Mamma Mia!

Udupkaná srandička. Nejde o to, že scenár nie je najgeniálnejšou záležitosťou vo vesmíre. Ani o to, že Meryl Streep za svoj výkon nebola 83. raz nominovaná na Oscara. Ide o radosť. O radosť, ktorú herci z nakrúcania pociťovali (hoci Stellan Skarsgard neskôr priznal, že keď po poslednej klapke počul z rádia niečo od ABBY, napínalo ho na vracanie). O radosť, ktorú evidentne pociťoval režisér. Tá ani nie po piatich minútach musí ovládnuť aj diváka, ktorý je skôr na iný druh hudby. Rozkošný babinec a skvelá pánska charizma. A ideme spolu: Many, many, many... (08.02.2009)

Premrhaná príležitosť, pri ktorej zarazí hlavne neschopnosť divadlom žijúcej režisérky zahriať srdce muzikálového nadšenca. Ani fakt, že ide o debut neospravedlňuje nenápadité a nezáživné tanečné choreografie a až na výnimky vcelku priemerne zaranžované skladby. To skutočne z divadelných dosiek nepochytila viac? Kvalitná herecká zostava a zlatíčko v podobe Amandy Seyfried sa síce snaží čo môže, škoda len že im v skutočnom rozlete mierne bráni scenár pohybujúci sa na hranici gýču. Mamma Mia pritom dokáže v niektorých scénach vylúdiť úsmev na tvári a sčasti odzbrojiť príjemnou atmosférou ale muzikálová špička je tomuto dielu na míle vzdialená. A ABBA, nech má akokoľvek melodické skladby na ňu sama o sebe nestačí, aj pred pádom do podpriemeru ju zachraňuje len tak tak. (29.09.2008)

Kýč! Kýč! Kýč! A k tomu jednoduchej! No a? Koho to zajímá? Proč něco kritizovat, když tento film splnil účel? To jest pár desítek minut mě dostal do přímočarého světa... a splnil tak mé očekávání... Pobavil mě a já si těch pár desítek minut odpočinul a uvolnil se a potutelně pocukával koutky úst a vrtěl se v sedačce dálkového autobusu při sledování filmu... Takže sečteno a podtrženo... "U MĚ DOBRÝ..." (12.11.2008)

Tak.. pokud jste film už viděli a teprve se na něj nechystáte... představte si, že by to nebyl muzikál. Že by ty fráze a chatrňoučký příběh měly fungovat samy. Děs, že? Takže to máme první bod. Pak si vezměme provedení muzikálu... Žádná super výprava, žádní zpěváci, mizerná choreografie. Ženy zpívaly obstojně kupodivu skoro všechny, ale "to nejlepší možné" to rozhodně nebylo. Muži... až na Firtha, který hudbu i odbrnkal, dost slabé (Brosnan -- no zpěvák to není, no a co...). Takže tento bod taky nic moc. Pak herecké výkony -- no jasně, proč ne, akorát je problém, co tam měli předepsáno hrát, a přes půl času byla stylizace do křečovité bujarosti. A máme tu poslední bod, samotné písně Abby. I když se nejedná o nějaké Shakespearovy sonety nebo Robinsona Jefferse, některé mají docela co říct (třeba Winner takes it all). Rozdíl třeba proti Beatles, kteří se proslavili stupiditou textů (mám je rád, mimochodem), byl cca 10 let věku a dospělost sdělení Abby. A co se týče melodiky, je to jeden ze světlých momentů dějin nejmainstreamovějšího popíku vůbec. Nějak mi z toho vychází... že byste asi udělali líp poslechnout si originály od ABBY. Ale jestli nemáte u čeho žehlit, tak proč ne... (05.01.2012)

Mladí se milují, starší se milují, všichni tancují, ti starší dokonce skáčí po postelích a všichni zpívají Abbu, Abbu a zase Abbu. A mně po prvních deseti minutách opouští lehce opovržlivý výraz a nahrazuje ho úsměv. A ani za nic nechce zmizet. Pozitivnější film už tu drahnou dobu nebyl, navíc Amanda Seyfried je zlatíčko léta 2008 a všichni tři "otcové" jsou částečně páprdové a částečně tatíci k pohledání. Navíc Merylino The Winner Takes It All je natolik famózní číslo, že už jsem až do (lehce protaženého) konce nedokázal hledat chyby. Až to místo stříbrného plátna uvidím znovu na obrazovce, možná se kouzlo začne vytrácet. V tuhle chvíli ale doufám, že ne. (17.09.2008)