Hodina klavíru

Bolek Polívka jako člověk, který pitím přišel o všechno a hlavně svou ženu. Ve dvojici  s Pavlem Liškou se snaží vrátit zpátky do života, normálního a nepít. Vilma Cibulková jako manželka, co již vztah vzdala a našla si nového partnera a Pavel Liška co by bratr Kláry Melíškové, která zde hraje opravdu velmi zlou a přísnou paní, která to umí bratrovi všechno na rovinu říct až je člověku úzko. (04.03.2022)

Navázat tam, kde skončil velikán Menšík, je umělecká sebevražda. Filmem probleskuje vynikající scénář Jiřího Hubače, nicméně i ten se musel přepracovat pro soudobé účely režiséra Zelenky. Herci tlačí na pilu, příběh uz postrádá vnitřní hloubku svých starších souputníků a ze všeho je cítit jakási podvědomá vyprázdněnost. Jestliže se nemá do stejné řeky vstupovat dvakrát, napotřetí už vůbec ne. Voda je kalná a odnesla s sebou všechno dobré, co do ní kdy bylo vloženo. V případě Hodiny klavíru je tomu bezesporu tak. (11.07.2010)

Je těžké srovnávat s původními filmy. Je lehké podlehnout nadšení z televizního projektu o tolik kvalitnějšího než cokoliv jiného z posledních měsíců. Silný námět, hodný amerického veledojáku, zpracoval Zdeněk Zelenka jako komorní příběh o lidském přátelství. Filmu bohatému na milý slovní humor ubližuje snaha působit moderně. Ta je reprezentovaná zbytečnou a nefungující „sondou“ do životů dálkových řidičů, směšnou scénou s vyhozeným mobilem, nevhodně „fresh“ kamerou Vladimíra Opletala i občas příliš agilním střihem (Vyšehrad). Slibný potenciál Hodiny klavíru by zasloužil větší péči ve více ohledech. Vyeliminování sklonů ke schématičnosti a zjednodušování (čtyřicet tisíc bych vyléčenému notorikovi určitě nepůjčil jen tak). Lepší prokreslení příliš šablonovitých postav (zlá sestra, zákeřná uklízečka, upjatý inženýr). Dotažení některých motivů (vztah otec-syn). Přese všechny výtky má tento počin mnoho téměř k slzám dojímajících momentů, které se vyhýbají jakékoliv křečovitosti a fungují především zásluhou soustředěných výkonů Polívky a Lišky. „Klaun s vážnou tváří“ a „tak trochu idiot s vždy dobrým srdcem“ opět odehrávají svůj vysoký standard. 70% (24.09.2007)

Podle mě zatím nejlepší TV inscenace roku. Ikarův pád ani Tažné ptáky jsem neviděl, takže nemohu srovnat. Velmi mě překvapil Pavel Liška, jehož herecký styl není můj šálek kávy, ale tady mě přesvědčil, že tomu snad bude brzy naopak (jsem zvědavý na Venkovského učitele). Dokonce tu i trochu zastínil rovněž výtečného Polívku, který neměl tak vděčnou roli, i když se jí zhostil na výbornou. Česká televize se konečně poučila a začíná si dávat víc záležet na výběru látky pro televizní inscenace. Tento rok mi udělala radost rovněž skvělou Operací Silver A a co jsem slyšel, tak brzy se můžeme těšit na další potencionální skvosty (Brainstar či Velkofilm) - už se také nemůžete dočkat ? (25.09.2007)

Zoufale (ale zcela zoufale) televizní film. A nemám tím namysli jen zpracování nebo nudně neoriginální kameru, ale bohužel i průměrnou režii a slabý scénář. Námět je sice dobrý a zpracování si zasloužil, nikoliv však takové. Můj neoblíbený Bolek Polívka je překvapivě obstojný, jeho kamarád v podání Pavla Lišky však, až na pár světlých momentů, nikoliv. Vikor Preiss tu moc prostoru nemá a jsem za to rád, protože dialogy psal někdo pár minut před natáčením scény, navíc asi na záchodě, a mě by jen obtěžovalo, pokud by měl s grácií jemu vlastní vypouštět z úst to, co vyšlo zjevně druhou stranou. Ženské obsazení je o poznání lepší, Vilma Cibulková už má něco odehráno a i ve slabé roli je její výkon solidní. Klára Melíšková také moc prostoru nedostala a výkon byl v hladině lepšího průměru. Rozhodně umí ale víc, soudě dle rolí, ve kterých ji znám já. Být to natočeno o 15 let dříve, přimhouřím nad ledasčíms oko, ale není a ten pocit, že sleduju pitomé Bakaláře (či jinou vycpávku vysílacího času ČT) nenarovnal ani námět, natož herecké výkony celkově slabšího průměru. (10.11.2013)