Ženu ani květinou neuhodíš

Báječná komedie, vtipná, zábavná.. Sledovat eskapády záletnického smolaře Ludvy v podání úžasného Vlastimila Brodského mě vyloženě bavilo a těšilo.. Každý jeden herec, který se tu objevil, výborný, Ilja Prachař mě sestřelil na první dobrou, Vladimír Menšík skvělý, Jan Libíček senzační, no a ženy krásné a svůdné.. Příjemná oddechovka na sobotní deštivé odpoledne + krásná hudba.. (16.12.2023)

Tento Podskalského film je skutečnou komedií, určitým zahájením společných filmů dnes nepředstavitelného dua Brejchová-Brodský. Skutečnost, že tato pražská rodačka patřila a patří nejen k nejpůvabnějším, ale i nejnadanějším českým herečkám, tady vystupuje do popředí zvlášť markantně. Samotný příběh nepostrádá aní vtip, ani úsměv, ani nadhled a o obou pohlavích opravdu sděluje to nejpodstatnější. Mimo jiné i proto, že Brodský je Brejchové rovnocenným partnerem, který ze svého lidského typu ostýchavého smolaře, vláčeného zlomyslným osudem, dostává maximum. Komedie, která nic nepředstírá, zejména ne úsilí o vrcholné dílo za každou cenu, má i dnes co nabídnout. Je to solidní dílo velké, dnes odcházející generace naší Thálie. (20.10.2010)

Tolik hereckých hvězd se vidí v málokterém filmu, ono se vždy tak jednou za dekádu stane, že se hvězdy soudobého filmového nebe sejdou na práci u jednoho filmu. Ve čtyřicátých letech se tak stalo například ve filmu "Šťastnou cestu" (megahvězdy typu Mandlová, Štěpničková, Vítová, Gollová, Marvan, Korbelář a další), za šedesátá léta bych uvedl tento film. Zde se potkaly především ženské hvězdy šedesátch let (Fialová, Brejchová, Budínová, Bohdalová, Slunéčková), rovněž tak dodnes oblíbení herci (Brodský, v menších rolích Libíček, Menšík a Kopecký). Ovšem někdy i takový spolek toho nejlepšího, co se v českém filmu urodilo, nemusí znamenat výborný film. Otravná hudba, a žvatlání, které provází celý film, kazí už tak ne ideální dojem. Dialogy jsou sice vtipné, hercí podávají dobré výkony, ale jako celek to nějak nesedí. Ani sám nedokážu říct proč, ale chybí pověstná třešnička na dortu. Tři jsou málo, ale čtyři nedám. (10.10.2013)

Příběh se striktně drží hesla: ´Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne´. Není radno, aby ženáč středního věku proháněl ženské sukně, aby se to nakonec proti němu všechno nespiklo. Zdeněk Podskalský st., kterého si lze všimnou coby řidiče v autě na křižovatce klepajícího si na čelo, pojal film nenáročně s určitým nadhledem a humorem sobě vlastním. Znamená to tedy, že v ničem netlačil na pilu a všemu ponechal svůj přirozený vývoj. Scénář mohl být o něco lépe zpracovaný, ale jelikož je autorem sám veliký scenáristický guru Jaroslav Dietl, je zřejmé, že příběhu úmyslně ponechal typické češství a nadsázku. A asi právě proto film nijak nestárne a má co říct i dnes. (06.10.2020)

Tenhle film mám strašně rád. Nekladl si žádné velké umělecké ambice, ale je to podle mě parádní oddechovka na víkendový večer. Trojka pana Podskalského "Ženu ani květinou neuhodíš, Bílá paní, Světáci" je podle mě v žánru komedie to nejlepší, co tady v 60 letech vzniklo. A hudební složka tohoto filmu je parádní. Holt další film, na který se mohu dívat pořád a neomrzí mě. (31.12.2008)