Čekání na zázrak

Po ceněných mozaikách lidských osudů Alejandra Gonzálese Inarritu (Amores Perros, 21 gramů, Babel) a P.T. Andersona (Boogie Nights, Magnolia), zdá se, by si každý chtěl natočit podobný film. On ovšem koncept vyprávění o tragických životech, které se v závěru osudově protnou, až nezdravě nabádá k vykonstruovanosti. Paulu Haggisovi to se snímkem Crash ještě vyšlo, avšak film To, co dýchám Jeihoa Lee byl pro svou prvoplánovost už jen otravným blábolem. Powder Blue spadá právě do kategorie těchto filmů, avšak opusům pánů Andersona a Inarritua se ani na moment nevyrovná. Největší problém filmu tkví v tom, že při tvoření jednotlivých příběhů se evidentně až moc tlačilo na pilu, následkem čehož jsou jednotlivé osudy méně uvěřitelné, což jim zákonitě ubírá na působivosti. Jedním příkladem za všechny budiž linie mladé dívky, která má smrtelně nemocného syna, kvůli finančním problémům musí pracovat jako striptérka, není si schopná najít trvalejší vztah a otec, o kterém si myslí, že je mrtvý, byl zrovna propuštěn z vězení. Upřímně, takové drama by položilo i Annu Frankovou a z celého filmu je cítit, jak se tvůrci horoucně snaží diváka emocionálně umlátit neustálým přívalem dílčích dramat, přičemž ani jedno z nich není prezentováno dostatečně uspokojivě. Kvantita bez ohledu na dílčí kvality, to je, oč tu běží. Ještě že se jednotlivých rolí chopili talentovaní herci v čele s neprávem přehlíženým Rayem Liottou, klasicky výborným Forestem Whitakerem a nadějným Eddiem Redmaynem. Dokonce i ta Jessica Biel se zde snad poprvé projevila jakožto vyzrálá herečka a tím opravdu nenarážím jen na tu pověstnou scénu, kdy odhalí své přednosti (ta scéna ale na rozdíl od zbytku ale ještě nestačila vyšumět). Veškeré dobré úmysly jsou ale dokonale pohřbeny v samotném závěru, kdy se celé vyprávění nesmyslně odkloní do spiritualistické roviny. Snaha o dojemnou poetičnost se pak ošklivě zvrhne v povrchní citové vydírání, které je pro mě osobně už za hranicí snesitelného kýče. (14.07.2010)

Mrazivé a depresivní Los Angeles... film Powder Blue kráčí ve stopách vyšlapaných Magnolií nebo Crash. Několik smutných příběhů proplétajících se dohromady. Pravda, není to už nic originálního, ale zpracování je velice slušné. Hudba, kamera, vizuální styl i herecké výkony jsou klady. Zato předvídatelnost a méně originální příběh mínusy. Pěkný film, pro fanoušky podobných dramat určitě doporučuji. (20.05.2009)

Ačkoliv tu již takových příběhů bylo více, Powder Blue přichází s něčím novým a zajímavým. Je to především atmosféra, která v tom ponurém, sešedlém a depresivním stínu hledá cestičku ke světlu, naději a k lásce. Navíc skvělé herecké výkony všech známých tváří a výborná hudba jsou jí velkou podporou... 76% (31.05.2009)

Dnes už mohu říci, že se jedná o modelový film typu "několik postav setkajících se v určitém bodě". Jedná se o několik outsiderů, lidí, kteří neměli štěstí nebo spíš měli hodně smůly, a jejich (ne)malé životní příběhy. Film je celkem příjemný. Musím ale uznat, že bych na něj nenarazil, nehledal-li bych poslední Patrickovy filmy natočené krátce před smrtí. Myslím si, že to ale ztráta času nebyla. Bylo mi umožněno užít si sympatické herecké výkony, z nichž mě nejvíce zaujala postava R. Liotty. Ostatní herci hráli také velice dobře. E. Redmayne mi není příliš sympatický, nicméně do tohoto filmu se hodil velice dobře. Příběh F. Whitakera byl trochu mimo ostatních postav, takže se domnívám, že tam byl zapasován jako kdyby navíc, aby prostě film nebyl jaksi neúplný. Závěrem tedy: myslím si, že to není špatný film a když si člověk chce vychutnávat herecké výkony, tento film může být pozvánkou. (02.03.2011)

Vynikající drama, který mi svojí koncipovaností a atmosférou připomnělo Crash, opět různě se proplétající silný osudy ruzných osob a to vše zabalený opět ve skvělým podání a s dárečkem v podobě pro mě oscarovýho výkonu Foresta Whitakera (kolikátýho už?) a nečekaně skvělý Jessicy Biel, která tu vypadá správně ustaraně, utahaně, ale zároveň i nesmírně sexy, když tancuje u tyče. Nicméně to co mě tady nejvíc dostalo byl Patrick Swayze, nejenže jsem ho vůbec nepoznal, ale i za tu chvilku co tam byl, nechal zapomenout na všechny svoje sračko role, co v posledních letech měl. (15.05.2009)