Předčítač

„Je TOTO láskavosť?“ Daldryho sa (napriek fantastickému BILLYMU ELLIOTOVI) bojím (HODINY), ale toto ma dostalo. Pritom „letný“ začiatok bol (napriek sexu) skôr nudný. Až počas súdneho procesu sa to rozbehlo a v dobrom rozporuplný a kontroverzný Daldry (vážim si, ak niekto nepotí lacné frázy, ale REÁLNE sa snaží pochopiť zlo v nás) tesá do kameňa jednu scénu na zamyslenie za druhou. V jeho nebezpečne inteligentnej réžii sa zrazu zo ženy, ktorá v mene SS posielala ľudí do plynových komôr, stáva obeť, kým zo spravodlivého sudcu bábka nahnevaného ľudu a z obetí, ktoré sa z koncentračného táboru dostali živé, ľudia, ktorí keď sa pozrú do zrkadla, uvidia len inú formu brutálneho, beštiálneho zla. (27.05.2011)

Jestli měl být film vprvní řadě dramatem o odpovědnosti, vině a trestu, pak v mém případě se mu příslušné emoce a katarzi vyvolat nepodařilo. Snímek kombinuje dva problémy, a to vztah 15letého chlapce s o generaci starší ženou a pak konflikt vyplývající z podílu mladé ženy na válečných zločinech. Neznám knižní předlohu, a tak nedokážu posoudit, do jaké míry vyplávají filmové nedostatky z literární látky nebo ze scénáře, ale některé motivy a roviny vztahu hrdinů mi zůstávaly utajené nebo mě nedokázaly zaujmout. Silnější se mi obecně jevil problém vztahu dvou nerovných sexuálních partnerů. Na vzniku toho vztahu mimochodem není nic až tak šokujícího, i když pochopitelně jde o jedno z mála tabu, které platí i v současnosti. Poválečné Německo se muselo vyrovnávat s problémem, že chyběly miliony mužů padlých na frontě, a tak si ženy pomáhaly všelijak. Ta rovina zločinu a trestu nefunguje jednak proto, že je v případě hlavní hrdinky její podíl na zločinech nezpochybnitelný, jednak tuhle linii odsune do pozadí bizarnost celé zápletky a hlavní hrdinky. Postavy mi přišly až moc ploché a film utahaný. Celkový dojem: 55 %. (24.10.2010)

Část odehrávající se v padesátých letech je důkazem, že pedofilní soft porno a příběh nejdou moc dohromady. Anabáze ze šedesátých let vzbuzuje naději, že se to stočí k ožehavým otázkám ohledně kolektivní viny, potřeby najít viníka či k pokryteckým rozsudkům pro "klid duše národa". Jenomže na tohle téma padnou dvě tři věty a víc nic. No a závěrečná dvacetiletka je sice dobrá, ale nic víc než právě pouze dobrá není. Je nevýslovná škoda, že si to Němci nezadaptovali sami. V době kdy je jejich kinematografie na historickém vrcholu, kdy se s nebývalou bravurou vypořádávají s jedním historickým kostlivcem ve skříni za druhým, by mi to do jejich filmového rejstříku skvěle zapadalo. Herce na to rozhodně mají (ostatně až na Kate a Ralpha jsou tu samí Němci). A navíc by to bylo v němčině, která by tomu na autentičnosti také výrazně přidala. Tahle angličtina s jakoby německou dikcí je totiž otřesný a neposlouchatelný patvar. (24.04.2009)

Nehodlám sázet nadprůměrné hodnocení jen proto, že jde o hodnotné drama, s úžasnými herci (Kate bere dech, jen Fiennese nebrat, nevěřil jsem mu jediný cageovský pohled raněné laně) a s nosnými myšlenkami o kolektivní vině, trestu a odpuštění. Chybí totiž tah na bránu, každý potenciálně silný moment je následován vatou a Daldry hraje až moc na jistotu. Jeho předčítání nenudí, ale nebaví a emocionálně mě takřka dokonale míjí. 70% (15.01.2010)

Anglická herečka Kate Elizabeth Winsletová bola za stvárnenie hlavnej ženskej úlohy v tomto snímku, režiséra Stephena Daldryho, ocenená soškou Oscara. Celkom po práve. Pretože to aký výkon predviedla v romantickej dráme "Predčítač" sa vskutku len tak nevidí. Najmä vďaka jej precítenému, vysoko profesionálnemu, hereckému prejavu dokáže tento film zaujať aj náročnejších divákov. **** (26.04.2011)