Juno

Někdo si usmyslel: "Něchtené těhotenství sice není příjemná záležitost, ale zdravý člověk s chápavým okolím se z toho přeci nesesype a vypořádá se s tím důstojně." "Ba, ba," pokýval jsem hlavou: "to se může stát, ale kde bude to drámo?" V okolních věcech přeci! Bude mě mít rád, i když s ním jsem těhotná a přec po něm nechci, aby se o ono děcko staral? Nechám si jej, potrat či ho věnuji k adopci? A co tamten pár, je dobrý a klapne mu to? Kolem krouží životní osudy lidí, kteří svou duši servírují tak, jako by byli vyzváni na firemním večírku: "Řekněte nám něco o sobě!" Trochu se zajíkají a povídají o všednodenním. Pravdivě, ale nezajímavě... "Hej hola tvůrče, prohláškovat, prohláškovat, hrozí nuda, nejhorší hollywoodská noční můra! Nechť je tedy hlavní hrdinka napuštěna nepřirozeným cynizmem, ať film odlehčí vtipy, provzdušnit, vyvětrat! Aaaa, další pozitivní efekt to má, najednou již nemusí být tvé postavy tak propracované, v humoru se to schová," poťouchle radím. On na to slyší, však v okamžicích, kdy já bych byl cynický, on zcitliví a zase naopak. Cynizmus je to navíc sladký a já nejraději pelyněk. Silné **. (25.03.2010)

Americkou senzaci Juno lze bez dlouhého tápání zařadit někam k oscarovým „malým“ snímků jako bylo Ztraceno v překladu, Bokovka nebo Malá Miss Sunshine. Po pro mne nepřesvědčivé lobbistické satiře Thank You For Smoking přichází syn legendárního komedianta s úsměvným dramatem, kterak jedna dívka (nad Ellen Page bez váhání smekám) neposlouchala rad rodičů. Komplicem tohohle „průšvihu“ je ušlápnutý milovník Tic-Taců a maratónec Paulie. Co teď s tím? Pomůže plakátový páreček adoptivních rodičů? Znamenité dialogy v relativně předpověditelném snímku, který se zásadních témat bohužel jen dotýká, nikam je neposouvá a diváka prakticky nechá chladným. Přesto pokud máte až nad hlavu letních blockbusterů, je to přesně film pro vás!! I když myslím, že na každého bude působit jinak – ostatně tak to má být. (20.02.2008)

Tohle asi nebyl úplně film pro mě, možná sem si nejdřív měl přečíst o čem to vlastně je, ale nemůžu tomu upřit, že i tak mě to celkem vtáhlo a po počátečních rozpacích se mi to i líbilo. Velkou zásluhu na tom má samozřejmě výborná Ellen Page, i když sem jí teda občas nechápal a taky super soundtrack. Btw Ellen Page má v jednom pravdu - Dario Argento is so the ultimate master of horror. (09.02.2008)

V Juno jásám jen nad Juno. Obyčejný malý milý film, který je hypeován v podstatě jen kvůli neodolatelné Ellen Page, jejíž charisma se tu opětovně zpeněžuje. Má to své momenty a roztomilý celkový feeling, oscarovou nominaci za scénář ale považuju za nepěkný omyl, jemuž nezabránily ani násilně nastrčené voice-overy nebo občas dost škobrtavé popkulturní narážky. Juno okolo mě jen profrčela, aniž by zanechala cokoliv, na co budu s láskou vzpomínat i za týden ... za měsíc... Asi je na mě příliš přítulná. Ta inteligentní nezávislá optika mi připadala až příliš jemná, důrazem na milé detaily a pohodu až příliš hladivá a užvatlaným soundtrackem až příliš vlezlá. Ale možná je to tím, že je mi tenhle typ poetiky cizí. Možná je to tím, že mám radši film loserský nežli chcípacký. Možná tím, že si vždycky radši vyberu Zbouchnutou než Juno (a ano, vím, že je to srovnávání hrušek s jablky). Každopádně úspěch Juno ukazuje, že dnešním hitům schází realita a jemná člověčina. A když tu díru někdo zalepí něčím víceméně banálním, co hladí po srsti, poletují pozlacené sošky... (18.02.2008)

"This is even better than Susperia." Juno se nevyhne srovnání se Zbouchnutou a Napoleon Dynamitem. Což je vůči všem třem snímkům trochu nefér. Jedním si je sice podobná tématem a druhým zdánlivě "geek" atmosférou, ale jinak prakticky nic společného nemají. Oproti Napoleonovi jsou tady všichni normální, byť tu a tam poněkud výstřední, a řeší běžné problémy. Oproti Zbouchnuté se zase hraje na vážnější notu. Což ani v nejmenším neznamená, že by Reitman junior nezvládal navzdory vážnému tématu i skvostně a trefně pobavit. Navíc to umí bez tisíc a jedné variace na popkulturní hlášky. Znovu narozdíl od Judda Apatowa. Juno je velmi sympatický a příjemný snímek, který pro mě paradoxně brzdí zde nejvíce vyzdvihovaný klad. Ellen Page. Netvrdím, že nehraje výborně, ale někdy tlačí na pilu až přespříliš. A čistě osobně mě také bylo líto odsunutí Paulieho na vedlejší dějovou kolej. Ta postava je tak sympatická, že bych celý film nejraději viděl udělaný z jeho Tic-Tacového pohledu. (22.01.2008)