Světáci

Když srovnám, kolik jsem očekával a kolik jsem dostal, jsou pro mne Světáci spolu se Svatbou jako řemen nejpříjemnějším překvapením z filmů 60. let (tím neříkám, že nejlepší). Ta konfrontace socialistické morálky (částečně karikované, částečně myšlené vážně) s nostalgií po prvorepublikové noblese se mimořádně povedla nejen prvotřídní komikou a přehršlí "krutých hlášek". Rok vzniku (1969) udává jednoznačně i mně, mladšímu a nejistému, pokud jde o přesnou atmosféru doby, že muselo tehdy jít o nikterak nevinný historicko-politický výpad (původně jsem myslel, že je film poněkud starší a vnímal jsem ho tedy víc "prosocialisticky", čemuž napomáhala i vdova po bankéři jako zlodějská kuplířka). Mimochodem: při závěrečné scéně v bytě se tancuje na Přenosilovou, která v té době byla už v emigraci. Zmíněná konfrontace každopádně zůstává co do hodnocení obou protikladů zcela otevřená, což oceňuji jako nezvykle hluboké vyznění této jinak lehké lidové komedie. Velmi zdařilé nasazení Oldřicha Nového do role dějinami semletého "učitele noblesy" pak hodnotím jako jeden z nejsympatičtějších a "historicky nejuvědomělejších" počinů v historii československé kimenatografie (celý film lze také vnímat jako nostalgickou poctu této legendě a troufám si tvrdit, že bez něj by Světáci byli sotva tříčvrteční). A jeho smutné připomenutí "Vítězného Února" působí bombasticky ještě dnes. (Pamětníci mohou také srovnat jeho vyjádření, že o tanec tehdy jaksi nebyl zájem, s titulem budovatelského šlágru "Zítra se bude tančit všude".) Trio dělníků - světáků Brodský - Sovák - Libíček bylo k sežrání. Dobrým nápadem bylo postupné uvádění stále "krotších" a noblesnějších verzí flamendrovské písně o noční Praze, ačkoli interpretu té "hoch" verze, Karlu Hálovi, by slušela solidnější píseň. Jeho přítomnost i přes to byla jedním z nejpříjemnějších momentů. Trochu kritiky: Zatímco scénky, dialogy a hlášky stavějící na oné konfrontaci staré noblesy se současnou uvědomělou dělnickostí mě odbourávaly, tak dialogy vyplňující či posouvající děj byly poněkud slabé. Rovněž dámské trio je zde v celku slabší než trio mužské - jednak působilo poněkud nesourodým dojmem, jednak si s využitím jeho chytře-komického potenciálu tvůrci bohužel nedali takovou práci. (Tím nemám na mysli herecký výkon tria Bohdalová, Janžurová, Jirásková.) Muzikálový prvek v celém filmu působil dost neorganicky, místy spíš rušivě (ačkoli jednotlivé písně nebyly špatné). Pěkné to bylo při příchodu do restaurace v "den D". Závěrečné minivypointování (rozhovor zasádrovaných s předákem) neurazilo, ale taky nebylo nic moc. Nicméně geniálnost nosného námětu a jeho zpracování natolik převažuje všechny jen průměrné momenty, že bych i přes tyto nedostatky neváhal s nejvyšším hodnocením. Za jednu dost zásadní věc ale hvězdičku ubrat musím. Jak už tady uvedl Matty, většinu filmu čekáme na jednu určitou scénu, ta se pak odehraje zcela dle očekávání a dost. Autoři žel zcela rezignovali na možnost nosné téma nějak dramaticky rozvinout, případně diváka překvapit nečekanými konsekvencemi. Přitom "konverzace na úrovni" v den D je sice k popukání, ale ve srovnání s tím, co porůznu vidíme a slyšíme v předešlém průběhu filmu, to až taková síla není. Potomní rozhodnutí lehkých dam tyto kořeny neokrást je pointou sice sympatickou, ale dosti plytce vystavěnou. Avšak i přes to Světáci patří k tomu zcela nejlepšímu z české filmové komedie. A pánové nezapomeňte, že není prohřeškem proti bontónu, zapáiti cigaretu dámě i zcela neznámé. (25.02.2011) (méně) (více)