Skyfall

Ono už je opravdu jedno jestli to Bond je, nebo není. Bondů bylo už tolik, že jakákoliv variace a inovace je vlastně neustálým přešlapováním na místě. Navíc mám takový pocit, že jste si toho Nolana do toho museli přimyslet, jen aby jste mohli říct, že se vám to líbilo. Anebo je to nová kategorie pro "dobrý a promyšlený" blockbuster"? Plus jsem jediný komu ten příběh připadá nesmyslný? Možná jsme se tak měli lépe vcítit do Bonda, který přestával chápat soudobý svět, anebo akční žánr je už prostě takový. A vlastně je mi ta neúplnost a nedořečenost sympatická. Ne všechny filmy musí diváka vodit za ručičku. (29.10.2012)

Všichni stárneme a nostalgicky se ohlížíme po dobách, kdy věci byli jasnější a přímočařejší. "Polidštění" Bonda nabralo ve "Skyfallu" směr mcclaneovského (přesně řečeno ala "Smrtonosná past 4.0") utahování si z dnešní přesofistikovanosti a velikášského opěvování starých dobrý přímočarých způsobů. Jenže on nestárne pouze Bond, ale i my diváci, a tak můžeme spolu s hrdinou ohrnovat nos nad vyšpekulovaností, za kterou je vydáváno vlezlé permanentní odkazování k bondovskému kánonu. Přiznejme si, že okázalé dokládání, že tvůrci před psaním scénáře strávili hodiny pročítáním příslušné wikie, už dnes není projevem nadstandardní oddanosti či sebereflexivity díla, nýbrž jedním z hlavních schémat nových příspěvků do letitých franšíz. Naštěstí kromě toho a polopatické oidipovské linie (kdyby adoptivní maminka také se záporákem naklusala srovnat se zemí jeho rodný dům protkaný traumaty z dospívání, mohl být klid) také "Skyfall" do postmoderních bondovek navrací campovost klasických dílů, která se projevuje v charismatické vyšinutosti záporáka, směšnosti jeho nesmyslně přetažených plánů, moneyshotové nadreálnosti akčních sekvencí a především pak v celém vyvrcholení, které rovným dílem evokuje "Strašáky", "Sám doma" i "Sightseers". Díky tomu pak spolu s Bondem můžeme sice mrmlat nad chytroprdstvím současných blockbusterů, ale bez ohledu na to (potažmo i díky tomu) si i film prostě divácky užít. (06.04.2014)

Nebál jsem se toho. U Skyfall se sešlo tolik talentovaných a zkušených lidí, že by bylo přímo zarážející, kdyby bylo výsledkem něco menšího, než senzace. Přesto mě výsledek dostal. Nápaditá akce (úvod, bojová „stínohra“), výborné dialogy a především skvěle vykreslené postavy, v nichž mají i malé postavy opravdové zázemí. Nový Bond zrozen. Beru všemi deseti. A Javier Bardem naprosto excelentní. Výborně uchopený i vystylizovaný záporák. Skoro jsem mu fandil. (27.10.2012)

Tady měl být komentář napsaný ihned po premiéře filmu Skyfall, plánované na 25. 10. 2012. Jenže se posunula a nikdo z našeho provinčního kina se neobtěžoval dát někam alespoň jednu pitomou samolepku: Dnes nehrajeme. Stojíme před kinem jako odložené děti před kostelem. Přidal se k nám nějaký Američan. Nikdo netuší, kde ten se tam vzal. "Kino is closet," povídám mu mojí příšernou angličtinou, že je kino zavřeno. "Today no show, no Bond, no fun. But maybe..." dodávám a volám s nadějí v očích jednomu zaměstnanci kina, kterého shodou okolností znám. Dozvídám se, že premiéra je odsunuta jako Němci z pohraničí, že se diví, že jsem si to nepřečetl z plakátu. Taky jsem se divil, leč ani na jednom nebyla zmínka o posunutí premiéry. Sokolovské kino má u mě velké mínus. Není to poprvé, co jsem se řítil do kina a vše bylo jinak. Tolik jsem se těšil, že zde nahodím komentář jako jeden z prvních. Dnes už se tam nedostanu, snad až za tři dny a tak slovy uživatele Rejžánka: KOMENTÁŘ BUDE POZDĚJI. PS: Američanovi jsem vysvětlil, že: „Herr Direktor sagt, global premiere was transport to tomorow!“ A ten dobrý člověk mi na to odpověděl, že zítra to už uvidí v Americe. Šťastný to muž.                                                                                                                                                                                                                                                           Doplnění o komentář 28. 10. 12. S každým novým filmem o agentu 007 si říkám, že ten a ten záporák byl lepší a triky byly lepší a Bond zase předvedl něco lepšího. A je to přirozené to takhle vnímat, protože Bond se vyvíjí, stejně jako se vyvíjí filmový tvůrci. U filmu Skyfall to platí dvojnásob a člověk si řekne, že restart (viz Casino Royale a Quantum of Solace) byl velmi dobrý nápad a zároveň si pomyslí, že to byla jen předehra, úvod do děje, nebo třeba jen zápletka a Skyfall je teď jen vyvrcholení. Pro milovníky Bondovek šok jako blázen. Jedni musí nadávat na to kvantum ztraceného času u všech těch Moorů, Lazenbyů nebo Brosnanů, protože tohle je Bond, kterého chtějí, a druzí se radovat, že se konečně dočkali, protože tohle je také ten Bond, kterého chtěli. (Předchozí myšlenkový trysk klidně ale ignorujte - je to kvůli té euforii). Sám jsem někde mezi, protože jsem neviděl všechny Bondy a tak nějak jsem si zařídil život, aniž bych věděl, kdo vlastně je slečna Moneypenny nebo jakéže to James nosí hodinky a nakolik s nimi lze zmást nepřátelské radary. Pro mě je Skyfall samostatný film, který mi dává naději, že i z ptákoviny lze udělat perfektní podívanou, velmi zdařile natočený akční film, který jde odněkud někam, netříští se na blbostech, nenechává figury zbytečně žvanit, rochní si v detailech a dává znát, že ty tvůrce to prostě baví a že to i umí. Občas sice logika dostává na frak, ale i přesto je to film, který bych chtěl vidět ještě jednou místo toho, abych si doplňoval vzdělání doháněním těch Bondů, které jsem právě neviděl. (26.10.2012)

„Last rat standing.“ Pět důvodů proč pět hvězd. Za prvé Mendes. Svůj akademický chlad a řemeslnou dokonalost teď "obrátil" proti sobě a stiskl spoušť. Po Casino Royale se Bond zase posunul o parník dál a při úvodní turecké akci (poprvé jsem viděl, že by byl bagr obsluhován buldozerem) musel začít žloutnout i slovutný Zelený trávník. Za druhé Double 0 Seven Legacy aneb neokázalý projev úcty k tradici. Komu se při výjezdu Astonu Martin DB5 z garáže neobjevil na tváři lehký úsměv, ten si doteď myslí, že Goldfinger propadl kouzlu stříbra a Lazenbyho druhá bondovka byla o fous lepší než třetí. Za třetí Deakins, kameramanská to dokonalost. Závěr osvětlený plameny musel připomenout koně na pozadí hořících vrtů v Jarhead, pochopitelně nesměl chybět i ikonický záběr přes okenní tabuli. Za čtvrté Bardem. Možná nejlepší padouch v padesátileté historii, v kategorii těch ne čistě heterosexuálních bezpochyby vladař. Pěkný chrup. A za páté? Pro mě rozhodně to nejdůležitější. Hřejivý pocit, který jsem na konci mohl sdílet se synem Andrewa Bonda a Monique Delacroix: PLEASURE.. P.S.: Komu chyběly Bond girl, musí se lépe dívat, nejlépe do řad Jamesových nadřízených.. (12.11.2012)