Čtyři minuty

No mě ti Němci snad zabijou - jak to, že točí tak senzační filmy? Skvěle vystavěný příběh, odvíjející se v pomalém tempu, místy protknutém nečekaným emocionálním výbuchem (ať už vzteku, smutku, nebo zoufalství, případně všeho najendou) mnou celkem dost otřásl, stejně jako neskutečný klavírní koncert v závěru filmu, který mě opět přesvědčil o tom, že geniální duch nezná mezí. Bravissimo! (01.01.2010)

Zvláštní film o učitelce kravíru a její žačce odehrávající se ve vězeňském zařízení. Hannah Herzsprung jako odsouzená Jenny předvádí jedinečný výkon. Na německý film je to nadprůměrné, ovšem chyběl mi nějaký smysl toho všeho. Jazyk filmu si nebere servítky. Závěrečné 4 minuty jsou opravdu strhující, ale to je pro mě málo. (19.08.2008)

Nemám nejmenší pochybnost, že současný německý film je ve vynikající kondici, ale asi už u třetího filmu v řadě mám pocit, že němci sice umí vybírat výborný materiál ke zpracování, dokáží ho poměrně zdařile převést do filmové podoby, umí ve mě probudit emoce, ale absolutně vůbec nevěnují pozornost významným drobnostem. Sice nevím jak to chodí v německých kriminálech, ale že by mohlo jít dítě dozorce za tátou do krímu a být jen kousek od těžkých zločinců ? Já kolikrát ani neměl pocit, že se děj filmu odehrává v kriminále, jak jsem tak pochopil ještě ke všemu pro těžce odsouzené. Jako naprosto zbytečné hodnotím i ty prolínačky do minulosti, velmi mě vyrušovali z hlavního příběhu. Postava učitelky, ač jsem měl pro její chování pochopení, mě byla těžce nesympatická, což ale značí, že byla Monicou Bleibtreu velmi kvalitně zahraná. Absolutní hereckou symfonii však předvedla Hannah Herzsprung, kterou český divák může vidět ve filmu Habermannův mlýn. Hannah tady hraje živelně a emotivně, přesně jak to mám nejradši. Původně jsem chtěl dát tři, ale za ten závěr kdy i já měl chuť samým nadšením tleskat přihazuju čtvrtou hvězdárnu. Opravdu vydržte na poslední čtyři minuty, uslyšíte něco nepopsatelnýho a strhujícího. (01.02.2011)

Jeden z těch druhů filmů nad kterými kroutíte hlavou, ale stejně vás něco nutí se dodívat do konce. V tomto případě to bylo to, co šílený scénarista ještě stihne vsunout do děje. Kdyby vynechal incestního otce, lesbickou zdravotní sestru z druhé světové války, nevinnou uvězněnou hrdinku, která ve výkonu trestu porodila mrtvé dítě a možná vynechal úplně prostředí věznice ... pak by z toho mohl být možná zajímavý film. I přes tyto výhrady se mi velice líbil výkon hlavní představitelky Hannah Herzsprung, a i nevšední zážitek v posledních 4 minutách filmu. (02.01.2009)

Ach ty arty, zas... Evropské obzvláště... °-/ . . . Čtyři hvězdičky za poslední čtyři minuty hry na hru na piano a jednu dolů za poslední čtyři sekundy hry na... Ne, nechce se mi ani něco vysvětlovat, něco vyčítat za úplně zbytečné a vše packající neustálé tlačení na pilu... Jo, a taky fakt nemám rád tyhle přeexponované závěry (zvláštěpak u seriozně se tvářících dramat!), kdy jednu vteřinu před výbuchem hrdinný pyrotechnik zajistí bombu nebo si pro jednu >hrdinku< přifrčí ze všech stran na houkačkách armáda policajtů a efektně ji zatkne na pódiu operhausu při klace nadšeného publika. . . . Celou dobu téměř dvou hodin děje jsem byl ochoten mistru K. tu jeho pohádku se všemi nuancemi respektovat, i ty prostřiky do minulosti (ach furt ta otravně provařená >dojčenaci< traumata...), ale ten konec přes >strhující< virtuální pianové expozé nakonec zpackal, tlačil a... - ...u mě tedy neprotlačil! Navíc - co si budeme namlouvat - formou celý film působí jako nějaká zbytečně protahovaná televizní inscenace. Škoda. - - - - - (Poprvé viděno 20.9.2011 na >čtyřprocentním prostoru< , hodnocení 642., komentář zde s lehkým úšklebkem a rozčarováním jako třiapadesátý - 21.9.2011) (21.09.2011)