Juno

Myslím, že film přesně popisuje opravdovou patnáctiletou holku, která dělá co musí, když otěhotní. Film se divákovi nijak nevtírá a nesnaží se ho unést americkým filmovým "stereotypem". Nenastane zde ohraná situace, kdy si Juno uvědomí, že dítě chce (..bla,bla,bla). Film je dobrý, proto 3,5*. A Reitman mě trošku zklamal.. (19.10.2010)

Juno je vlastně takový malý milý kotě. Škrábe a kouše jako malá šelma a jako taková mi dělá velkou radost, cítím s ní, fandím jí a nechápu, jak může být Paulie takový trouba, co jenom stojí opodál a bojí se hrábnout pořádně po tom, co mu může přinést štěstí. Jenže jakmile kotě zjihne, schoulí se do klubíčka a všechno se uklidní, jde všechno velmi strmě dolů a Ellen Page, ať jinak válí jakkoliv, nemá ve vážné uplakané poloze moc co hrát. Ta nostalgie dospívání a odlehčená trpkost jsou dokonalé. Ale čistě vážná poloha a překvapivě vlažný závěr si pozitivní dojmy berou s sebou. (01.06.2008)

Silná dramatičnost látky se zde překvapivě dobře prolíná s Reitmanovou drzou komikou, jež mě bavila jak v jeho krátkých filmech, tak i částečně v předchozí cigaretové satiře. Stále se ale nemůžu zbavit dojmu, že celovečerní stopáž jej nutí k nepochopitelné zkratkovitosti, která nezodpoví spoustu otázek. Škoda že Cerův loser je pořád stejně nesympatický jako v Superbad, protože z Pageové protivného spratka vyrostl roztomilý spratek a opravdická herečka. 3 a ½. (Plus velký otazník nad tolika Oscarovými nominacemi). (24.01.2008)

Tak tohle se vážně povedlo, bylo to milé, vtipné, vyloženě pohlazení po duši. Ta malá střelená Juno, která hledá sama sebe a přes všechny ty trable a překážky se jí to nakonec daří, její úžasní rodiče, ten kluk, co se jí líbí, mladý pár, co touží po dítěti, všechno jsou to bezvadně napsané postavy a nikdo vám není ukradený a to se u filmu vidí málokdy. (26.01.2008)

Inteligentní? Ano. Osobitý? Ano. Zajímavý? Ano. Opravdový? Ano. Pohodový? Ano. Pět kladů, pět hvězdiček? Ale, kdepak. Z Juno mám podobný pocit jako před rokem z Malé Miss Sunshine; malý film, který potěší řadu diváků, ale mě nechává naprosto chladnou, protože se mnou nijak nepohne. Do takového Ztracena v překladu nebo Americké krásy má prostě pořád hodně hodně hodně hodně moc daleko. Po měsíci s z něj stěží vybavíte jediný moment. Tedy pokud budete vůbec vědět, jak se ten film sakra jmenoval... Dodatek 25. července 2010: V rozporu s předchozím stanoviskem přiznávám, že od dob, kdy jsem tento film viděla během léta 2008 ve Španělsku (tehdy u nás ještě známý kvůli své pozdější premiéře nebyl), uplynuly už dva roky a něco málo si s Juno pořád pamatuju. Potřebu vidět ho znovu jsem ale nepocítila. I když možná po letech změním názor. (11.08.2008)