La Chance d'être femme
La fortuna di essere donna
Lucky to Be a Woman
What a Woman!
Režie:
Alessandro BlasettiKamera:
Otello MartelliHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Sophia Loren, Charles Boyer, Marcello Mastroianni, Elisa Cegani, Giustino Durano, Memmo Carotenuto, Titina de Filippo, Nino Besozzi, Mario Scaccia (více)Obsahy(1)
Jednoho dne spatří krásná Antoinetta na obálce prestižního časopisu svou fotografii. Nejprve je opravdu naštvaná, po setkání s autorem fotografie se s rolí celebrity smiřuje a na vlastní kůži poznává, že svět modelek je džungle, v níž je potřeba se rvát o své místo. (oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (18)
Kdosi zde píše: "Výborná konverzační" komedie. To je sice možné, ale k čemu mi ta výborná konverzace je, když italsky neumím? Číst konverzační komedii v titulcích překladu zní dost jako protimluv a to musí být člověk navíc schopen ty ukecaný Italy stíhat přečíst. Takže celkem o ničem. Kdybych byl Ital, jistě bych to viděl jinak. ()
Výborná konverzační milostná komedie ctící inteligentně pravidla žánru. Skvěle napsané postavy v pointovaných situacích. Mastroianni jako svůdník chytající se do osidel, Loren jako prostořeká, ale okouzlující dívka z lidu milující luxus, flirtující, ale milující vždy a jen toho pravého, Boyer jako starnoucí hrabě. Oscar Wilde by nebyl zklamán. ()
Jsem ochotná jít trochu výš kvůli Charles Boyerovi :) Ten byl totiž všude a s každou... Jeho cesta 30. a 40. léty byla korunována Harvey, Baarovou, Dietrichovou, Garbo, Lamarr... měl toho moc a tak nebylo divu, že pak už bral i Bergmanovou, Andress a tady i Lorenovic. Jinak je to ale klasicky přeafektovaná selanka na téma Sophia a Marcello, což se nedá téměř vydržet. Protože nejprve přijdou Sophiina prsa, pak její zadek, pak její blond přeliv, pak zbytek a pak to Marcello vyfotí. Konec. ()
Tyhle komedie prostě miluji. Dívka z obyčejných poměrů se chce vydat na kariéru herečky či modelky za každou cenu a k tomu by se hodil bohatý ženich. To by ovšem nesměla narazit na fotografa, který jí slibuje pomoc v této kariéře a zamilovat se do něj. Téma je stejné v mnoha filmech co známe, ale ty 50 léta a italský přístup jsou nenapodobitelné. Tak co by ke karíéře třeba neloupala hrušky? A ten správný konec - řekni že mě miluješ, nebo ti rozbiju hlavu :-) ()
Za mě strašné zklamání - na film jsem se velmi těšil kvůli skvostnému obsazení, ale sledovat tu nekončící smršť dialogů (pronášených navíc skutečně zběsilým tempem - italština mým uším snad nikdy nezněla tak ŠÍLENĚ RYCHLE, jako v tomto filmu, až mi to nebylo příjemné) bylo asi nad mé síly - ten film mě nebavil, ztrácel jsem se v jeho ději, a krátce po jeho zhlédnutí už skoro nevím, o co tam šlo. Jediné, co jsem si na tom filmu užil - a to ovšem měrou zcela vrchovatou - je skvostný zjev Sophie Loren, která je zde ve svých 22 letech naprosto neodolatelná a úchvatná. Celou dobu jsem od ní nemohl odtrhnout oči a padal jsem pravidelně do mdlob - jaká nádherná žena to ve své době byla! Podobně jako je snímek ...a Bůh stvořil ženu ze stejného roku velkolepou oslavou půvabů tehdy rovněž 22 leté Brigitte Bardot (obě herečky jsou stejně staré - Sophia Loren se narodila o pouhých 8 dní dříve než Brigitte Bardot) a jejího nespoutaného živlu, je i tento film naprosto zásadně prostoupen jedinečnou osobností Sophie Loren - ve své roli oslňuje i po letech a poutá veškerou pozornost výhradně na sebe. Přijde mi skutečně zajímavé, že se v onom roce 1956 sešly v kinech dva filmy s tak nádhernými a stejně starými herečkami, které mě okouzlují dodnes. ()
Reklama