Séraphine

O tejto maliarke som doteraz nevedel nič, no tu sa toho divák okolo nej dozvie naozaj dosť... Výborne zahraná komorná dráma s veľmi pomalým tempom o jednej talentovanej umelkyni, s ktorou sa život nemaznal. To najlepšie na snímku je bezpochyby samotná postava Seraphine (Yolanda Moreau), ktorá tu bola výborná po všetkých stránkach, a to pritom treba uznať, že táto ženská rola teda nebola vôbec jednoduchá. Samotný dej ma však nedokázal udržať po celý čas v stave stopercentnej zaujatosti, niektoré scény ma mierne nudili. Problém vidím hlavne v tom hrozne pomalom tempe. Na druhú stranu ale jednotlivé obrazové výtvory a hlavne zmysel pre farebnú kompozíciu boli pastvou pre oči. Slabší nadpriemer. 70/100 (22.11.2017)

Vzácne citlivý intímny portrét maliarky, o ktorej existencii mnoho ľudí nevie dodnes. Martin Provost preniká do postavy Séraphine s takým empatickým vhľadom bez najmenších náznakov pátosu, až film evokuje nie mužský, ale ženský rukopis. Tiež dbá na šetrné zaobchádzanie s výtvarným umením a i keď priamym pohľadom na jej život a prácu umelecký status Séraphine demytizuje, či skôr deštruuje, vyhýba sa priamemu zobrazeniu maľovaných objektov. Nedochádza tak k deformácii pôvodného diela skrz nový výtvarný systém, film sa nestáva, akokoľvek rafinovanou, ale prostou reprodukciou a zmyslové spojenie diváka s originálnym obrazom tak zostáva nenarušené (nevykonáva tak "zradu" pôvodnej maliarovej výtvarnej skutočnosti, o ktorej píše André Bazin). Tým sa líši od vrcholných režisérov filmov o umení, ktorí túto techniku pojali ako konvenciu (filmy Petera Greenawaya, dokument Henri-Georges Clouzota o Pablovi Picassovi, klasické filmy o Van Goghovi atď.). Provost miesto toho ako pravý umelec hľadá a nachádza nové, autonómne vzory krásy v prírode, ktoré súznia s naivnou a silne veriacou hrdinkou. Film je neokázalý a napriek dĺžke a pomalosti neobsahuje takmer jedinú nadbytočnú scénu, postrádateľnú pre rozprávanie. Jednoduchá dramatická výstavba je doplnená o prírodnú poetiku, postavy sú pozorne uvedené a zasadzované do pevných základov. Tlmene realistický herecký prejav Yolande Moreau excelentne dopĺňa vierohodný prerod až po záverečnú etapu života v ústave, ktorá sa napriek svojej vypätosti, kontrastnej k harmonickému plynutiu príbehu v pokojnom vidieckom prostredí, ani zďaleka nepribližuje emocionálnej exploatácii. Význam filmu spočíva tiež v neustálej nutnosti objavovať umelcov, keďže v tejto spoločenskej hierarchii akoby oficiálne neobjavený umelec ani nejestvoval. Nemám argumentovateľné výhrady. V plnom hodnotení mi bráni len neskorý vysielací čas, kvôli ktorému som už nedokázal filmu venovať plnú pozornosť. 85% (11.03.2015)

NA konci lehké spoilery : : Ze začátku se zdálo, že to bude průměrný biografický film. Postupně se mi tento názor vytrácel z hlavy až zmizel docela. Sice jsem neviděl Zmizení Eleanor R.:Oni (původně, co vím, měl být jen 1 film), ale nějak takhle si myslím, že fungují nebo měly fungovat dvojice oddělených příběhů v jednom (podle hodnocení vypadá, že Rigby:oni tak nefunguje). Další věc, co se mi líbila je roztáhnutí biografie do více časových kapitol a přesněji se mi zamlouval rozdíl před a po I.sv. válce. V části „po“ je jasně vidět, že je už 20. stol., naproti tomu „před“ by se mohlo stát klidně na začátku 19. stol (nebo i dřív). Uklízečka/malířka Sérafin je taková prostoduchá, a tím originální, žádná taková se v amerických filmech vyskytuje jen stěží. Ve druhé polovině začaly překvapení (dobré pro diváka, špatné pro postavu). Největší překvapení přinesl konec, tam se mi rozhodně nelíbil, kvůli dopadu na ní, ale ke způsobu uzavření uplynulého děje (řemeslně nadprůměrně zvládnut) nemám k němu co vytknout (Vzpomenul jsem si na konec francouzského literárního díla vyskytujícího se v povinné četbě začínající na Z, napsané spisovatelem taktéž na Z, na 4 písmena).To co jsem napsal je napůl nespravedlivé, neboť je to ( nebo mělo by to být) podle skutečného života. (05.01.2016)

Na klice u  dveří je pověšen lístek s oznámením: Slečna Séraphine nepřijímá...Životopisní drama, kde míra ztotožnění se Yolande Moreau přímo s osobou (ne pouze s rolí) Séraphine Louis (podívejte se na její  obrazy, prosím)  je unikátní, proto také plné hodnocení. Není možné určit, kde končí  genialita a začíná nepříčetnost pokorné (až dětsky nevinné), hluboce věřící služebné, která si sama míchá barvy, hladoví a nádeníčí, povídá si s ptáčky, zpívá, hladí stromy a dívá se do nebe. Cokoliv napíšu, bude znít suše a nepovedeně. Podívejte se na "Séraphine" a pochopíte. Umění za zavřenými dveřmi. Osvobození se od postavení outsidera. Svědectví o lidském duchu (jenž paradoxně začíná upadat, když jí mecenáš poskytne pravidelnou doživotní rentu, aby mohla být pouze umělkyní...) i o tajemství kreativity. Nádherná muzika, jenž se okamžite dostane do hlavy i srdce, stejně jako obrazy slečny Séraphine Louis. (04.07.2024)

----- "Zdrávas Královno, Matko milosrdenství, ty jsi naděje naše ... " ----- Snímek, který je zrcadlem prosté, upřímné duše Séraphine Louis - nemajetné, nenápadné, soucitné ženy, pro kterou bylo malování podobně jako souznění s přírodou útěchou i vyjádřením víry ... drobnou, čistou radostí na strastiplné cestě ke spáse. Dost možná se pro ni nikdy nemělo stát velkým posláním, protože velká poslání mnohdy stravují - bez ohledu na všechny možné (a nikoli vždy a každému dostupné) výhody se stávají břemenem, které vyčerpává ... berou si víc, než můžou dát. (13.12.2014)