Bratři

Jim Sheridan na to šel chytře. Chladnou atmosféru původního filmu nemění na citový vydírák, ale přesto nechce diváka namočit ve stejné špíně jako postavy. Nechá přiměřený odstup pomocí nápaditě poskládaného soundtracku a hřejivé kamery a díky tomu překvapivě vyhrává boj proti srovnání s originálem. Původní Bratři a jejich celostopážní deprese bez výdechu v jistých chvílích ztráceli na síle, tady je nenávratná ztráta idyly díky jejímu upřímnějšímu zobrazení o to fatálnější. 85% (09.02.2010)

No, přiznám se, že film se objevil v mém hledáčku kvůli třem hlavním hereckým aktérům a s faktem, že by mě nějak víc mohl chytnout i příběh, jsem (raději) moc nepočítal. Ale stalo se. Přiznám se, že mám slabost pro komorní dramata, která mě dokážou nějak emocionálně zasáhnout a když jsou v něm i herci, kterým věřím každé gesto (teď mluvím o Tobeym a Natalii), jsem nadšený a tohle je přesně ten případ. Také jsem čekal trochu jiný závěr, ale aspoň to nebylo tak předvídatelné. Hodně silné 4* (ale ty 2 malé holky mi přišly moc přechytralé, vyumělkované a docela mě štvaly). (09.03.2010)

Jednoduché drama, které poukazuje, jak krutost války dokáže ovlivnit vzorného vojáka a jeho rodinu. Opět musím upozornit, že tohle už člověk jistě několikrát viděl, ale opět musím připomenout, že to vůbec není na škodu si podobné téma zopakovat. Režie se může zdát nudná (pro někoho asi nudná je), ale podle mě je vedena pomalu a nenásilně. Každý si tak stihne nadýchat té atmosféry, která právě probíhá pod taktovkou „zkušených“ herců. Natálce věříte každičkou chvíli, i přestože v nejhorším dni svého života vypadá jako modelka. Jakeovi bych hned skočila do náruče, i v tu chvíli, co by po mě házel ty klíče. Mé hormony se plaší. Jak je možně, že mi trvalo tak dlouho si všimnout, jak skvěle hraje a že je opravdu kus chlapa? (Prince si musím co nejdříve zopakovat) Ale pavoučí muž jim to kazil… Celý film se tváří prakticky stejně, takže mu pak závěrečný výstup chtě nechtě nevěříte. Bratři nepatří mezi špičku válečných dramat, ale je příjemné vidět i jiný pohled na věc. (21.08.2010)

Těžba emocí z nitra človíčka je tvrdá fachmařina. Kdo to umí, je kingem. Zaslouženým laureátem. V hospůdce U Sheridana je to tak, že divák přilne k určitě postavě, a pak: děj se vůle boží. Srdečně přitakávám ostatním, že se to dostane pod kůži, ale hroch jako já potřebuje pomalé kroky ku pochopení, nepotřebuju klopýtat v dřevácích, když vím, že cíl je v nedohlednu. Bratři jsou postiženi známou filmovou chorobou, která se nazývá kapesníčkařina. Není na škodu, ale zkousnou jí jen nakřáplý duše. A tam, kde obvykle začínají sympatie k režisérovi (tedy u pochopení jeho vize), tam si Jim teprve nasazuje helmu a jde šůrovat. Ale šůruje poctivě, to se musí nechat... 70% (07.04.2010)

Tobey Maguire byl úplně mimo. Celou dobu akorát čumí jako debil a nebo hystericky ječí. A když ke konci chytne nerva, tak je akorát k smíchu. Víc zahrála i 10-ti letá Bailee Madison. Zápletka je vlastně jenom obyčejnej milostnej trojúhelník, akorát je to trochu okořeněný válkou. Tohle je příběh jak z telenovely. Mě to prostě nechytlo... No aspoň jsem Jakea Gyllenhaala viděl po dlouhý době zase v nějaký "normální" roli. Od dob kovbojský homohnědky ve Zkrocený hoře jsem na něj poněkud zanevřel. Tady byl jako jeden z mála sympatickej. (28.02.2010)