Imaginárium Dr. Parnasse

Než jsem se dostal na Imaginarium Dr. Parnassa, prožil jsem si takové malé vlastní imaginarium. Nejdřív na mě začal padat tající sníh ze střechy a jak jsem se mu vyhýbal, šlápnul jsem do hovna. Opřel jsem se o auto, abych zjistil rozsah hovna na mý botě, ale to už ke mně běžel rozzlobený majitel auta. Ani moc nevypadal jako člověk, spíš něco na půlce cesty vývoje od člověka ke gorile a za svou iniciativu o zjištění rozsahu hovna na podrážce mé boty jsem od toho monstra vyfasoval bezplatné přeličení oční oblasti do modra. Přišel jsem domu a dostal pojeb, že místo na nákup se chodím válet do sněhu, mlátit lidi a ještě chodím na veřejnosti smradlavej. Poučen z předchozích zážitků jsem neponechal nic náhodě a na cestu do kina jsem se řádně vybavil. Na hlavu jsem si vzal helmu z první světový,kterou mě jako svůj veškerý majetek odkázal můj dědeček. Na nohy jsem si připnul jedinej dárek co jsem kdy dostal, lyže na kterých zřejmě lyžoval ještě mladej Krakonoš. Z okýnka na hajzlu jsem si přendal na krk vonej stromeček a na sebe jsem si navlíknul tričko s dlouhým rukávem na kterým jsou nakresleny velký svaly. Když jsem dorazil k pokladnám a začal vybírat film na který půjdu, zničehonic se na mě osočil pokladník „pane vy jste asi ta chodící reklama na Imaginarium Dr. Parnassa, to musíte za šéfem do prvního patra, tady jsou jen pokladny.“ Původně jsem se chtěl na pohůnka v pokladně rozzlobit, že nedokáže rozeznat ani normálního diváka od billboardu, ale protože mě nasměroval na jaký film ten den půjdu, nechal jsem to být. Bohužel mě v zápětí čekal další trapnej incident. Tentokrát s trhačkou lístku. Nejdřív se mě začala vysmívat do ksichtu a pak se dokonce snažila zneužít své trahací pravomoce a nevpustit mě na imaginarium. Dala mě ultimátum, že buď jí dám helmu, lyže i stromeček a budu smět jít do sálu a nebo mám smůlu. Já jsem chtěl Imaginarium Dr. Parnassa vidět za každou cenu a tak jsem byl ochoten udělat kompromis a dát jí helmu, ale ona byla až neskutečné hamižná a trvala na tom, abych jí dal všechno, navíc mě začala nadávat. Její nadávky mě mírně vzrušily a tak jsem jí pozval na večeři, bohužel měla asi svoje dny, protože místo aby moje pozvání přijala, začala mě vyhrožovat fyzickou likvidací. Naštěstí šel kolem promítač a nabídl mě, že si můžu helmu, lyže i stromeček po dobu filmu nechat v jeho promítací boudě. Mé štěstí dosáhlo maxima a do křesla jsem sedal z toho všeho sice hodně naštván, ale s pocitem olympijského vítěze. Konečně bylo u konce mé imaginárium a začalo to doktora Paranassa………jenže pocit vítěze začal při sledování nic neříkajícího příběhu rychle slábnout. Vlastně nebýt úžasných hereckých výkonů (kluci jsou nejen hezký, ale umí i hrát, to musím uznat ), geniálního režisérova vypořádání se s tragickou smrtí Heath Ledgera a dokonalé postavy ďábla, vstával bych ze sedačky po skončení Imaginaria Dr. Parnassa víc naštvaný, než jsem si do ní sedal po skončení mého imaginaria. (26.01.2010)

Tedy od imaginaria jsem čekal i trochu jiné představivosti než té vizuální. Duše, zatracení, vykoupení - nebylo toho v příběhu k takovým otázkám trochu málo? Dort s mnoha patry a chutěmi, ze kterýho ale naservírujou jenom třešničku. Jenže třešničku dělá třešničkou všechno to ostatní a bez něj třešnička nezpůsobí než malé osvěžení v ústech. Představujete si, jak asi chutná ten kousek se šlehačkou, jak by se vám v puse rozplývala ta marcipánová část, jenže pak zapadne opona a z velkého dortu je pouliční loutkové divadlo. Vsadím se s panem Nickem o pět duší, že tam za tím kopcem bych mohl stavět vzdušný hrad z písku a za tou řekou bych mohl hrát se smrtí o život v kostky, ale místo toho se plácám hodinu od Tesca k ďáblu. Nakonec vlastně scény za zrcadlem působí kompaktněji, než londýnské intermezzo (nečetl někdo knihu od letce RAF Viléma Bufky?), z celkem zřejmých důvodů. Avšak nevěšme se na mostě. Výprava a herci (a modelka) by nám to nedovolili, nadto maximálně sympatické (až české) pojetí ďábla. Brazil to není, ale jako důkaz, že si lze i dnes stvořit vlastní svět, který není tak čermobílý (vlastně modrozelený) jako Avatar, si to ocenění zaslouží. (31.01.2010)

Nothing's permanent… Not even death. Vstupte do světa za hranicí fantazie a ještě dál. Účinkují: Colin Farrell hrající Judea Lawa. Jude Law hrající Johnnyho Deppa. Johnny Depp hrající Heatha Ledgera. A Heath Ledger hrající… Tonyho. Terry Gilliam udělal z nouze ctnost. Když totiž zemřel Heath, tak většina předpokládala, že tento projekt nikdy nebude dokončen, ale nakonec za Heatha zaskočili tři skvělí herci a tak mohl být film dotočen. Film, na který jsem se neskutečně těšil. A taky (bohužel) film, který mě neskutečně zklamal. Čekal jsem od Terryho ledacos, ale tohle ne. Film je neskutečně rozkouskovaný. Některé pasáže (tanec mezi střípky zrcadel) jsou skvělé, ale u některých jsem si říkal, na co se to sakra dívám. Ano, musím to říct… nudil jsem se. V některých okamžicích až moc. Naštěstí pro tento film, jsem nemohl spustit oči z Lily Cole (jo, je to kočka) a jednotlivé proměny (Law, Depp, Farrell) byly pěkně vymyšlené. Ale nemůžu si pomoct, v některých momentech film působí chladně až odtažitě a někdy to vypadá, že je i příběhově nedotažený (píšťalka - odkud ji vzal?) Možná jsem jen neměl náladu na trochu té divnosti, ale zatím mi to nedá a můžu napsat jen tolik, že tohle je jedno z mých největších zklamání. Slabší 3 hvězdy (hlavně za obsazení.) P. S. Bylo zvláštní sledovat Heatha Ledgera s vědomím, že tohle je jeho opravdu poslední film. (14.02.2010)

Tento snímok je pre filmových fanúšikov zaujímavý najmä kvôli tragickým okolnostiam, ktoré ho sprevádzali pri jeho vzniku. Predstaviteľ hlavnej úlohy, austrálsky herec Heath Ledger, zomrel ešte počas natáčania. Kežde už bola väčšina scén s jeho postavou hotová, režisér Terry Gilliam to vymyslel tak, že prizval Jude Lawa, Colina Farrella a Johnnyho Deppa, s ktorými dotočil zvyšné zábery. Šalamúnsky nápad. No výsledok na mňa vôbec nezapôsobil. Vznikol z toho akýsi rozťahaný zlepenec s podivnými lacne pôsobiacimi filmovými trikmi. Nezaujal ma ani námet. Nie je to ani rozprávka pre deti a ani fantasy pre dospelého diváka. Nudný, zbytočný film, ktorý mal radšej zostať nedotočený. Nevidí sa mi to ako dôstojná rozlúčka s talentovaným Heath Ledgerom. ** (18.01.2012)

Rozpačitý. Nerad se z filmu cítím rozpačitý. V Imaginariu se dere na svět síla lidské fantazie. Zhmotnění kreativity a vize pomocí filmu. Nápady zakopávají - to je důležité a rozhodně ne pouze pozitivní - opravdu zakopávají jeden přes druhý a to v přeplněném kupé. Víte, když postavíte all star team, ale opravdu z těch největších hvězd, nedovedu so představit, že by měl očekávané výsledky.. Moc sólistů najednou nedělá dobrotu. Film je nekonzistentní. Nesedí mi grotesknost podání. To je ale pouze můj osobní problém. Popravdě mě většina postav svým protivným projevem ( skvěle zvládnutý perfektními hereckými výkony ) neuvěřitelně rozčilovala. Ďábel měl naopak z pekla styl. Ten chlap musí i v dnešní době balit osmnáctky na dvě tři věty. Valentina do toho světa svou nepřirozenou okouzlující originálitou krásně pasovala. Oči trošku dále od sebe, nos do špičky, rtíky jako postavička z manga komiksu. Jednotlivosti zajímavé, nikoliv krásné, celek jakbysmet. Ale krásu jako takovou stejně stavím na druhou kolej. U ní to k mému okouzlení stačilo. U Terryho díla bohužel ne. Možná za to může i ožralej gambler Parnassus. Možná nezvyklý přísun nápadů, zvláštní porcování děje, či moje nepřipravenost na snímek jako takový. Nevím. Možná Imaginarium jednoduše jako film není tak funkční, jako vize. (09.08.2010)