Bratři

"NOBODY CAN REALLY BE TRAINED TO WATCH SOMEONE DIE." ----------- Najhorším aspektom celého filmu bolo práve to najdôležitejšie - Toby Maguire. Jeho výzor sa hodí skôr na roly pohodových dobrákov. Ani drsný účes a tvrdý pohľad na tom nič nemení. A možno práve o to tu ide. Že takúto nepríjemnú diagnózu dostane ktokoľvek. Aj z ružového zajačika na baterky Duracell sa môže stať nebezpečný jedinec. PTSD som intenzívnejšie prežíval v Man Down, i keď celkové spracovanie fandí v prospech dvoch bratov. Záver prišiel moc rýchlo. V podstate to, čo sa má diať, sa deje až po hodine, preto nie je dôvod čudovať sa, že zvyšných 40 minút sa zdá byť nedostačujúcich. Nehovorím to tak často, ale naozaj by to chcelo dlhšiu stopáž a hlavne smerodajné finále. Tieto otvorené ukončenia mi už lezú krkom. (02.07.2018)

A po návratu domů z Afghánistánu začíná vojákově duši operace Trvalá nesvoboda.. Klasicky vystavěné melodrama o traumatech války, jejich dopadech na rodinu, bratrské lásce a stupních otcovské hrdosti. Směrem od dánského originálu a Homérovy Odysey nebyl důvod utíkat, obzvláště když máte hvězdnou hereckou sestavu. Přirozená N.Portman, temnou stránku probouzející Spiderman, který mě děsil, aniž by mi prasknul nafukovací balónek či mrkáček Jake, který si hraje to svoje už od doby, kdy na něho spadl letecký motor. Něco přinesli i Sam Shepard a dětské představitelky a všichni měli podíl na uvěřitelnosti ať už pod povrchem bublajících, či naopak tryskajících emocí. Sheridan tradičně nezapomněl propašovat U2 a musím říct, že při scéně u krbu měla balada „Bad“ své zvláštní kouzlo.. (14.07.2016)

Jim Sheridan netočí špatné dramatické filmy, tudíž jsou jeho Bratří spíše sázkou na jistotu než-li krokem do neznáma s nejistým výsledkem. Možná jsou až neprávem opomíjeným snímkem, který má tu smůlu, že se jedná o remake s evropskými kořeny. Pravdou je, že až příliš často sklouzávají k líbivosti s pomocí místy ne úplně vhodného soundtracku. Ale díky sympatiím k hereckému obsazení jsem si ve výsledku nemohl pomoci. Uvažoval jsem o řadě hereckých kombinací, které se zřejmě nikdy nestanou skutečností, ale někdy se přeci jen poštěstí a vidět na plátně vedle sebe Tobeyho, Natalii a Jakea je nejenom smrtící kombinace, ale i zatraceně těžký a neprůstřelný kalibr. Navíc Tobey už opravdu není tím Spidermanem a je jen dobře, že se hnul z místa a pomalu komiksový kabát věší na hřebík. Bratři tak za sebou zanechávají líbivá rádoby dojemná dramata Johna Lee Hancocka a Nicka Cassavetese. Sheridan dobře udržel otěže až do mrazivého konce, kde čekají jen ti opatrně optimističtí U2. PS: Poster alá 3-Iron si ale mohli v propagaci odpustit :) (08.02.2010)

Některé filmy o traumatech z Vietnamu patří mezi ty nejlepší válečné filmy, ale doba pokročila, vzniká mnoho filmů o válce proti terorismu a toto je jeden z nich. Tak trochu kombinace třeba Ramba a Narozen 4. července, to vše promícháno s Mariňákem:)) Byl jsem velmi překvapený přístupem k tématu, přišlo mi to dost netypické na běžnou americku produkci....Je to takový malý milý film, ve kterém se řeší závažné věci. Pak se ukázalo, že film je remake dánského snímku a najednou jsem měl jasno. Je to z toho dost cítit. Nemůžu se ale rozhodnout, do jaké míry ten film válku obhajuje nebo naopak zavrhuje. (A ano, je to pro mě důležité). (17.02.2010)

Skvělé herecké výkony, o tom to vlastně všechno je. Zkušený Jim Sheridan se narozdíl od autorky originální verze Susanne Bier jednoznačně rozhodl pro plynulý a ortodoxně melodramatický styl – Bratři jsou řemeslně vychytaní a dotažení, dokáží přesně zasahovat první signální, ale po po jejich shlédnutí zůstává podivná prázdnota. Ten film pod popově načinčanou fasádou totiž neskrývá nic než jakýsi opatrný pacifismus a jednoduchou psychologii. Hudba U2 se k něm hodí pěkně. Všechna ta učesanost a decentní morální apely je totiž snadno zaměnitelná s ideovou nevyhraněností. (07.02.2010)