Warrior

Trochu pridlhé, no o to efektívnejšie, predstavovanie postáv v úvode... veľmi uveriteľné, hlavne vďaka slušnému výkonu hercov... skvelá hudba a neskutočne dobré spracovanie, hlavne strih... to sú dôvody, pre ktoré som im to celé zhltol aj s navijakom, a to aj napriek predvídateľnému deju a scenáru plného lacného klišé. (02.01.2012)

Po první půli, kde se postupně odkrývá charakter a motivace jednotlivých postav je natolik zručně zfilmováno, že se mě postavy vryly pod kůži a tím si mě režisér přímo přikoval k sedadlu a přilepil oči na obrazovku. Druhá „zápasnická“ polovina má spád a pečlivě buduje napětí až do infarktově strhujícího finále, kde závěrečný emotivní song hřeje na srdci i několik dní po zhlédnutí… „It's ok Tommy... It's ok... I love you...“ (12.12.2011)

Jeden z vrcholů roku 2011. Ono je velice jednoduché napsat o sportovním filmu že je plný klišé. Zajímalo by mne, jakou by musel mít snímek s touto tématikou koncepci děje a vedení herců, aby klišoidní nebyl. Doporučuji se tedy dopředu vykašlat na hnidopichy a brát tento počin jako unikát, kterým v mnoha ohledech je. Rvačky v arénách nevídané - tak syrový realismus a výborný kick ass střih/zvuk nepamatuji, vedení herců bez kompromisů a děj je vzhledem ke zmíněným superlativům takový, aby dal vyniknout hercům. Tedy rodinné problémy, nedostatek peněz, exekuce atd. Zkrátka věci, kvůli kterým je člověk ochoten i lámat kosti. A Tom Hardy a jeho nasraná persona - nic podobného ve filmu nepamatuji. Výkon roku. Přímočařejší a jednodušší než Fighter a dravější a méně idealistický než třeba Rocky. Rozhodně stálice současné i budoucí kinematografie. (06.02.2012)

Vítám ozvláštnění schématu „dostanu přes držku – dám přes držku – jsem vítěz“ rozdělením pozornosti mezi oba aktéry finálního střetu, kteří jsou navíc bratři (takže trocha biblické symboliky navrch). Současně mne mrzí nevyužití zápletky ke generování větší ambivalence. Zdůrazněním rodinného podtextu a záslužnou učitelskou prací jsme nenápadně směrování k tomu, abychom zatínali pěsti, když pěstí dostane Brendan, ne Tommy, jemuž je systém ukradený (což se přece nesluší). Film ani neukazuje zoufalost z věčného kolotoče proher a vítězství jako Wrestler. Tam, kde bylo Aranofského drama kritické, je Warrior patetický. Od bezduchého mlácení neodrazuje, agresivní hudbou k němu spíše podněcuje. Dobrovolná sebedestrukce navíc představuje pro oba bratry od začátku jedinou možností, jak zachovat (případně vylepšit) svou existenci. Film v zájmu vlastní dramatické funkčnosti jinou možnost nepřipouští. Brendan zápasí, aby uživil rodinu, Tommy zkrátka proto, že mu adrenalin dodává sílu (citlivěji tuto poválečnou neschopnost přestat válčit vystihl The Hurt Locker), což je další důvod, proč mít víc pochopení pro Brendana. Výkon Toma Hardyho mne přesto přiměl litovat, že celý film není věnován pouze jemu. Sebegeniálnější herec ale nezamaskuje mechanickou výstavbu dramatu: syn nemá rád otce, otec se ztříská, syn otce polituje a svou frustraci ventiluje, když během zápasu rozdrtí soupeře. Takhle krásně jednoduše to ve filmech chodí, kdesi v nitru možná dokonce toužíme, aby tomu tak bylo, ale emocionální působivost rádoby psychologického filmu tím trpí. Dobře Warrior dělá, když přibližně po osmdesáti minutách na nějaké psychologické nimrání rezignuje a dále už jenom z různých úhlů ukazuje, jak do sebe dva chlapi mlátí a kopou a jak je ostatní pozorují. Zápasy jsou zrežírované stejně neinvenčně jako dialogové scény, jež nás ubíjejí věčným střídáním záběru s protizáběrem. Kamera buď zůstává mimo klec, a/nebo se snaží napodobit nepřipravené záběrování televizních kameramanů a simulovat tím zkušenost z domácího, případně živého sledování podobných mačů. Násilí O’Connor neestetizuje jako třeba Scorsese v Zuřícím býkovi, nečiní z něj jednání vymykající se všednodenní zkušenosti, čím vlastně jen podporuje znecitlivělost diváků, dojem, že jde o něco běžného. Zkrátka – a bohužel – nekritický film. 70% Zajímavé komentáře: novoten, Arbiter, SarumanKo, Triple H (09.10.2018)

V té předlouhé řadě strhujících boxersko-zápasnických dramat patří O'Connorův Warrior rozhodně k tomu (skoro) nejlepšímu, co kdy bylo v rámci tolik oblíbeného žánru natočeno (zvlášť když se nejen motivem dvou bratrů-zápasníků dost podobá výbornému loňskému Fighterovi), ale zcela nejlepší zápasnický film to rozhodně není (na mém Olympu stojí Wrestler a kolem pobíhá Zuřící býk). Warrior je vynikající film, má všechno, co má mít, bravurní herecké - i zápasnické - výkony (z nichž sálá doslova fyzické herectví), skvěle zpracovanou řemeslnou stránku, dobrý scénář, emoce, napětí, intenzitu, tempo, gradaci, zajímavou reflexi ,,amerického snu", sociální přesah, ale celý příběh mi přijde tak trochu vykalkulovaný, sice jen krapítek, ale přesto jsem jako divák zapochyboval, že by Osud vysypával cestičky svým hrdinům právě takto... Nic to ovšem nemění na tom, že Warrior filmovou událostí bezesporu je... (13.12.2011)