Světáci

Sedm legend českého filmu (Bohdalová, Janžurová, Jirásková, Brodský, Menšík, Nový, Sovák) + několik pololegend (omlouvám se panu Libíčkovi, že ho řadím až sem, ale na slávu prvně jmenovaných nedosahuje) v jedné z nejpozoruhodnějších komedií a nejbřitčejších satir, které kdy u nás vznikly. Naprosto vycizelované postavičky, vyleštěný scénář, krásná režie pana Podsklaského a jí adekvátní nezapomenutelné herecké výkony. Pokud bych musel zvolit mou nejoblíbenější českou komedii, volili bych nejspíš mezi Kulovým bleskem a Světáky. 100% (27.07.2006)

Když jsem v prvních pěti minutách slyšel už asi čtvrtou versi písně o neonech v Praze, dostal jsem neblahé tušení, že Světáci dobře nedopadnou. Naštěstí mne pánové Sovák, Brodský a Libíček (a později i dámy Bohdalová, Jirásková a Janžurová) záhy přesvědčili o opaku. Sice se mi ke konci to jejich hraní, že jsou něco víc, začalo přejídat, ale i tak jsou Světáci velmi přijemným, sympatickým filmem... 80% (09.07.2012)

Již úvodní sekvence složená ze záběrů na neonové nápisy s nesvítícími písmeny symbolicky předznamenává vyznění celého snímku: podstatné není pozlátko na povrchu, ale to, jaký je člověk uvnitř. Stačí, aby v neonovém nápisu coby zprofanovaném symbolu "nočního života" vypadlo jedno písmeno, a celý efekt je v tahu - ze symbolu se stává obyčejná nefunkční reklamní trubice. Snímek tak usvědčuje snobskou společnost z její povrchnosti, falše a hraní na dojem, kdy šaty dělaj člověka a podstatné není to, jaký je člověk "uvnitř", ale zda si osvojil nějaká pravidla hry a zda disponuje dostatečným příjmem. U Světáků jsem si musel bezděčně vzpomenout na známý citát J. B. Watsona: "Give me a dozen healthy infants, well-formed, and my own specified world to bring them up in and I'll guarantee to take any one at random and train him to become any type of specialist I might select – doctor, lawyer, artist, merchant-chief and, yes, even beggar-man and thief, regardless of his talents, penchants, tendencies, abilities, vocations, and race of his ancestors." Jakoby se Světáci k tomuto behavioristickému optimismu hlásili, a to v době, kdy komunismus všechny navlékl do montérek a zničil prvorepublikovou tradici intelektuálních kaváren, vysoké gastronomie i pravidel etikety (což je ve filmu relativně otevřeně kritizováno postavou knihovníka). Přes všechny kvality, kterému tomu filmu nejde upřít, musím bohužel napsat, že Světáci jsou komedií, která mě nedokázala rozesmát, která zestárla (obzvláště otravná hudební čísla), a ve které mě nejvíce zaujaly dobové záběry na noční Prahu na konci 60. let, kdy ještě jezdily po Václaváku tramvaje. Obávám se, že Podskalského filmům už asi nikdy na chuť nepřijdu. UPDATE 2.4.2022 - Když jsem viděl Světáky podruhé, trefily se mi do chuti mnohem víc. Přišlo mi to opravdu vtipné a dobře jsem se u toho pobavil. Ta hudební čísla mi sice stále přišla otravná, ale to skvostné obsazení a dialogy prostě přebijí vše. (15.05.2011)

Kultovní film. Podskalského majstrštyk vcelku symbolicky uzavírá uvolněné jepičí období Pražského jara, jehož nejsilnější ozvěnou je právě tento rozverný pygmalionovský experiment. Pásmo nestárnoucích gagů a replik, připisovaných na vrub socialistického vladaření, sice ve všech ohledech odpovídá svému komediálnímu poslání, ale onen kýžený smích je ve skutečnosti jízlivým pousmáním nad sebou samým. Příběh graduje v okamžiku závěrečné společné večeře, během které se šestice hlavních hrdinů historicky a nezvratně znemožní tak, že jejich kouzelné průpovídky budou milovat ještě generace těch, kteří se narodí dávno potom. Brodský, Sovák, Libíček, Jirásková, Bohdalová, Janžurová, Šejbalová, Menšík, herecká sestava, která se sešla ve správnou chvíli na správném místě a vydala ze sebe to nejlepší a nejšťavnatější. A samozřejmě báječný Oldřich Nový, který prostřednictvím emeritního profesora tance a společenské výchovy doslova vrazil pokřivené socialistické morálce kudlu do zad. Všichni se nevydařili, ale přesto jsem vychoval ze stovek mladých rozpustů gentlemany a z tisíců neposedných čiperek dámy, které mohly klidně vejít kamkoliv. Bohužel tedy jaksi rok 48 učinil přítrž tomu mému snažení. Byla to radost, ale kupodivu tanec se příliš tenkrát nežádal. Ale nejvíc mě mrzelo, že několik svých vynikajících žáků - absolventů jsem viděl v pozdější době pojídat celý oběd lžící. (09.11.2008)

Celý příběh je absolutně ubohý. Vtip naprosto žádný. Hudebně strašné. Z pozitivních věcí snad zůstaly pouze herecké výkony, což není překvapení vzhledem k faktu, že hrálo to nejlepší co bylo tehdá k dispozici. Nebudu jako ostatní film vynášet do nebes, protože se to zalíbilo někomu jinému. Hodnotím čistě dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a tak mi naprosto nic nebrání udělit ODPAD. Nudu, v které se nic za zmínku stojícího neděje a nudu, která disponuje nulovým vtipem snad ani jinak hodnotit nelze. Takže asi tak. Třeba někdy zešílím a hodnocení změním. Při plném vědomí to rozhodně nehrozí. (12.10.2011)