Režie:
Zdeněk Podskalský st.Scénář:
Jaroslav DietlKamera:
František ValertHudba:
Evžen IllínHrají:
Vlastimil Brodský, Jana Brejchová, Jiřina Bohdalová, Květa Fialová, Jan Libíček, Josef Zíma, Ilja Prachař, Nina Popelíková, Vladimír Hlavatý (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Pomenší čtyřicátník Ludvík Podzimek, loutnista a flétnista pražského orchestru, nemá zvlášť atraktivní vzhled. Přesto je obecně považován za velkého donchuána. Ženy se ho ujímají spíše z jakéhosi mateřského soucitu a Ludvíkovo měkké srdce nedovolí, aby se s kteroukoliv rozešel. Milenky se mu proto kupí a působí mu potíže. Tak stráví noc v bedně na peřiny, když se nenadále vrátí domů manžel bývalé spolužačky Blaženy. Manželka Zdena ho za to hodí na krk rodinné přítelkyni Heleně, na kterou žárlí. Ludvík se odstěhuje raději k příteli Břetislavovi. Pohledná konferenciérka Bohunka doprovází orchestr na zájezdu a zamiluje se právě do Ludvíka, což mu dá najevo v Praze při náhodném setkání ve vinárně. Intelektuálka Dáša nazve Ludvíka pasivním erotickým nádeníkem. Ludvík se Bohunčině lásce podá. Jejich první milostná noc skončí příchodem rodičů. Bohunka si hrdě odvede Ludvíka z domu a oba skončí na VB. Muž v pyžamu a dívka v noční košili vzbudí totiž na noční ulici srocení davu. Vztah pokračuje, ale Ludvík se nemá k rozvodu. Bohunka se natruc rozhodne vdát za jiného. Nakonec však přímo od radnice ženichovi uteče. Pronásleduje Ludvíka a k ní se připojí i jeho další milenky. Nešťastný muž uprchne. Inzerátem v novinách pak hledá další ženu... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Podskalský byl asi bezvadnej chlap, ale co točil jde dost mimo mě.. Pikantní je, že ani on z toho nebyl nadšený... Květa Fialová naprosto mimo svoji šablonu-já ji dlouho nemohl poznat ! A Líbíčka je vždy radost sledovat, je to hraní s takovou lehkostí a noblesou,chybí tu... Maličkou roli policisty ztvárnil textař Eduard Pergner-otec Terezy. ()
Na môj vkus dosť uspievané - humoru pomenej,skôr exhibícia Jany Brejchovej -priemerný film.Za č-b prevedenie a 6O-te roky o hviezdičku naviac. Komédia je silné slovo - snáď veselohra by svedčalo označeniu viac.moja zaujímavosť: Herci Jana Brejchová a Vlastimil Brodský reprezentovali snímku na filmovom festivale v Utrechte a Amsterdame. Pripojiť sa k nim mal i režisér Zdeněk Podskalský, no nakoniec pre tému zobrazenú vo filme necestoval, lebo to malo paralelu s jeho osobným životom. (dyfur) Film bol výrazne zostrihaný o scény na tému "manželské jarmo", a to bez dovolenia režiséra Zdenka Podskalského. Snímku v zostrihanej verzii videl i Vlastimil Brodský a daný zásah zhodnotil ako veľmi prínosný. (dyfur) Film sa natáčal na viacerých miestach Prahy a v meste Písek. (dyfur) ()
Monogamista tenhle film nepochopí. Nebo nevychutná. Jako hlubokou sondu do fenoménu děvkařství tohle konzumovat sice nelze (tvůrci prý nechtěli ani v nejmenším poučit, nýbrž výhradně bavit), ale k "nastavení zrcadla" celkem fajn. Velmi osvěžující ukázka vypravěčství z doby, kdy přes totalitu některé -ismy (hádejte, který mám nyní na mysli) neměly na to, co a jak se slušelo vypravovat, prakticky žádný vliv. Některé scény a postřehy skvělé - úvodní nakvartýrovávání se Brodského k milence, podkreslená jen frivolní ironickou hudbou a všechny, kde si Brejchová vychutnává svůj charakter (těžko říci, jak autobiograficky) iracionální pí*i. Opakující se hláška v Brodského postavě zainteresovaných žen, vyčítajících zmoženému nešťastníkovi sobectví, je hodně, no, autentická, ale je to možná jen můj dojem založený na velmi úzkém úhrnu velmi osobních zkušeností, ch-ch. ()
Nedělní odpoledne a já mám chuť na nějakej ten starší tuzemskej kousek, kterejch po veřejnoprávních televizích běhá pořád dostatek. Výsledek ale takovej, že tady se feministky moc nenabaží. Ženský jsou tady totiž mazaný jak lišky a k tomu ještě slušné běhny. Stejně tak ale i Vlasta Brodskej, kterej do toho všeho padá tak nějak náhodou. Podle mě až moc náhodou a člověk se ani moc nezasměje. Když už jsme u těch filmovejch Ludvů, mám o dost radši toho Homolkovic. ()
Příběh se striktně drží hesla: ´Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne´. Není radno, aby ženáč středního věku proháněl ženské sukně, aby se to nakonec proti němu všechno nespiklo. Zdeněk Podskalský st., kterého si lze všimnou coby řidiče v autě na křižovatce klepajícího si na čelo, pojal film nenáročně s určitým nadhledem a humorem sobě vlastním. Znamená to tedy, že v ničem netlačil na pilu a všemu ponechal svůj přirozený vývoj. Scénář mohl být o něco lépe zpracovaný, ale jelikož je autorem sám veliký scenáristický guru Jaroslav Dietl, je zřejmé, že příběhu úmyslně ponechal typické češství a nadsázku. A asi právě proto film nijak nestárne a má co říct i dnes. ()
Reklama