Milionář z chatrče

Nechápu, kdo k tomu seknul žánr komedie, tam opravdu nic takovýho neni, je to z 80% čistokrevný drsný drama připomínající Město bohů, který se odehrává na pozadí jako životní příběh a zároveň jako vysvětlení odkud načerpal znalosti na odpovědi kluk naprosto bez vzdělání, že se dostal až na poslední otázku v indickým chcete být milionářem. Občas ten příběh sice působí až trošku moc roztáhle, že už mě to přestávalo bavit, ale konec byl natolik strhující a osudově Doylem podanej, že se nemůžu ubránit plnýmu hodnocení, akorát jediný, co moje napětí v závěru malinko snižovalo, byl fakt, že sem poslední otázku prostě věděl, což je teda téměř neskutečný, kór když sem si při předchozích ani neškrt a byl ultimátně dutej, ale na druhou stranu je fakt, že by asi bylo smutný kdybych to nevěděl, jelikož to bylo opravdu lehký, ale ono o zodpovězení tý otázky nakonec ani nejde. Navíc herci perfektní a to jak dětský role, tak následně když ty dva kluci vyrostou a Freida Pinto (Latika) je superkrásná Indka (31.12.2008)

Jsou filmy nabité hollywoodskými hvězdami a je to propadák. Na druhou stranu jsou i filmy, ve kterých hrají samí neznámí herci a při jeho sledování se nám tají dech. Takový je i Milionář z chatrče. Oblíbená soutěž hrajíci prim ve filmu, který již posbíral spoustu cen a ty velké ho jistě ještě čekají. Já jsem uchvácen hned dvakrát. Za prvé samotným filmem a za druhé samotnou soutěží. Přiznám se, že při jejím sleodvání jsem byl málokdy tak napnut jako v této zinscenované verzi. Pohádka o Honzovi, který se potloukal indickou chudobou, až jej nakonec láska přivedla k nečekanému a vlastně ani nechtěnému bohatství. Tak to máme přece rádi, protože skutečnost bývá často mnohem horší než podmínky dětí, do jejichž života můžeme těmito dvěma hodinami nakouknout. (10.05.2009)

(1001) To by musel být opravdu extra film, abych mu odpustila, že je to mišmaš stylů a témat. Takhle z hlavy si nedokážu vybavit žádný, který by se mi v tomhle "světaznaleckém" gumpovském stylu líbil. Tím míň pestrobarevný pes ze slumu, jehož obsah by se mi hodil maximálně do nějaké teen-komedie na muchlování potmě v kině. Kdybych prostě měla brát děj smrtelně vážně, tak si oči vypíchnu, protože pláč by nestačil. Navíc jsou mi veškeré postavy vcelku nesympatické, takže pěkná kamera a dynamická režie jejich potácení příliš nevytrhne. Nejvíc je mi líto, že sociální podtext etapy z dětství je utopen v následném pozlátku a celé její zařazení tím pádem působí jen nuceně soucitpudně, ostatně jako všechna příkoří, co se ušatému hrdinovi dějí. Docela dost prostoru je věnováno vykreslení vztahu dvou bratrů, ale ke konci je najednou hrc prc starší bratr ponechán na kusé koleji a rozjásaná lokomotiva valí vedle dál a její pasažéři v tom okamžiku zapomínají, že nějaký Samal kdy existoval, a hledí jenom na sebe. Čím se trošku utěšuji, že snad Danny tuhle šaškárnu chladnokrevně vzal, vykalkulovaně zamířil na oscarovou bránu a ironicky se šklebící vsítil. Jako kdyby Franz Kafka napsal telenovelu. (14.07.2009)

V tomto filmu je naprosto všechno. Láska, emoce, pohoda, drama, skvělý herci, scénář, vynikající soundtrack zkrátka vše, co by měl správný film mít. Skromně vyhlížející Milionář z chatrče, o kterém jsem před pár týdny neměl ani potuchy a od kterého jsem absolutně nic nečekal jsem dostal vrchovatou porci emocí, kterou jsem nenašel ani ve vyhlášených hollywoodských trhácích. Danny Boyle natočil po Sunshine další výborný snímek, který upoutá na dvě hodiny do křesla a budete si jen vychutnávat tu krásu a lidskost na filmovém plátně. Film který si se mnou pohrál jako kočka s myší. Jednou jsem se smál, podruhý dojetím skoro brečel. Pro mě druhý Forrest Gump. A po čase další přírustek do mé oblíbené TOP10. 100% (01.01.2009)

Snad až příliš líbivá a příliš naivní pohádka o tom, jak ušatému Honzovi z Indie spadla do náručí princezna a s ní i půl království. Co pro to musel udělat? V podstatě nic. Jen žít. Jenže jednoho dne byl jeho příběh naservírován západnímu publiku, to ustrnulo nad výkaly z kadiboud, nad násilím z ulic i nad drsným osudem capartů z indických slumů a Honzovi mohl zazvonit zvonec, aby byl ten šťastný konec. Boyle naštěstí ukazuje nevěrohodnou historku (takové krásky opravdu nemívají tak silnou paměť) skrze omamnou formu, jejíž ENERGIE se bude jen těžko napodobovat. V tomhle směru schvaluju oscary za režii, hudbu, kameru, střih i zvuk. Soška za kolovrátkový scénář, kde se tak dlouho střídají otázky se vzpomínkami, až přijde z prstu vycucaný "hepáč", je ale hrozivým omylem. Stejně jako cena nejhodnotnější. I když jejímu udělení rozumím - na tyhle vlezle líbivé filmy, které elektrizují pozitivní energií, publikum slyší až příliš často. 70% (02.03.2009)