Imaginárium Dr. Parnasse

Terry Gilliam si jen o fous udržel svou ještě ucházející úroveň. Ale že to tentokráte byla dřina. Imaginárium totiž zpočátku dost podstatně vázne a nebaví. V jeho průběhu jsem si říkal jestli Terry Gilliam nestárne a jestli tentokráte nešlápl vedle a svou fantazií trošku nepřestřelil. Když se člověk podívá na hereckou sestavu tak může jen uznale pokývat hlavou, jak se podařilo tolik hereckých es napasovat do příběhu. Heath Ledger o poznání slabší výkon než v Dark Knight. Sečteno podtrženo: Nový Gilliam stojí za prozkoumání, ale nemyslím že zanechá nějaké hlubší stopy ve filmových dějinách. (31.08.2010)

Gilliam se opět vzepjal k velkému výkonu a natočil jeden z nejlepších filmů své kariéry. To co se na diváka začne sypat působí nejprve jako mastrubace ega nějakého šílence. postupně ale vše dostana řád a smysl. Co víc film dokonce nese poselství o rozličných životních cestách. Když jsem poprvé zaslechl, že film bude kvůli skonu Heatha Ledgera přepsán a dokončen, měl jsem za to, že to bude jen zoufaůý pokus o zúročení natočeného filmu. Avšak film opravdu nepůsobí nijak improvzovaně, naopak. Tento film patří mezi ty, které lze sledovat vícekrát a pokaždé člověk najde něco nového. Imaginarium se v rámci režisérovi tvorby tak může plnohodnotně řadit k takovým klenotům jako Brazil, či 12 opic. (15.03.2010)

Čekal jsem na to hrozně dlouho. No popravdě jsem na to původně ani nečekal. Zaujalo mě to až ve chvíli, kdy Heath Ledger umřel a neměl tenhle film dotočenej. Kvůli tomu se pak stalo to, co se stalo a Terry Gilliam to vcelku dobře nakonec odřídil až do závěrečný klapky. U něj to mám většinou tak, že jeho velký filmy moc nemusim a ty, který se "nepovedli", tak ty ohodnotím vcelku vysoko. O Imagináriu se taky netvrdí, že je to dokonale odvedená práce, ale já se u toho výborně bavil. Je to film zvláštní, originální, ale hlavně dokončený. Byla by škoda, už jenom vůči Heathovi, ten film nedokončit. A použít Deppa, Lawa a Farrella za jeho náhradu vůbec nebyl špatný nápad. Vždycky jsem tvrdil, že Heath Ledger a Johnny Depp si herecky byly hrozně podobní a tady se mi to jenom prokázalo. Krom toho Christopher Plummer vypadá jak kdyby z oka vypadl Gandalfovi Šedému ze Středozemě. Imaginárium je pěkný film. Čisté fantasy, kterých se dneska už moc netočí. Hezky se na to kouká a pěkně to ubíhá. Já se u filmu bavil, a to mi k radosti stačilo. (30.01.2010)

Terry Gilliam jako novodobý Dante Alighieri využívající moderních prostředků k dosažení obdobných pomyslných úrovní, které s mistrně vystavěnou výrazovou formou dokážou zcela diváka vtáhnout. Věčné téma střetů dobra a zla, neukojitelná lidská zvídavost, objevování zrůdnosti v nás, posléze i nevyhnutelného zabřednutí do chaosu a zmaru. T. Gilliam svým osobitým nonkonformním stylem odstranil pomyslné hranice skutečnosti a fantazie, zdařile vykreslil lačnou temnotu i bizarní grotesknost a nastavil neokázalou tvář přetechnizovanému 21. století. Upřednostnil dávno vytěsněné prožitky, jako.. prach cest, tvrdé pryčny na uléhání, hlad… ten věčný hon za obživou. Ale také naprostou volnost a nesvázanost, svěží vánek ve vlasech a noční nebe poseté hvězd.. S tím jde ruku v ruce neochvějná soudržnost, jako významový článek spolku komediantů (jímž se člověk nestává.. s posláním rozdávat radost se již rodí). Tohle vše zažívají Tony Sheperd, Dr. Parnassus, Percy, Anton, Valentina i Mr. Nick, všichni si svůj úděl nosí v sobě navěky..(jak jim závidím). :-)) Imaginarium nelze naplno vstřebat po prvním zhlédnutí a proto si zatím ponechávám malou rezervu 4,5. (28.03.2010)

Tedy od imaginaria jsem čekal i trochu jiné představivosti než té vizuální. Duše, zatracení, vykoupení - nebylo toho v příběhu k takovým otázkám trochu málo? Dort s mnoha patry a chutěmi, ze kterýho ale naservírujou jenom třešničku. Jenže třešničku dělá třešničkou všechno to ostatní a bez něj třešnička nezpůsobí než malé osvěžení v ústech. Představujete si, jak asi chutná ten kousek se šlehačkou, jak by se vám v puse rozplývala ta marcipánová část, jenže pak zapadne opona a z velkého dortu je pouliční loutkové divadlo. Vsadím se s panem Nickem o pět duší, že tam za tím kopcem bych mohl stavět vzdušný hrad z písku a za tou řekou bych mohl hrát se smrtí o život v kostky, ale místo toho se plácám hodinu od Tesca k ďáblu. Nakonec vlastně scény za zrcadlem působí kompaktněji, než londýnské intermezzo (nečetl někdo knihu od letce RAF Viléma Bufky?), z celkem zřejmých důvodů. Avšak nevěšme se na mostě. Výprava a herci (a modelka) by nám to nedovolili, nadto maximálně sympatické (až české) pojetí ďábla. Brazil to není, ale jako důkaz, že si lze i dnes stvořit vlastní svět, který není tak čermobílý (vlastně modrozelený) jako Avatar, si to ocenění zaslouží. (31.01.2010)