Sisters
Blood Sisters
Režie:
Brian De PalmaScénář:
Brian De PalmaKamera:
Gregory SandorHudba:
Bernard HerrmannHrají:
Margot Kidder, Jennifer Salt, Charles Durning, William Finley, Lisle Wilson, Barnard Hughes, Olympia Dukakis, Justine Johnston, Dolph SweetObsahy(1)
Kanadská herečka Danielle se v televizní show seznámí s atraktivním černochem Filipem a hned po prvním rande s ním skončí ve svém bytě. To se vůbec nelíbí její sestře, která nemá pochopení pro aféry Danielle. Když se Filip pokusí sestry usmířit, je ubodán nožem. Ale kdo vlastně vraždil? Danielle nebo její navlas podobná sestra? Vražda navíc neunikne sousedce, která neváhá zalarmovat policii. Danielle se ale podaří mrtvolu včas ukrýt a zahladit stopy. Dokázat, že došlo k vraždě, nebude vůbec jednoduché. (mikulem)
(více)Videa (1)
Recenze (43)
Už v tejto rannej De Palmovej snímke môžeme badať veľmi zaujímavé štylistické prvky, ktoré tvorca naplno rozvinul vo svojich nasledujúcich projektoch. Svojská atmosféra 70. rokov, režisérove hrátky s divákom, delenie obrazu, naťahovanie scén, tematika siamských dvojčiat, ktorá môže divákovi evokovať tvorbu Davida Cronenberga či príjemne nekorektné násilie. Zvlášť vražda z prvej tretiny filmu svojou pestrofarebnosťou a krvavosťou akoby vypadla z nejakého talianskeho gialla. Naviac, všetko je umocnené patrične šialenou hudobnou zložkou, ktorú mal na starosti legendárny Bernard Herrmann. V súzvuku s talianskymi krvákmi sa nesie aj herecké obsadenie a z toho prameniaca nevyrovnanosť, hlavne Margot Kidder mi svojou prítomnosťou počas celej snímky vadila. Napriek negatívam sú Sestry dielom, ktoré by si nemal nechať ujsť žiadny priaznivec De Palmu či pánov Davida Cronenberga alebo Daria Argenta. ()
Margot Kidder (Black Christmas, Superman) v první velké roli, a nutno říct, že si to sakra užívá. Ty přerody z usměvavé Danielle do běsnící Dominique jsou úžasný a obzvlášť první půlka filmu je díky ní správně Jekyll-Hydeovská. Po technické stránce je to jinak klasická "De Palmovina", tudíž jsou tu znatelné stopy Hitchcocka nebo dokonce Cronenberga, ale samozřejmě nechybí drásavá hudba a nějaké ty vychytávky typu rozděleného obrazu. Střed malinko slabší, ale závěr, ač lehce předvídatelný, hezky graduje v posledních patnácti haluškoidních minutách. ()
De Palma příjemně překvapil. Nečekal jsem moc ale dostal jsem hodně slušnou psychologickou sondu. Ten začátek je děsně nenápadnej a smrdí tu dost klišé, ale postupem času jde hlavní hrdinka do hajzlu díky tomu že se sama snaží vypátrat vraždu. No a konec? To je psychadelie. Herci jsou prvotřídní a Finley je neskutečně slizkej hajzl. Sice konec je lehce zmatenej ale drží jakž takž pohromadě. Nic jsem nečekal a dostal jsem hodně. Jen škoda že Herrmannova hudba je tentokrát nevýrazná. ()
Hravý rozjezd se šmíráckým pořadem a druhým prověřením morálního profilu černošského účastníka u Kidder doma je fajn. A mlaďoučká Kidder (šest let před Supermanem) je k sežrání. Dál to ale jen nepříliš zajímavě za to příliš hitchcockovsky spěje k předvídatelnému konci (byť úplná tečka za vyšetřováním je originální). ()
De Palmovi lze většinou jen těžko něco vytknout. Brian ví jako málokdo, co dělá, od první scény přesně dávkuje informace a drží diváka v napětí, co bude dál, aby mu v závěru utrhl koule. Je strašná radost sledovat, jak pečlivě je to všechno vystavěné. A stejně jako vždy se VELMI nevyplatí číst o filmu COKOLI dopředu, tento komentář nevyjímaje. ()
Reklama