Bílá paní

Nezvykle stavěná komedie postavená na legendě o paní Perchtě oplývá silným politickým podtextem. Jestli jste se ted lekli, že to bude nějaká komunistická propaganda, není tomu tak. je to přesně naopak, vtipná, ostrá satira plná sarkasmu a ironie, reagující na neomylnost předsedy atd. baví od úvodu až do konce, stejně jako postava Brodského jako idealisty, který chce být vždy na správné straně. Konec hořkosladký a hlavně zase zábavný. (18.04.2012)

Pravda se nesmí zapírat, prohlásí rezolutně kastelán Pupenec a uvrhne tím sebe do klatby. V socialistické společnosti je pravda nedovolený luxus, zvlášť když máte rodinu. Jenže co dělat, prochází-li se v noci po chodbách místního hradu přízrak bílé paní... Taková je výchozí situace filmu Zdeňka Podskalského, který si (ne)dovoleným způsobem utahuje z tehdejších mocných, z doby, která produkovala lež na běžícím páse, i ze všech těch ustrašených občánků, jejichž svědomí je poznamenané ideologickým diktátem. Film byl natočen podle jedné z povídek spisovatele Pavla Buksy, který v literárních kruzích vystupoval pod pseudonymem Karel Michal. Jeho sbírka satirických povídek Bubáci pro všední den (1961) zaznamenala tehdy nevídaný ohlas – během šedesátých let se dočkala celkem čtyř vydání – a stala se tím, čemu dnes říkáme bestseller. Michal v ní oživil přízraky dávné minulosti, nadpřirozené úkazy a zjevení, kouzla, která přivádějí protagonisty jednotlivých příběhů do prekérních situací. Mezi nimi právě nebohého kastelána hradu Šaratice Pupence, který v křížové chodbě narazí na bílou paní a nedbaje následků, ohlásí celou záležitost „nahoře“. Ministerstvo kultury na hrad vyšle odbornou komisi, která má za úkol zjistit, jak se věci (ne)mají. Následuje kulometná palba nezapomenutelných replik v podání populárních herců, z nichž zasloužený smích vzbuzuje nejen komonická skvadra volených zastupitelů socialistické moci v podání vynikajícího Rudolfa Hrušínského a Miloše Kopeckého, ale i ministerská ideologická úderka v tandemu Řanda – Bek. Inu, z hlediska marxismu-leninismu... Film, který nemá šanci zestárnout, zevšednět, stát se nepotřebnou a zbytečnou veteší. Na to je až příliš pravdivý a nadčasový. Nepotřebujeme strašidla, když máme Národní vejbor! (30.10.2016)

Ukážkový film ako si totálne spraviť prdel z byrokratických pozícií alebo zo socializmu všeobecne. Ešteže tí hore boli tak tupí a asi si nedali dokopy jedna a jedna, pretože toto vystihuje mnoho z danej doby. Občas trošku nuda, ale za tie hlášky to naozaj stojí. A aké je to jednoduché. A pritom tak nápadité. Ktovie ako by vyzerala podobná satira na dnešnú dobu. 75%. (26.03.2008)

Bílá paní existuje, místo, aby strašila po nocích, tak koná dobro. Dokonce to umí i s hasákem, který si zapomene odložit, když se vrací zpět do svého obrazu. Bílou paní si zahrála Irena Kačírková. Ta v titulní roli přímo zazářila. Nejpovedenější protikomunisická satira a další trezorovka, neboť i zcela tupý kumunista se dovtípil, že jde o kritiku systému a milý film doputoval k ostatním skvostům naší kinematografie, které měli upadnout v zapomění. Scénář napsal Zdeněk Podskalský s Karlem Michalem, ten je mimo jiné i autorem povídky o bílé paní. (06.10.2009)

"Bilé paní" režiséra Zdeňka Podskalského si vážím stejnou měrou, jako Menzelových "Skřivánků na niti". Oba snímky jsem zhlédl s týdenní prodlevou, velmi se mi líbily, oslovily mne, hodně jsem se u nich nasmál a občas mně naopak nepříjemně zatrnulo ve chvílích, kdy jsem si uvědomil, že takhle nějak to doopravdy v naší zemi kdysi vypadalo... Oba snímky mají společnou ještě jednou věc, které si vážím snad úplně nejvíce - kritika režimu zde nikdy nepůsobí samoúčelně, slouží příběhu a nikoliv naopak. (15.01.2009)