Šílenci z Manhattanu

Stylový seriál, který v sobě skrývá víc, než se může na první pohled zdát. Parádně vykreslená atmosféra šedesátek, mužského světa reklamního průmyslu, v němž ženám byla určena jasná role, a v neposlední řadě brilantní scénář (a dialogy), dělají z Mad Men úžasnou seriálovou podívanou. 1. SÉRIE mě do tohoto zajímavého světa vtáhla celkem rychle a s každým přibývajícím dílem si mě charismatický Don Draper (v podání famózního Jona Hamma) i všichni kolem něj podmaňovali více a více. Postupné odkrývání temných tajemství životů jednotlivých aktérů mě pokaždé překvapí a uchvátí zároveň. Navíc nic nám tu není servírováno polopaticky, na diváka, který nemá náladu při seriálu myslet a není schopen si všímat méně či více skrytých náznaků, tvůrci zvysoka kašlou. A tak to má být. (90 %) /Nejoblíbenější epizoda: 1x12 - Nixon vs. Kennedy --- Nejoblíbenější scéna: 1x13 - Předváděčka reklamy na Carousel/ --- Během sledování 2. SÉRIE se mě zmocňuje neovladatelné nutkání přidat seriálu i tu pátou hvězdičku (což jsem také udělala), protože pomalý ale fascinující vývoj postav (a jejich další tajemství vyplouvající na povrch) je stále zajímavější. Od začátku druhé série se navíc plně rozvíjí vztah mezi Donem a Peggy, což je skvěle vykreslený vztah mentor - žák. (100 %) /Nejoblíbenější epizoda: 2x12 - The Mountain King/ --- 3. SÉRIE pokračuje v kvalitách sérií předchozích. Co se vývoje postav týká, je tu stále lehký posun a čím dál víc oceňuji propojování skutečných událostí té doby (např. smrt Kennedyho) s osudy hlavních protagonistů a dopad těchto událostí na jejich životy. Něco takového se zkrátka v seriálu hned tak nevidí. A finále třetí sezóny ukázalo, že lze dokonale oživit seriál nějakou zásadní změnou právě včas, aby nabral nové grády. (100 %) /Nejoblíbenější epizoda: 3x12 - The Grown-Ups --- Nejoblíbenější scéna: 3x13 - Don vs Betty v ložnici/ --- 4. SÉRIE Chvilku mi trvalo si zvyknout na tu zlomovou změnu, ale pak už jsem byla zpátky v mém oblíbeném světě, sice trochu jiném, ale stále stejně přitažlivém. Ale ono to tak nějak muselo být. Je hezké vidět vyvíjet se hrdiny i dobu, v níž žijí, a s nimi i celý seriál. Chci další řadu! (100 %) /Nejoblíbenější epizoda: 4x7 - The Suitcase/ --- Nejoblíbenější scéna: 4x13 - Don oznamuje Peggy zasnoubení/ --- Mimochodem má závislost na seriálu stále stoupá, už jej sjíždím znova, takže se tím dostal i do mé seriálové topky. A nebojím se napsat, že jde o jeden z nejlepších seriálů všech dob. :) --- 5. SÉRIE je nejdepresivnější a nejtemnější řada celých Mad Men. Dochází tu k celkem zásadním změnám ve vývoji postav a Matthew Weiner opět dokazuje, jakým je geniálním tvůrcem. Celé to do sebe krásně zapadá a vidět v závěrečném dílu tolik odkazů na první sérii je vskutku úžasné. Mad Men jsou skutečně promyšlená podívaná do nejmenšího detailu. (100 %) --- 6. SÉRIE Když jsem pátou sérii označila za nejdepresivnější řadu celých Mad Men, netušila jsem, co pro nás génius Matthew Weiner přichystal na další sezónu. I když už úvodní scéna prvního dílu, v níž čte Don Draper na slunné havajské pláži Danteho Peklo, mnohé naznačila. Sledovat postupnou psychickou devastaci ústřední postavy, se kterou jsou úzce spjaty osudy všech dalších aktérů, bylo většinu času bolestivé. Stejně jako sledovat bouřlivé politické a společenské změny v revolučním roce 1968, které dokonalým způsobem orámovaly životní strasti našich hrdinů. Šestá řada se nese v na první pohled celkem klidném tempu, ale přesto tu dochází k mnoha zásadním změnám, kterých si pozorný divák může všímat napříč celou sezonou. Weiner se tentokrát ještě více zaměřil na psychologii postav, na to, jak každé rozhodnutí jednotlivce může ovlivnit spoustu dalších lidí a bravurně ukázal, jak si lidé dokáží vzájemně a nenapravitelně ničit životy, ať už kvůli chybným rozhodnutím či z čiré sobeckosti a hlouposti. A hořkosladký konec 6. řady napověděl mnohé o tom, jakým směrem se bude příští rok ubírat poslední sedmá série. (100 %) První polovina poslední 7. SÉRIE je za námi a vypadá to na úžasné zakončení, jak se na Weinera sluší a patří. Sice zamrzí ta roční přestávka před finále, na druhou stranu to loučení bude natolik bolestné, že jsem za ten rok navrch s Mad Meny nakonec ráda... Závěrečné díly dokonale uzavřely tohle do detailu propracované dílo. A jeho úplný konec? Takhle mě naposledy emocionálně vyždímalo finále Six Feet Under. Bravo a sbohem. (100 %) --- Nejoblíbenější postavy: Don Draper (Jon Hamm)... jak jinak. ;-), Peggy Olson (Elisabeth Moss) (28.12.2010) (méně) (více)

„The Universe is indifferent.“ Hodnocení první série. Kouřem načichlý návrat do posledních let éry, kdy muži ještě byli pány a nikdo to nezpochybňoval. Nikoli ženám s jasně stanovenou rolí poslušných hospodyněk, nýbrž mužům patří soukromí. Občas si z něj kus přinesou do práce, zaskakující tu za bar, tadyhle za ložnici. Před vyděláváním peněz není úniku. Společným jmenovatelem všech trablů je logicky práce. Nezávisle na tom, kolik životů jako pracující muž žijete, přípustný je pro vás jediný směr – vpřed. Ženy přitom paradoxně představovaly významnější součást mužské existence než dnes. Manželský svazek značil normálnost, podřízení se všudypřítomným pravidlům. Pokud se nedokázali, za cenu potlačení vlastní identity, přizpůsobit jeho požadavkům, dospělé samotáře systém automaticky eliminoval. Neschválená, mimomanželská činnost vyvolává strach. Co ostatní dělají, když nejsou vidět? ___ Mad Men se vzpírají zařazení mezi dramatické seriály. Skutečné drama přinejmenším neprobíhá v dlouho doznívajících, často statických a hudbou málokdy podkreslených záběrech, ale pod jejich povrchem. Jako kdyby společenské konvence nikomu neumožňovaly skutečně se projevit. Jaká je jejich pravá tvář, k čemu směřují, co by rádi? Nečitelnost přirozeně vyvolává napětí a všemožné spekulace. Co postava, to latentní psychopat. Donovu neschopnost činu, jakousi „zaseklost“ na místě, nevystihuje jenom obehraný symbol červeného světla na semaforu, ale třeba i vyústění jeho tajného setkání s bratrem, kdy z kufříku vytáhne namísto očekávané pistole jenom „pasivní“ peníze. Jen velmi pozvolna jsou odlupovány ochranné vnější vrstvy: falešné úsměvy hospodyněk jako mýdlových oper, perfektně padnoucí obleky a sebevědomé vystupování. ___ Při znalosti historického kontextu, radikalizace společnosti v druhé půli 60. let, lze snadno odtušit, že upjatost vůdčí třídy ustupuje příliš pomalu. Bude muset nastat zlom. Jakkoli je jasné, že něco visí ve vzduchu, stále se nic děje. Tempo sice není stejně ubíjející jako všednodenní činnost, kterou postavy vykonávají s robotickou poslušností, ale oproti akcí napěchovaným americkým seriálům jde o zpomalení dost výrazné, aby přitáhlo pozornost k sobě samotnému. Vtahující nedění narušují kromě místy agresivního upozorňování na dobové detaily hlavně flashbacky. Škodí trpělivě budované atmosféře a zjevně mají seriálu dodat určitý „epic scale“. Síla Mad Men přitom spočívá v interiérové komornosti a schopnosti vměstnat do malého prostoru a nedlouhého času hezky pestrou škálu symptomů tehdejší (a potažmo i současné) americké společnosti. 80% ___ Druhá série si drží vysoký standard a zenové tempo vyprávění, odpovídající citovému rozpoložení protagonisty. Změny nepřicházejí náhle, ale jsou pomalu budovány napříč mnoha epizodami. Zásadní proměnu společnosti v souladu s neviditelným stylem často naznačuje nepatrný detail, moment, k němuž se vyprávění později již nevrací. Herci, na jejichž tvářích kamera uplývá déle než je v dramatických seriálech obvyklé, hrají do jednoho výborně. Také díky svědomitému vykreslení kultury, ve které žijí, je zřejmé, proč činí rozhodnutí, s nimiž liberální intelektuál žijící v 21. století nemůže souhlasit. Mad Men diváka vtahují pomalu, ale když si vás jednou získají a strávíte s nimi pár hodin v kuse, chvíli si budete muset zvykat na svět, v němž sexismus a kouření nejsou něčím přirozeným. Zajímavé komentáře: Toj, jasiska (02.08.2013) (méně) (více)