Šílenci z Manhattanu

První série: Nějákou dobu to trvalo, ale MAD MENI mě nakonec dostali. Většinou tyhle kancelářské seriály rovnou zatracuji (mám s nimi jen špatné zkušenosti), ale tenhle si mě přece jen podržel a nakonec jsem si ho i oblíbil. Je zatraceně dobře napsaný a skvěle zahraný. January Jones je k nakousnutí a pro mě dosud neznámý Jon Hamm opravdu zazářil. Jeho Draper je hodně zajímavý a flashbacky do minulosti patří k vrcholům seriálu. Navíc se člověk něco přiučí o reklamě. A to není nikdy naškodu. Druhá série: Silnější, každým okamžikem. Jestli byl hlavním tahákem první řady Draperův příběh tak u té druhé se přidávají další postavy, které před tím prim nehrály. Bettyin příběh nabírá obrátky a v závěru je hodně působivý, stejně jako věci okolo Peggy. Na významu nabývá i postava Marylin Monroeovské Joan, která je prostě kouzelná. Vynikající je i komponování sktečných událostí a jejich vlivu na osazenstvo Sterling Cooper. Brilantní nápad. Třetí série: Mohla by klidně nést podtitul poločas rozpadu a to nemusí být vždy nutná věc. Pokud díl seriálu sledujete tak jako já až do konce titulků možná jste si všimli, že poslední co z dílu vidíme je nápis - AMC: Tady na příběhu záleží, a to je to nejdůležitější. Seriál, který se svým příběhem poráží jednoho konkurenta za druhým a nepotřebuje k tomu šokující zvraty a cliffhangery. Prostě poctivá práce. Tahle řada nejenže opět překonává obě předchozí, ale též uzavírá jednu kapitolu a to způsobem, který se dnes vidí jen málokdy. Herecky opět není co vytknout, z těch hostujících bych však vyzvedl Abigail Spencer jako paní učitelku mého srdce. Čtvrtá série: Změny udeřili na šílené reklamátory z New Yorku. A to nejen na záčátku sezńy, ale i na jejím konci. Poslední díl byl vážně hodně překvapivý, ale v téhle řadě nehraje prim. Čtyřka přinesla dvě epizody, které vystoupily tak výrazně, že zakryli všechno ostatní. Mluvím o díle, kde Don a Peggy dostávají prostor jenom pro sebe a je úžasnou ukázkou hereckých dovedností, dobrého, ba výborného psaní a kouzla, které v sobě mají právě a jenom MAD MENI. Druhá, o které se chci zmínit je ta až noirovsky pojatá, prokládaná úryvky Draperova denníku. Velice osvěžující náhled do mysli poslavy, která je proslulá tím, že svou mysl neotevírá. Trochu se bojím aby tím v páté řadě nezmizela ona aura, ale jestli někomu věřím, že svou práci zvládnou tak to jsou lidé od AMC. Pátá série: Po dlouhé pauze se MAD MANI vrátili v poměrně pomalém tempu a první dvojdíl byl "jen" dobrý. Gradace ale funguje na výbornou a čím víc se blížíme závěru, tím lepší to je. Všechny charaktery jsou ohýbány k větší temnotě a na Draperovi jsou vidět známky únavy. Spokojenost a štěstí je tu snad ještě pomíjivější než ve skutečném životě (to už je co říct). Snaha získat Jaguar, situace s Peggy a finále jsou jedny z vrcholů seriálu. Nemůžu se dočkat dalších dílů. Šestá série: Going Down? Většina z osazení SCDP měla letos dobrý rok na příběhy (jen Roger byl nezvykle v pozadí) a noví staří známí a fůze přinesla spoustu zajímavého. Přesto všechno je ale stále tahounem jen ta jediná hlavní postava. Za těch několik let, kterých už MAD MENI okupují můj život, by bylo nasnadě říct, že už není co vyprávět. Už o postavách víme vše. Nic nás nemůže překvapit. Přesto jsou to právě známé charaktery, které budí svými příběhy zájem a čas, který ubíhá mění je stejně jako nás. Péče, kterou jim scénáristé věnují, zvraty, které postupně budují a konce, které chytnou u srdce. Draper to v téhle řadě přehnal, nebyla to jeho chyba, snažil se začít nový život, ale to správné co měl chtít udělat bylo napravit ten předchozí. Lidé jsou křehcí, snadno rozrušitelní a on nad nimi (především v první sérii) čněl jako Bůh. Nechybující a věčný. Špatná rozhodnutí jej dohnala ve třetí řadě a ještě teď za ně platí. O to zajímavěji vypadá startovní bod poslední řady, která nás čeká za rok. Chce to opravdu koule nemyslíte? Přiznat, že vaše práce se zakládá na lži a je zbytečná, že pokud je produkt opravdu kvalitní... prodá se sám. Poslední série se nese ve znamení jakéhosi melancholického opouštění, i když zpočátku velmi nenápadně. O všechny postavy je náležitě postaráno a finále je silné, však přesto stále příjemně civilní a realistické. Trávil jsem s těmi lidmi svůj čas strašně rád a budou mi chybět. Loučím se s úsměvem. Brzy se znovu uvidíme u první řady. (04.11.2009) (méně) (více)

Stylový seriál, který v sobě skrývá víc, než se může na první pohled zdát. Parádně vykreslená atmosféra šedesátek, mužského světa reklamního průmyslu, v němž ženám byla určena jasná role, a v neposlední řadě brilantní scénář (a dialogy), dělají z Mad Men úžasnou seriálovou podívanou. 1. SÉRIE mě do tohoto zajímavého světa vtáhla celkem rychle a s každým přibývajícím dílem si mě charismatický Don Draper (v podání famózního Jona Hamma) i všichni kolem něj podmaňovali více a více. Postupné odkrývání temných tajemství životů jednotlivých aktérů mě pokaždé překvapí a uchvátí zároveň. Navíc nic nám tu není servírováno polopaticky, na diváka, který nemá náladu při seriálu myslet a není schopen si všímat méně či více skrytých náznaků, tvůrci zvysoka kašlou. A tak to má být. (90 %) /Nejoblíbenější epizoda: 1x12 - Nixon vs. Kennedy --- Nejoblíbenější scéna: 1x13 - Předváděčka reklamy na Carousel/ --- Během sledování 2. SÉRIE se mě zmocňuje neovladatelné nutkání přidat seriálu i tu pátou hvězdičku (což jsem také udělala), protože pomalý ale fascinující vývoj postav (a jejich další tajemství vyplouvající na povrch) je stále zajímavější. Od začátku druhé série se navíc plně rozvíjí vztah mezi Donem a Peggy, což je skvěle vykreslený vztah mentor - žák. (100 %) /Nejoblíbenější epizoda: 2x12 - The Mountain King/ --- 3. SÉRIE pokračuje v kvalitách sérií předchozích. Co se vývoje postav týká, je tu stále lehký posun a čím dál víc oceňuji propojování skutečných událostí té doby (např. smrt Kennedyho) s osudy hlavních protagonistů a dopad těchto událostí na jejich životy. Něco takového se zkrátka v seriálu hned tak nevidí. A finále třetí sezóny ukázalo, že lze dokonale oživit seriál nějakou zásadní změnou právě včas, aby nabral nové grády. (100 %) /Nejoblíbenější epizoda: 3x12 - The Grown-Ups --- Nejoblíbenější scéna: 3x13 - Don vs Betty v ložnici/ --- 4. SÉRIE Chvilku mi trvalo si zvyknout na tu zlomovou změnu, ale pak už jsem byla zpátky v mém oblíbeném světě, sice trochu jiném, ale stále stejně přitažlivém. Ale ono to tak nějak muselo být. Je hezké vidět vyvíjet se hrdiny i dobu, v níž žijí, a s nimi i celý seriál. Chci další řadu! (100 %) /Nejoblíbenější epizoda: 4x7 - The Suitcase/ --- Nejoblíbenější scéna: 4x13 - Don oznamuje Peggy zasnoubení/ --- Mimochodem má závislost na seriálu stále stoupá, už jej sjíždím znova, takže se tím dostal i do mé seriálové topky. A nebojím se napsat, že jde o jeden z nejlepších seriálů všech dob. :) --- 5. SÉRIE je nejdepresivnější a nejtemnější řada celých Mad Men. Dochází tu k celkem zásadním změnám ve vývoji postav a Matthew Weiner opět dokazuje, jakým je geniálním tvůrcem. Celé to do sebe krásně zapadá a vidět v závěrečném dílu tolik odkazů na první sérii je vskutku úžasné. Mad Men jsou skutečně promyšlená podívaná do nejmenšího detailu. (100 %) --- 6. SÉRIE Když jsem pátou sérii označila za nejdepresivnější řadu celých Mad Men, netušila jsem, co pro nás génius Matthew Weiner přichystal na další sezónu. I když už úvodní scéna prvního dílu, v níž čte Don Draper na slunné havajské pláži Danteho Peklo, mnohé naznačila. Sledovat postupnou psychickou devastaci ústřední postavy, se kterou jsou úzce spjaty osudy všech dalších aktérů, bylo většinu času bolestivé. Stejně jako sledovat bouřlivé politické a společenské změny v revolučním roce 1968, které dokonalým způsobem orámovaly životní strasti našich hrdinů. Šestá řada se nese v na první pohled celkem klidném tempu, ale přesto tu dochází k mnoha zásadním změnám, kterých si pozorný divák může všímat napříč celou sezonou. Weiner se tentokrát ještě více zaměřil na psychologii postav, na to, jak každé rozhodnutí jednotlivce může ovlivnit spoustu dalších lidí a bravurně ukázal, jak si lidé dokáží vzájemně a nenapravitelně ničit životy, ať už kvůli chybným rozhodnutím či z čiré sobeckosti a hlouposti. A hořkosladký konec 6. řady napověděl mnohé o tom, jakým směrem se bude příští rok ubírat poslední sedmá série. (100 %) První polovina poslední 7. SÉRIE je za námi a vypadá to na úžasné zakončení, jak se na Weinera sluší a patří. Sice zamrzí ta roční přestávka před finále, na druhou stranu to loučení bude natolik bolestné, že jsem za ten rok navrch s Mad Meny nakonec ráda... Závěrečné díly dokonale uzavřely tohle do detailu propracované dílo. A jeho úplný konec? Takhle mě naposledy emocionálně vyždímalo finále Six Feet Under. Bravo a sbohem. (100 %) --- Nejoblíbenější postavy: Don Draper (Jon Hamm)... jak jinak. ;-), Peggy Olson (Elisabeth Moss) (28.12.2010) (méně) (více)

„The Universe is indifferent.“ Hodnocení první série. Kouřem načichlý návrat do posledních let éry, kdy muži ještě byli pány a nikdo to nezpochybňoval. Nikoli ženám s jasně stanovenou rolí poslušných hospodyněk, nýbrž mužům patří soukromí. Občas si z něj kus přinesou do práce, zaskakující tu za bar, tadyhle za ložnici. Před vyděláváním peněz není úniku. Společným jmenovatelem všech trablů je logicky práce. Nezávisle na tom, kolik životů jako pracující muž žijete, přípustný je pro vás jediný směr – vpřed. Ženy přitom paradoxně představovaly významnější součást mužské existence než dnes. Manželský svazek značil normálnost, podřízení se všudypřítomným pravidlům. Pokud se nedokázali, za cenu potlačení vlastní identity, přizpůsobit jeho požadavkům, dospělé samotáře systém automaticky eliminoval. Neschválená, mimomanželská činnost vyvolává strach. Co ostatní dělají, když nejsou vidět? ___ Mad Men se vzpírají zařazení mezi dramatické seriály. Skutečné drama přinejmenším neprobíhá v dlouho doznívajících, často statických a hudbou málokdy podkreslených záběrech, ale pod jejich povrchem. Jako kdyby společenské konvence nikomu neumožňovaly skutečně se projevit. Jaká je jejich pravá tvář, k čemu směřují, co by rádi? Nečitelnost přirozeně vyvolává napětí a všemožné spekulace. Co postava, to latentní psychopat. Donovu neschopnost činu, jakousi „zaseklost“ na místě, nevystihuje jenom obehraný symbol červeného světla na semaforu, ale třeba i vyústění jeho tajného setkání s bratrem, kdy z kufříku vytáhne namísto očekávané pistole jenom „pasivní“ peníze. Jen velmi pozvolna jsou odlupovány ochranné vnější vrstvy: falešné úsměvy hospodyněk jako mýdlových oper, perfektně padnoucí obleky a sebevědomé vystupování. ___ Při znalosti historického kontextu, radikalizace společnosti v druhé půli 60. let, lze snadno odtušit, že upjatost vůdčí třídy ustupuje příliš pomalu. Bude muset nastat zlom. Jakkoli je jasné, že něco visí ve vzduchu, stále se nic děje. Tempo sice není stejně ubíjející jako všednodenní činnost, kterou postavy vykonávají s robotickou poslušností, ale oproti akcí napěchovaným americkým seriálům jde o zpomalení dost výrazné, aby přitáhlo pozornost k sobě samotnému. Vtahující nedění narušují kromě místy agresivního upozorňování na dobové detaily hlavně flashbacky. Škodí trpělivě budované atmosféře a zjevně mají seriálu dodat určitý „epic scale“. Síla Mad Men přitom spočívá v interiérové komornosti a schopnosti vměstnat do malého prostoru a nedlouhého času hezky pestrou škálu symptomů tehdejší (a potažmo i současné) americké společnosti. 80% ___ Druhá série si drží vysoký standard a zenové tempo vyprávění, odpovídající citovému rozpoložení protagonisty. Změny nepřicházejí náhle, ale jsou pomalu budovány napříč mnoha epizodami. Zásadní proměnu společnosti v souladu s neviditelným stylem často naznačuje nepatrný detail, moment, k němuž se vyprávění později již nevrací. Herci, na jejichž tvářích kamera uplývá déle než je v dramatických seriálech obvyklé, hrají do jednoho výborně. Také díky svědomitému vykreslení kultury, ve které žijí, je zřejmé, proč činí rozhodnutí, s nimiž liberální intelektuál žijící v 21. století nemůže souhlasit. Mad Men diváka vtahují pomalu, ale když si vás jednou získají a strávíte s nimi pár hodin v kuse, chvíli si budete muset zvykat na svět, v němž sexismus a kouření nejsou něčím přirozeným. Zajímavé komentáře: Toj, jasiska (02.08.2013) (méně) (více)