Imaginárium Dr. Parnasse

Nothing's permanent… Not even death. Vstupte do světa za hranicí fantazie a ještě dál. Účinkují: Colin Farrell hrající Judea Lawa. Jude Law hrající Johnnyho Deppa. Johnny Depp hrající Heatha Ledgera. A Heath Ledger hrající… Tonyho. Terry Gilliam udělal z nouze ctnost. Když totiž zemřel Heath, tak většina předpokládala, že tento projekt nikdy nebude dokončen, ale nakonec za Heatha zaskočili tři skvělí herci a tak mohl být film dotočen. Film, na který jsem se neskutečně těšil. A taky (bohužel) film, který mě neskutečně zklamal. Čekal jsem od Terryho ledacos, ale tohle ne. Film je neskutečně rozkouskovaný. Některé pasáže (tanec mezi střípky zrcadel) jsou skvělé, ale u některých jsem si říkal, na co se to sakra dívám. Ano, musím to říct… nudil jsem se. V některých okamžicích až moc. Naštěstí pro tento film, jsem nemohl spustit oči z Lily Cole (jo, je to kočka) a jednotlivé proměny (Law, Depp, Farrell) byly pěkně vymyšlené. Ale nemůžu si pomoct, v některých momentech film působí chladně až odtažitě a někdy to vypadá, že je i příběhově nedotažený (píšťalka - odkud ji vzal?) Možná jsem jen neměl náladu na trochu té divnosti, ale zatím mi to nedá a můžu napsat jen tolik, že tohle je jedno z mých největších zklamání. Slabší 3 hvězdy (hlavně za obsazení.) P. S. Bylo zvláštní sledovat Heatha Ledgera s vědomím, že tohle je jeho opravdu poslední film. (14.02.2010)

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)

Ten bizardný divadelník z Minnesoty pre ktorého je aj wee man šašo počmáraný a cirkusové fetish ozdôbky spolu s alobalovým zrkadlom sú vstupnou bránou do pokriveného fantazírovania Dr. Parnassa. Kedysi rečník/mních podpisuje s pekelníkom Nickom nevierohodný deal o nesmrteľnosti - viva la Faust. Pyká za to prvorodená dcéra Valentine, ktorá asi neoslávi sladkých šestnásť a hrozba, že sa stratí v temnotách hodnostára skazy ju rozzúri. Šanca na záchranu existuje, ale položme si otázku. Kto skôr polapí 5 duší? Terryho naratívny labyrint plný slepých uličiek, nariedeného montypythonovského espritu a autorskej oslavy - tematizácie osvojených spôsobov filmového rozprávania. Po plonkových "Grimmovcoch" predstavuje "Imaginarium of Doctor Parnassus" sympatický návrat ku koreňom vlastnej tvorby a povestným trademarkom, ale čo by reprodukovateľ myšlienkových pochodov/posolstiev pôsobí dojmom skôr tápavým a tak povediac unaveným. Lepšie 3*. (23.03.2010)

[imdb: 7.3/10] | me: Výlet do podvedomia človeka plného hravých predstáv ale i nečistých zvrátených úmyslov a falošných tvárí. Je to zvláštne, ale veľmi zaujímavé. Dej je skvelo rozohraný a postavy výborne ladia k celkovej atmosfére filmu. Je to svojské fantasy zasadené do dnešnej doby s množstvom nových nápadov, výborným Ledgerom a jeho ďalšími tvárami. Škoda, že to je herecké predstavenie, ktorého sa nám už v takejto kombinácii nedostane. (25.03.2010)

Imaginárium pro mě bylo spíše zklamání...já asi očekával něco víc. Docela jsem se nudil a nejlepší okamžik při sledování pro mě byl, když se na scéně objevil Johnny Depp. Neměl jsem ani tušení, že Heath zemřel, a proto je takto zastupován...čest jeho památce...Tento snímek ode mě dostane 2* za kostýmy a zpracování, které mě docela zaujalo. (29.08.2010)