Teorie velkého třesku

Jediné zajímavé na téhle genocidě humoru je, že mnozí lidi, který jinak píšou dost kriticky o toxické maskulinitě, milují sitcom, který je jedním z jejich největších propagátorů v kontextu nerdské subkultury a naprosto amorální chování konstantně zobrazuje jako roztomilé, možná trochu nešťastné, ale "krásně klukovské" a postavám dává nějakých 12 let, aby z něj "trochu" povyrostly". Spolu s Ready Player One krásná ukázka toho, že v nerdské subkultuře se může prakticky cokoliv a jindy ostražití strážci ochotně koukají na opačnou stranu, když tvůrci jejich popkulturu staví do středu dění. Třeba kdyby to bylo aspoň trochu vtipné a ne holokaust komedie, taky bych tomu propadnul. Až se na tuhle obludnost podívají lidi za dalších deset let, budou nás soudit. Aspoň že už to skončilo. (08.05.2021)

Nemastné neslané, od druhé řady i nevtipné. Rádoby génius Sheldon versus „awesome" Barney Stinson prohrává na celé čáře, což ostatně platí i o celém obsazení. Romantická linie mezi Leonardem a Penny patří tak akorát do venezuelských telenovel, povětšinou se vaří z vody a sami tvůrci ani nemají sebemenší představu o tom, z čeho si tak často v seriálu dělají legraci (kdo hrál kupříkladu World of Warcraft, tak pochopí). Umělý smích je zde na pěst, akorát ruší už tak chabou atmosféru. DaViD´82 musel před hodnocením téhle taškařice dostat pořádnou ránu do kokosu, jinak se to vysvětlit nedá. (06.05.2009)

Další z produkce amerických seriálů, které se na nás sypou neuvěřitelnou rychlostí a i přesto si dokáží udržet sledovanost. Ovšem BBT je trochu jiné i když zápletkou připomíná Friends a humorem britský sitcom IT Crowd. Hlavní myšlenkou u BBT je jednoznačná odlišnost hlavních postav od běžných lidí, a proč vlastně ? Leonard a Sheldon jsou fyzici a nebylo by na tom nic zvláštního , až do doby kdy se do protějšího bytu nastěhuje, krásná blondýnka Penny, která se začne líbit Leonardovi a nejen jemu. Leonard a Sheldon ještě spolu se svými dvoumi kamarády Rajem(Ind - který není schopen mluvit při přítomnosti dívek) a Howardem(Žid - který žije se svou matkou a myslí si že je neodolatelný), žijí ve svém imaginármín světě. I přes neuvěřitelné hlášky a intelektuální rozhovory se jedná opět o nabalavocí seriál, při kterém se hlavní hrdinové i přes svou neschopnost snaží zaujmou dívky a komplikuje to jejich neschopnosti a záliby, při kterých se dostanou do mnoha situací, které by se ani tomu největšímu loserovi nestaly. Díky dobrému hereckému obsazení, množství absurdních vtipů a Kaley Cuoco se BBT u mě řadí na první příčky ze seriálů americké produkce. "Gravitace, ty bezcitná děvko." 90% (12.02.2009)

Ach jo, některé výroky mě baví i dodnes a asi kvůli nim nedám nižší hodnocení než průměrné tři hvězdičky, jestli to dává smysl, ale vnitřně se nemůžu smířit s tím, že ten seriál nemá žádnou kladnou hlavní postavu. Teoreticky by se to dalo snést v dobách, kdy to byl "jenom sitcom", ale s přesunem dějových linek do roviny rodinných vztahů a příběhu s ponaučením je to nesnesitelné. A věc, která mi přijde neodpustitelná, pokud bezmyšlenkovité seriály můžou mít neodpustitelné vlastnosti, a můžou, pokud se stanou tak velkým kulturním fenoménem, je scenáristický princip, kterým tvůrci ta ponaučení řeší. S výjimkou Sheldona, kterému jeho nevhodné chování všichni s gustem vyčítají, pokud se zrovna tvůrci rozhodnou pro konflikt v konkrétní epizodě (třeba vždycky když Leonard řekne, že to byla poslední kapka, a za deset minut se bezdůvodně uklidní), nebo nad ním rezignovaně mávnou rukou pro komediální hodnotu takové reakce (například asi milionkrát opakované "I can't even tell anymore" -that something is strange or off-) se provinění každé osoby řeší tak, že se ten, komu je řečeno, že se chová nevhodně, hrubě, sprostě, úchylácky, urazí, zavře se doma a přestane nosit kalhoty/chová se ublíženecky a ostatní emocionálně manipuluje tak dlouho, dokud se mu nedostane omluvy. Když má Howard pervezrácké kecy a Penny mu řekne, že má perverzácké kecy, tak epizoda končí tím, že se Penny omlouvá Howardovi za to, že na něj byla hrubá, místo aby si Howard uvědomil, že on by alespoň nemusel některé věci říkat nahlas. Když se Bernadette chová jako panovačná mrcha a Penny nebo Amy ji upozorní na to, že se chová jako panovačná mrcha, Bernadette začne brečet, že musí být panovačná, protože je malá a jinak ji nikdo nebude brát vážně, a epizoda končí jak jinak než tím, že se Amy nebo Penny nebo kdokoliv jiný omluví Bernadette, že na ni byli hrubí. A když to takhle jako mlýnek jede víc jak deset let jako jeden z nejsledovanějších seriálů, tak nad tím nejde mávnout rukou, že je to jenom komedie, ale člověk musí souhlasit se všemi těmi kritickými články, které BBT obvinují z toho, že je sexistická, misogynní, manipulativní, repetitivní a strašná. (03.06.2019)

Nesmělý, Otravný, Sebevědomý a Koktavý potkávají Nádhernou a začíná příjemný sitcom, kterému sudičky určily, aby se z něj postupem času stal až neuvěřitelný fenomén. Někdy šablonovitý a neoriginální, jindy upřímně vtipný, ale ve své podstatě dostatečně nenásilný na to, aby dokázal spoustu let adekvátně bavit. Dříve nebo později se ale každé téma vyčerpá a protože se tvůrci ke krokům, které by hlavní postavy posunuly o něco dál, odvažují jen jednou za několik sezón, tuhl mi u tohoto třesku úsměv už ve třetí sérii. Nečekanou záchranou jisté úrovně se tak pro celý seriál stal postupný příchod ženských vedlejších postav, nohy mu naopak čím dál víc podrážejí opakované vtipy (nesnesitelný running joke s Howardovou matkou) a rutina, se kterou jsou od určité doby sázeny Sheldonovy monology. Zkrátka a dobře si s touhle partou moc nevím rady. Díky zprvu fantastické (a posléze alespoň přiměřeně spolehlivé) Amy a tomu, jak dokáže Kaley Cuoco jako Penny stále všechny strčit se stoickým klidem do kapsy, se pořád občas pobavím. Na druhou stranu Leonard, Howard i Rajesh mi už pořádně dlouho přijdou jen jako figurky snaživě předříkávající očekávané repliky, nehledě na v pozdějších sezónách nepochopitelně protěžované kopyto Stuarta. Po šesti letech se čtvrtá hvězda, snad z nějaké nostalgie, ještě zuby nehty držela, od sedmé sezóny dál jde ale jen a pouze o mlácení prázdné slámy, takže dlouholetý soucit ztrácím, tím spíš, že desátý a jedenáctý rok jsou ospalostí až trapností vážně k uzoufání. U seriálu jsem ale zůstal až do samého konce. Přímá úměra průměrnosti a nevtipnosti s rekordy sledovanosti mě fascinovala tím víc, čím méně jsem ji chápal. (03.10.2008)