Warrior

║Rozpočet $25miliónov║Tržby USA $13,657,115║Tržby Celosvetovo $24,215,385▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA $6,403,492 //počet predaných kusov 245,751║ Tržby za predaj DVD v USA $9,891,940 //počet predaných kusov 502,524║ No tak režisér Gavin O'Connor opäť pekne prekvapil a potvrdil že má talent podať komornú drámu v tom najsilnejšom prevedení, hoci nechýba tomu klasický Americký sentiment, sú tam dosť silné vyhrotené situácie, ktoré úžasne spevňujú a postupne vyživujú túto drámu až ju vystupňujú medzi najsilnejšie zážitky v tomto žánri, súboje sú len bonbónik na vyše, nečakané prekvapenie. /90%/ (02.01.2012)

Pravděpodobně poslední a po Drive dost možná největší překvapení tohoto roku. Warrior se vynořil z čista jasna, absolutně nečekán a o to víc mě zasáhl. Osobně nevěřím tomu, že letos uvidím ještě něco lepšího. Nevím jak Vy, ale já od O'Connora obdržel 140-ti minutové technické KO a už teď jsem zvědav, kolik nominací si pro sebe "bratři" urvou. - 95%. (10.12.2011)

|| Scenár: Cliff Dorfman, Gavin O'Connor, Anthony Tambakis | Hudba: Mark Isham | Produkcia: Greg O'Connor | Distribúcia: Lionsgate | Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 24,215,385 $ || Bojovnícky film, ako sa patrý. Slabá propagácia ukradla možnosť mnohým ľuďom tento nadpriemerný film vidieť v kine, a to je veru škoda, dielo si zaslúžilo viac... (13.04.2011)

Pěkně natočené, poutavé, výborně obsazené a zahrané. Ale opravdu si nelze nevšimnout těch zbytečných klišé, kterých se tvůrci mohli vyvarovat. S odstupem několika hodin po zhlédnutí zůstává na jazyku lehká pachuť z filmu, který je v mnohých momentech čirým kalkulem, jak diváka pohltit, aby si nevšímal toho, že je celý příběh jedno velké klišé. Bohužel pro mě, nenechala jsem se zaslepit líbivou formou. Tradiční schéma sportovních filmů se sice tvůrci snaží ozvlášnit klasickými prvky nezávislých filmů, jako je dysfunkční rodina, ale tady příliš tlačí na pilu. Do polemiky o tom, jak moc je celý závěrečný turnaj reálný, respektive fakt, jakou šanci by měl Brendan proti ostatním drsným bojovníkům, se radši pouštět nebudu. Stačí, když se podíváte na některý ze skutečných zápasů MMA. (70%) (11.12.2011)

Vítám ozvláštnění schématu „dostanu přes držku – dám přes držku – jsem vítěz“ rozdělením pozornosti mezi oba aktéry finálního střetu, kteří jsou navíc bratři (takže trocha biblické symboliky navrch). Současně mne mrzí nevyužití zápletky ke generování větší ambivalence. Zdůrazněním rodinného podtextu a záslužnou učitelskou prací jsme nenápadně směrování k tomu, abychom zatínali pěsti, když pěstí dostane Brendan, ne Tommy, jemuž je systém ukradený (což se přece nesluší). Film ani neukazuje zoufalost z věčného kolotoče proher a vítězství jako Wrestler. Tam, kde bylo Aranofského drama kritické, je Warrior patetický. Od bezduchého mlácení neodrazuje, agresivní hudbou k němu spíše podněcuje. Dobrovolná sebedestrukce navíc představuje pro oba bratry od začátku jedinou možností, jak zachovat (případně vylepšit) svou existenci. Film v zájmu vlastní dramatické funkčnosti jinou možnost nepřipouští. Brendan zápasí, aby uživil rodinu, Tommy zkrátka proto, že mu adrenalin dodává sílu (citlivěji tuto poválečnou neschopnost přestat válčit vystihl The Hurt Locker), což je další důvod, proč mít víc pochopení pro Brendana. Výkon Toma Hardyho mne přesto přiměl litovat, že celý film není věnován pouze jemu. Sebegeniálnější herec ale nezamaskuje mechanickou výstavbu dramatu: syn nemá rád otce, otec se ztříská, syn otce polituje a svou frustraci ventiluje, když během zápasu rozdrtí soupeře. Takhle krásně jednoduše to ve filmech chodí, kdesi v nitru možná dokonce toužíme, aby tomu tak bylo, ale emocionální působivost rádoby psychologického filmu tím trpí. Dobře Warrior dělá, když přibližně po osmdesáti minutách na nějaké psychologické nimrání rezignuje a dále už jenom z různých úhlů ukazuje, jak do sebe dva chlapi mlátí a kopou a jak je ostatní pozorují. Zápasy jsou zrežírované stejně neinvenčně jako dialogové scény, jež nás ubíjejí věčným střídáním záběru s protizáběrem. Kamera buď zůstává mimo klec, a/nebo se snaží napodobit nepřipravené záběrování televizních kameramanů a simulovat tím zkušenost z domácího, případně živého sledování podobných mačů. Násilí O’Connor neestetizuje jako třeba Scorsese v Zuřícím býkovi, nečiní z něj jednání vymykající se všednodenní zkušenosti, čím vlastně jen podporuje znecitlivělost diváků, dojem, že jde o něco běžného. Zkrátka – a bohužel – nekritický film. 70% Zajímavé komentáře: novoten, Arbiter, SarumanKo, Triple H (09.10.2018)