Světová válka Z

Zhlédnuto v kině. Je to až krásně paradoxní… Totiž, v roce 2012 si svou premiéru odbyl takový malý nezávislák jménem Prometheus (možná jste o něm slyšeli… :-)) Byl to film, na který se všichni těšili a který hodně lidí zklamal a naštval. A přiznejme si, že to bylo kvůli tomu, že se k (již hotovému) scénáři dostal Damon Lindelof a přepracoval ho. To ale ani on nemohl vědět, že se kvůli tomu stane jedním z nejnenáviděnějších lidí toho roku. Přetočme ručičky o rok napřed a máme zde World War Z. Film, který byl předurčen k selhání kvůli různým problém s produkcí, rozpočtem a právě i scénářem, ke kterému nebyl přizván nikdo jiný, než Damon, aby překopal celý konec. A nakonec se z World War Z vyklubal jeden z mála blockbusterů roku 2013, který skončil v pěkném plusu. A vůbec bych se nedivil, kdyby to z části bylo i díky Damonově konci, protože do té doby, než přišel "výlet do laboratoře" byl tento film jen lepším průměrem, který měl to štěstí, že Brad Pitt hrál hlavní roli. Ale ta poslední atmosférická třetina zvedá World War Z do výšin nadprůměru. Je paradoxem, že mnoho lidí si tohle neuvědomí a bude stále považovat Lindelofa za packala. Pro mě se tímto vykoupil a doufám, že i více lidí objektivně uzná, že nebýt jeho zásahu, tak by možná tento film opravdu propadl, jak bylo očekáváno. 80 %. (11.08.2013)

V tom filmu vyjde ze zombie apokalypsy bez následků pouze Severní Korea, protože tam povinně vytrhali zuby všem 25 milionům obyvatel. Myslim, že už žádná reálná válka nehrozí, Hollywood ji totiž právě zažehnal. Jinak jsem teda netušil, že letos v kině uvidim něco ještě blbějšího než Nevědomí! Pitt přežije i pád letadla, děj je posouván prostřednictvím těch nejvíc nepravděpodobných náhod, protože scénář psal... no, Lindelof. Prvních dvacet minut je výborně děsivých a vtahujících, zbytek ale nevystraší ani tu Pittovu dcerku, co si přála k narozeninám štěňátko a trpěla astmatem. 60% hlavně za spektakulární akci v Jeruzalémě. (19.06.2013)

Mix příliš mnoha nesourodých pojetí a přístupů k zombie apokalyptické látce. Zřejmě tedy není žádné překvapení, že to jeden soudržný celek tvořit snad ani nemůže. S podivem ovšem je, že jeden každý z těch přístupů je zvládnut sám o sobě zdařile a tak to jako souhrn mnoha samostatných podmnožin přeci jen funguje; a v druhé polovině Jeruzalém → letadlo → Wales dokonce i výtečně. Škoda poplatnosti přístupnosti a tedy chybějícího ponurejšího tónu a gore v závěrečné pasáži. Ve scénách kdy Pitt páčidlem kydlí hlavu zombíka, tak snad ani tu Angelinu nemůže zajímat detail Bradovi tváře; kdykoli "hrozí" kapka krve, tak se kamera honem rychle stočí právě na Pittovu strhanou tvář. A vzhledem k tomu kolikrát to tam je, tak je to skoro až směšné. Každopádně jsem zvědav na případný režisérský sestřih, protože pokud to chápu správně, tak Forster měl svou vizi, Pitt měl z pozice producenta zcela rozdílnou a nakonec je oba z pozice "silnější pes mrdá" přechcalo studio svou verzí? (26.06.2013)

„Shit happens.“ Neschopnost režírovat přehledné akční scény Forster prokázal již v Quantum of Solace. WWZ naštěstí, navzdory klamnému marketingovému zdání, nestojí na akčních atrakcích. Jeho nejsilnější zbraní je takřka romerovsky důsledné vytěžení společenských přesahů zombie žánru. Neustálé přepínání mezi mikro a makro perspektivou ukazuje, že v nastalém chaosu ví jednotlivec stejně málo jako instituce, které své zájmy realisticky nepodřizují osobnímu bezpečí (buď jdeš s námi, nebo přes palubu). Právě skutečnost, že vyprávění není limitované tím, co ví jeden člověk nebo skupina lidí, znemožňuje označit WWZ za film promyšleně využívající videoherní narace. Gerryho postup přesto odpovídá narativnímu modelu, pro který mají herní studia pojmenování „string of pearls“. Teprve poté, co je plně využito vyprávěcího potenciálu jednoho prostředí (a dochází k pomyslnému ukončení levelu), může se přejít do prostředí jiného. Nejde ale jen o monotónní sbírání informací, které vedou k dalším informacím. Film jednak podvrací očekávání tím, jak vtipně nakládá s prvkem (blbé) náhody, jednak průběžně mění kontext, v němž se k zombie nákaze vyjadřuje. Od dominujícího kontextu rodinného se přes vojenský, politický a medicínský dopracuje zpátky ke kontextu rodinnému (na jehož svrchovanost jsme s různou mírou citové agresivity upozorňováni v průběhu celého filmu). Je tím nejenom stvrzeno melodramatické schéma, na němž stojí většina hollywoodských blockbusterů (opravdu nejde jenom o nějakou mou úchylku – hledat za vším melodrama), zvolený vyprávěcí oblouk zároveň dobře slouží humanistickému poselství filmu, výzvě, abychom se nestyděli za své slabosti (lidskost, která nás činí zranitelnými, jako nejsilnější zbraň). Díky solidnímu výkonu Brada Pitta není emocionální rovina filmu zcela plonková a beze studu připouštím, že mne Gerryho písemná prosba krátce před závěrem dojala. Z hlediska distribuce informací a vytváření paralel mezi současnou politickou situací a fiktivní zombie zkázou chytrá zábava nakonec doplácí hlavně na snahu zavděčit se příliš mnoha skupinám diváků. Jak už jsem zmínil, akční scény jsou chaotické, scénám jako z herních survival hororů chybí originální nápady a atmosféra (protože víme, že se za pár okamžiků stejně bude chrčet, utíkat a kousat), některé scény postrádají logiku (rozvrzané bicykly měly být tišší než chůze?) a v jiných nadbývá násilný product placement (jestli nechcete ve scéně s automatem spatřovat jízlivou kritiku konzumerismu). WWZ na každý pád skvěle šlape, má v sobě potenciál na ještě lepší sequel a mezi zombie filmy dneška představuje sympatickou výjimku také svou vkusností (což je možná contradictio in adjecto, ale osobně mi vůbec nevadilo, že krize dopadla také na umělé mozky, střeva a jiné laskominy). 75% Zajímavé komentáře: Marigold, Psema, flanker.27, xxmartinxx (27.06.2013)

Tenhle film se mi válel na disku s tim, že někdy, až budu totálně zlitej, si to pustim. Za střízliva na takovýhle ptákoviny radši ani nekoukám. Problém byl v tom, že minulou noc jsem byl objednán jako odvoz lidí z nějakýho koncertu, takže jsem zůstal střízlivej. A čekání jsem si chtěl ukrátit timhle filmem. Úvodní chaos, kdy ještě neni úplně jasný, co se vlastně stalo, vypadá docela nadějně a má i nějakou atmosféru. Jenže potom začnou ve filmu úřadovat akorát různý neuvěřitelný náhody a hromada nelogičností a z postavy Brada Pitta se stává nesmrtelnej geroj, kterej by spíš patřil do nějakýho 30 let starýho béčkovýho akčňáku. U něho jsem zvyklej, že hraje přecejenom v "chytřejších" filmech. Asi mu holt lezou do peněz všichni ty adoptovaný sirotci ze Somálska a Bangladéše, tak bere role v kdejaký kravině. Ale jednu výhodu ten film měl. Byl to takovej výplach mozku, že když jsem pak jel vyzvednout ty lidi z koncertu, tak jejich opilecký blábolení mi přišlo jako vysoce intelektuální debata. A ještě uznávám, že pár scén se docela povedlo. Ale jako celek je to strašná blbost. (28.12.2014)