Na západní frontě klid

Knihu jsem četl kdysi na střední a moc si z ní nepamatuji, nejsem zatížen nároky na věrné adaptování. Od historického válečného filmu ale požaduji, aby nějak smysluplně vyjádřil svou tezi, což Na západní frontě klid (a nuda a škvár) nezvládá. Není tu vývoj postav, chybí jejich profilace v úvodu i emoce ve scénách, kdy bychom s nimi měli soucítit. Celé se to brodí v tendenčnosti válečných výjevů, z nichž větší dojem zanechá pouze sekvence s transportéry, jinak má každá scéna ze zákopů shodnou estetiku - tzn. přilepit kameru na protagonistu a nechat to kolem něj bouchat. To má navýšit sugestivnost a asi i subjektivitu prožitku, což ale snímek záhy vyvrací vršením melodramatických klišé a nahodilým zapojováním “velkých dějin” z mírových jednání - v té chvíli už se dohromady míchá Jdi a dívej se (ve slaboučkém odvaru utrpení hrdiny), 1917 (steadicamový zákopový styl), Stezky slávy (moralita o zbytečnosti lidských obětí a iracionálním myšlení generálů) a Dunkerk (role zhuštěného času během jednání, kdy se stříhá na schylující se bitvu). Dohromady je z toho samozřejmě paskvil, který většinou hezky vypadá, ale ta naprostá roztěkanost výpravy ústí do nevyhnutelné nudy a zdlouhavosti. Když jsem v průběhu zkontroloval čas a zjistil, že mě čeká ještě přes 40 minut, chtěl jsem film skoro vypnout. S Remarquea si to samozřejmě bere jen základní myšlenky a motivace, to jsem pochopil i s těmi dost zastřenými vzpomínkami na knihu (a bohužel je to ten nejmenší problém). (02.11.2022)

Kdybych měl někdy v noci ihned po probuzení vyjmenovat jeden jediný film, který naprosto věrně respektuje svoji knižní předlohu, byl by to tento. A kdybych měl vyjmenovat něco z první světové, tak je opět tenhle film a samozřejmě 1917. Já tady opravdu nemám co vytknout. To bahno a krev západní fronty, to bylo dokonalé. Některé bojové scény byly doslova dechberoucí, třeba ta s tanky. Kdesi jsemčetl vzpomínky německého vojáka, kdy se jejich četa poprvé zacelou válku střetla s britskými tanky Mark I. Také slyšeli dunění, řinkot pásů a pak se objevila řada oblud co nešla ničím co měli po ruce zastavit. Oblud chrlících ohěn. Teprve až artilerie byla schopna jejich postup zastavit, protože pěchota se po párvýstřelech z pušek v panice obrátila a prchala zpítky do vlastního týlu...  Za mne tedy co se týče filmu samotného velká spokojenost, byť mi trochu mrzí, že román znám a tím má člověk lecos vyspoilerováno... :-). Každopádně tahle obžaloba války, vraždění se navzájem i některých mocichtivých generálů či vládců jako je třeba Putler, je dnes stejně aktální jako tomu bylo mezi lety  1914 - 1918.  Dávám za 5 plynových masek. * * * * * (23.03.2024)

Inu, řekla bych, že největší chybu tvůrci udělali v tom, že se zaštítili fantastickou literární předlohou, protože v porovnání s ní jejich výtvor okamžitě bledne a všechny změny působí neobratně a začátečnicky. Ani ten název takhle nedává smysl, protože it was not fuckin' quiet! Měla jsem trochu problém s obsazením, jelikož mi trvalo určitě aspoň hodinu, než jsem se naučila Paula rozpoznávat ve skupinových scénách, a Tjaden a Katcza mi připadali identičtí. Hned úvodní scéna Kantorkova proslovu naznačila, jakým způsobem se tvůrci k tématu postavili - všechno v prvním plánu a pointa se tlačí buldozerem. Hudba mi přišla rušivá - možná by byla zajímavá, kdyby i celý film vypadal jinak, ale takhle se to melodrama s tou "avantgardou" k sobě nehodilo. Takže moje doporučení by bylo zahodit předlohu a s tím spojenou potřebu podobat se jí aspoň natolik, aby ji šlo ve filmu poznat, a místo toho propracovat a dodat nuanci vyjednávací lince a veliteli magorovi v zámečku, nechat herce víc se zabydlet ve svých postavách prostých vojáků, a potom se prezentovat jako samostatný film o Velké válce. Protože zahodit ty nadbytečné cancy a držet se ducha předlohy asi možnost nebyla. Jo a ještě moje tradiční výtka - film by měl úplně jiné vyznění, kdyby hlavní postavu hrál doopravdy náctiletý chlapec a nikoliv herec o dekádu starší. (03.12.2022)

Jediná věc, která mi ve filmu chyběla, bylo větší propojení s hlavním hrdinou. Toto si přímo říkalo o ždímání emocí, ale film mě vlastně po celou dobu úplně nepustil do nitra hlavního hrdiny a je to neskutečná škoda. Nicméně i přesto jde o velice působivý snímek, který dokázal vystihnout tu hlavní pointu a poukázat na naprostou nesmyslnost války. (31.10.2022)

Repetitivní střídání válečného horka a chladu vyčkávání, návratné motivy pro nedůvtipné hňupy, knižní předloha vybrakovaná o všechny působivé scény, které film nahrazuje jednoduchým (a občas nerealistickým) válečným pornem a vycpávkovou politickou linií, která je naprosto dutá. Film se nedokáže naléhavému humanismu Remarqua přiblížit jinak než doslovným ilustrováním konfliktu malých a velkých dějin, který příliš nedává smysl (hrůza Velké války opravdu nespočívala v tom, že Foch chtěl příměří až za 6 dnů a Němci si to potřebovali celé promyslet). Jako adaptace je to katastrofální, bez psychologie, vyprofilovaných figur, jako film rozvleklé, průhledné a na první signální. Verze z roku 1930 i 1979 tomu dávají parník, ale selhává to i jako samostatné dílo. Problémem Netflixu fakt není obsazování barevných herců, ale to, že jejich projekty nemají dramaturgii a hlavu ani patu. (01.11.2022)