Strong je čím dál lepší (a nevim proč mi v některých záběrech připomínal Vinnieho Jonese) a Karel Roden zase hraje Rusáka a opět nám nedělá ostudu. Prostě hodně povedenej film, kterej ale na Podfu(c)k ale ještě docela ztrácí. Toho humoru tady je totiž o něco méně a občas jsem se v tom rychlým střihu ztrácel. Pořád je to ale lepší než rádoby intelektuální Revolver. Ritchie už je zase zpátky v sedle a doufejme, že už z něj podruhé nespadne. (14.01.2009)

Nebudeme-li vkládat rovnítko mezi cool-ovost a povrch-nost, zříme neskonale vynalézavou podívanou. Opravdu prvotřídní film. ____ Několik poznámek: (i) Není zde postav hlavních, ni vedlejších. Všechny jsou zrovnoprávněný. A pokud se přece jen s některou více ztotožňujete a fandíte ji (kupř. Butlerovi), svědčí to nikoliv o tom, že by ta postava byla takhle napsaná a vyvýšená nad ostatní, ale o vašich sympatiích k tomu kterému hercovi. (ii) Příběhově se tu konfrontuje východ a Evropa (rusové v Londýně - návaznost na cronenbergovský Východní přísliby), ale je zajímavý, že stylisticky ta konfrontace probíhá naopak mezi Evropou a západem (takzvaný britský Hollywood – návaznost na stathamovský The Bank Job). (iii) Film provází ohromné množství cliff-hangerů - nerozuzlených dramatických situací, ukončených těsně před koncem. Nevadí to ze tří důvodů. Za prvé jsou scény velice krátké a neprovází je sebemenší expozice, tzv. hned se jde na věc, tudíž se ihned přesunete na scénu další a ta předchozí ve vás nedoznívá. Za druhé akce skoro absentuje, a film si tím může unstanovit a udržet jednotnou cliff-hangerovou strukturu, nepřerušovanou čímkoliv jiným (třeba nutností vkládat co půl hodiny pětiminutovou akční sekvenci). A za třetí se tu po celou dobu konstruuje příběh jako síť postupně spojovaných souvislostí, které zapadnou do výsledného obrazu až na konci. Nemá cenu tedy chtít po filmu, aby Vás zahrnoval katarzí uprostřed, nebo kdekoliv jinde. (iv) Ritchieův nejpozoruhodnější rys je kvalita světla. Barevná kompozice s převahou bílé, žluté a černé vychází ze slavného díla renesančního malíře Uccella, Bitva u San Romana. (v) Dále se film vyznačuje prokládáním umírněného vypravěčství s videoklipem, přičemž videoklipové sekvence zde zastupují trailer na film samotný, včleněný do děje. Reklamu uvnitř produktu, řeklo by se. Taková reklama ovšem nemá smysl, neboť produkt je již koupený. Jak ale ukáže následující bod, smysl má a nemalý. (vi) Nejzajímavější záhada je spojená s oním obrazem, okolo něhož obíhá veškerý děj. Obraz („McGuffin", chcete-li) zde totiž symbolizuje samotný film RocknRolla (buď reklamu na něj, nebo film jako takový, to není tak podstatné) – všechny postavy se obrazu obdivují a nepřímo k tomu pobízejí i diváka. Obraz ovšem zůstává po celou dobu skryt, což se váže k oné nesmírně důmyslné paralele s vypravěčskou stavbou – tak jako do sebe veškeré události zapadnou až u konce, tak i u obrazu očekáváme, že nám ho Ritchie na konci odhalí. Neodhalí, protože závěr odkazuje na chystaný druhý díl. (vii) Nakonec bych rád pochválil Ritchieho za opravdu výborně napsaný postavy a ještě lepší dialogy. Vážím si jich snad více než výtečné audiovize. Ono to vypadá všechno děsně samozřejmě, když člověk vypne a jen konzumuje, ale každý absolvent tvůrčího psaní a poctivý čtenář publikace Jak napsat dobrý scénář od Syda Fielda chápe, že tomu tak není. (19.01.2009)

Prostě Guy Ritchie jak ho známe a máme rádi. Londýn, sympatické a hodně známé obsazení, nezaměnitelný způsob vypravování příběhu a především onen charakteristický Ritchieho střih. Obsazení je vážně široké, vyzdvihnout pouze jednoho představitele by byla škoda, žasnu jen nad tím, jak skvěle se nakonec povedlo jednotlivé osudy postav propojit. Skvělá práce, která nenudí, ale naopak vás už na začátku posadí do křesla...tempo sice časem poleví, ale i tak se jedná o výborný film, který by neměl každý správný fanoušek filmu minout...80% (29.12.2014)