Patologie

Skupina patologů má zvláštní zábavu. Rafinovanými způsoby zabíjejí lidi a při večerních dýcháncích jejich těla předkládají svým kolegům, aby zjistili, jakou smrtí postižení sešli ze světa. Že se tohle nedá dělat věčeně a že patologové nejsou normální, to je celkem jasné. Nebyla tu sice žádná koňská dávka napětí, vzdor patologickému tématu mrtvoly ani vnitřnosti nepůsobily nechutným dojmem, ale ta atmosféra pitevny a vůbec nápad, to se mi líbilo. A sedli mi i herci, pro mě vesměs neznámí. Jako celovečerní debut víc než dobré. 70% (14.01.2014)

Horor? To snad ne, je to sice místy nechutné, ale napětí a nervy drásající scény zde nehledejte ani náhodou. Je to v podstatě takový výpravný film o partě rozmazlených a znuděných patologů, kteří si moc rádi přidávají práci. Někdy mi svými bezchybnými a pohotovými diagnózami připadali jako novodobí supermani. Prosím netočit druhý díl. (15.10.2008)

Film, který mě kdysi nadchnul, jsem si připomněla a musím říct, že tentokrát už to nebyla taková sláva jako tehdy. Asi se moje požadavky na kvalitní film posunuly přecejen někam jinam. Michael Weston byl super a Alyssu Milano jsem moc ráda viděla i někde jinde než v Čarodějkách. Zápletka dobrá, i zpracování se mi líbilo, ale prostě mi tam něco chybělo. Hodnocení mi pořád vrtá hlavou, snad kvůli nepředvídatelnému konci by Patologie zasloužila i 4*... Uvidím, třeba se mi to časem rozleží v hlavě. Zatím zůstanu u velmi silných 3*. (13.11.2013)

Milo Ventimiglia je v tomto „hororu“ naprosto nevýrazný a nudný, vůbec mi do role nesedl, mnohem radši jsem ho měl jako Petera v Heroes…O horor se nejedná, po docela kladných ohlasech a trošku nadprůměrném hodnocení jsem čekal daleko nabitější a komplexnější film. Bohužel - pitev, stříhaní kostí, vytahování vnitřností, mozků atd. je tady dost, ale spíš jako přítěž – protože je to jediná hororová složka v celém filmu. Děj je slabý, stejně jako scénář a herecké výkony. Naprosto nezáživné, zklamání….3-4/10* (12.08.2008)

Zatímco schéma nováčka v uzavřené a notně podezřelé skupině funguje na jedničku a Milo si svého nadaného patologa až překvapivě užívá, pokusy o tvrdou muziku už mají střídavou kvalitu. Spalující sexuální chtíč nebo agresivnější verze Hráčů se smrtí polykám i s navijákem, ale drogové dýchánky s novopečenými mrtvolami nebo změnu klíčového charakteru psychopatickým směrem už ne. (14.04.2009)