V síti CIA

Mimořádně vyvedená televizní minisérie, mapující největší průšvihy CIA v době studené války, překvapí v prvé řadě tím, že není z dílny HBO. Výborně spletená mozaika skutečných událostí s fiktivními postavami jakoby se vylila z pera mistra politických thrillerů Fredericka Forsytha. TNT nešetřilo na výpravě a zdatný televizní řemeslník Mikael Salomon dokazuje, že tyhle věci prostě má v paži. První díl je spíše oťukávací, druhý už však stihne dvě podělané anti-bolševické revoluce (Maďarsko, Kuba). Závěrečná část sice neřeší nic převratného, ale dává průchod nejzajímavější postavě celé série a tím je ‚Mother‘ Michaela Keatona. S věčnou cigaretou, poznámkami oblepenou zdí kanceláře a pomalou dikcí vás doslova uhrane. Jen ta postava bodrého amerického agenta (navíc obsazená prkenným O’Donellem) je nad moje možnosti skousnutí. 4 a ½. (26.05.2011)

Ken Nolan - scénárista Black Hawk Down - adaptoval do scénáře román Roberta Littella, kabelovka TNT dodala slušné peníze a hromadu velmi dobrých herců, a výsledkem je vymazlená špionážní minisérie, KTERÁ NEMÁ S HISTORIÍ TÉMĚŘ NIC SPOLEČNÉHO:) Ale je to úžasná věc, bere si z historie některá pravdivá fakta (verbování vysokoškoláků, desetiletí působící "krtky" jako třeba Kima Philbyho), a pak s nimi vyvádí psí kusy, což nevadí jen díky tomu, jak se proplétají snahy "těch hodných" s "těmi zlými", přičemž "ti hodní" procházejí celkem zajímavým vývojem (trvám na tom, že Michael Keaton je boss), a chcete vědět, jak to vlastně bylo a jak to dopadne. Který je ale v konečném důsledku neodvede od jejich vlastenectví a služby vlasti;) Je sympatické, že je dobře zachycena i nevyhnutelná proměna zpravodajské práce v průběhu dekád, zejména nástup počítačů a proměny světové ekonomiky. Pokud to dokážete brát s jistou rezervou, tak nepůjdete zvracet z amerického patriotismu, schovaného ve druhém plánu (v tom prvním jsou ty zrady a pochybnosti přece...;)), ani z těch historických ani ne nepřesností jako zcela smyšlených béčkových historek "jako z románu" (on to totiž je původně román, pamatujete?:)), a zabavíte se víc než slušně. Jiná věc je, že Tinker, Tailor... je prostě jiná liga;) Ale i tak, ode mě velmi spokojených 80%. (18.06.2020)

Studená válka je dnes již ustálené slovní spojení, termín označuje konflikt mezi zeměmi, které ale situaci neřeší vojenským střetem, jde spíše o zdiskreditování daného národa na ekonomické, politické, příp. ideologické rovině. Poprvé byl pojem studená válka použit finančníkem Bernardem Baruchem roku 1947, v obecnou známost se termín dostal téhož roku díky knize Cold War: A story in U. S. Foreign Policy amerického žurnalisty Waltera Lippmanna. [==] Nejznámější konflikt probíhal mezi USA a tehdejším SSSR v letech 1947 - 1991 (počátky ale lze vystopovat již na konci druhé světové války). Právě tyto události mapuje televizní minisérie The Company na základě bestselleru The Company: A Novel of the CIA, jehož autorem je americký spisovatel a novinář Robert Littell. Do jaké míry je knižní předloha založena na pravdivých historických faktech a fikci, ví snad jen autor sám, nicméně série působí velmi realisticky a důvěryhodně, sám jsem si říkal, že takhle nějak se to mohlo skutečně udát. [==] Divákovi je nabízen pohled na situaci "zevnitř", prostřednictvím tajných služeb USA (CIA) a SSSR (KGB). Zakomponování skutečných televizních záběrů z nejrůznějších politických jednání hlavních představitelů dané země či vojenských konfliktů (maďarské povstání, kubánská krize apod.) divákovi zprostředkovává pohled "zvnějšku" (tzn., jak to viděla většina lidí). Tento kontrast mezi výše uvedeným ještě více posiluje diváckou percepci, více vtahuje do děje, činí z diváka "zainteresovaného" a dává mu pocit, že ví více než ostatní. Výjimečnou ale minisérii činí především výsostně propracovaný děj, atmosféra, která diváka neustále drží v napětí, a vynikající herecké obsazení. [==] V seriálu se to hemží velkým množstvím dvojitých, snad i trojitých agentů, přeběhlíků a špionů šířících samé deziformace. Množství postav a charakterů činí z mnohovrstevnaté minisérie The Company na první zhlédnutí nelehko vstřebatelnou podívanou, všechna vodítka a informace lze dle mě pochytit až po několikáté projekci, poté ale budete odvděčeni komplexně propracovaným dílem, jakým The Company bezesporu je. Smekám! (03.01.2008)

Brilantní dílo. Skvostný seriál o studené válce. Detailnější pohled na ni jako na takovou jsem ještě neviděl. Vztahy mezi ruskou KGB a americkou CIA jsou pekelně napjaté, všude se to jen hemží dvojitými agenty a "draftuje" se o sto šest. Nádherná, takřka Oskarová kamera, divákovi přesně do noty hrající hudba, na televizní produkci hodně přesvědčivé vizuální efekty a co je hlavní - bezchybné herecké výkony. Kde jsou doby hezouna a idolu mnohých náctiletých děvčat, špatně hrajícího Chrise O'Donnella. Ty tam, Chris táhne celý seriál dopředu a právě on je ten, který herecky nad ostatními vyčnívá. Nechci říci, že ostatní hrají špatně, na excelujícího Chrise ale nemají. Jakž takž se ho ještě drží Rory Cochrane, který taktéž předvádí doposud svůj nejlepší výkon. Připočítejte si standartní (čili vynikající) výkony Alfreda Moliny, Michaela Keatona, Natashy McElhone a Alessandra Nivoly a dostanete nejlepší seriálové obsazení roku. Druhá světová má své Bratrstvo neohrožených, studená válka má The Company. (03.10.2007)

(Zá)važné téma pojaté se zarážející naivitou a neúctou k historickým faktům (vrcholně pitomá je druhá epizoda, které se doporučuji zcela vyhnout). Škoda, že se nám tvůrci nesnaží namluvit, že CIA měla prsty také v Pražském jaru. Nechtěné legrace by bylo ještě víc. I když je tahle historie prohřešků americké zpravodajské služby vyztužena solidní výpravou, (až příliš) přehledně odvyprávěná a s přehledem zahraná (s výjimkou stále stejně bezvýrazného O'Donnella), polopatické podsouvání, jak to hoši američtí s exportem svobody do cizích krajin mysleli dobře, nedává The Company takřka žádnou šanci obstát vedle dospělejších špionážních thrillerů a dramat. Téměř dokonalou antitezi z poslední doby představuje Jeden musí z kola ven, film inteligentní, dlouhý, nepřehledný a vůbec zábavný nikoli tím, jak nám všechno předžvýká, dvakrát zopakuje a navrch podmaluje patetickou hudbou, ale naopak svou uživatelskou nevstřícností, nutící k mnohem aktivnějšímu zapojení do populární špiónské hry „najdi krtka“. 60% (01.08.2012)