Bratři

Dánský originál a americký stejnojmenný remake mohou sloužit jako vynikající srovnání evropské a americké (míněno studiovou tvorbu, které přezdíváme Hollywood) kinematografie. Ta evropská bývá syrovější, nevyhýbá se kontroverzním tématům a je schopna je taky kontroverzním způsobem natočit. Ta americká totéž natáčí líbivěji a ulamuje hroty. Oba dva filmy jsou o vyrovnávání se s postválečným traumatem, ale zatímco ta dánská verze je ke svému hrdinovi nemilosrdná a ten nešťastník postupně ztrácí úplně všechno včetně naděje, americká verze je, jak já říkám, připosraná a nemá odvahu své postavy vmanévrovat do nesmiřitelného konfliktu. Rodinná krize je vyvolaná vlastně nedorozuměním a řešena chápavým způsobem směřujícím k odpuštění. Přesto bych tu Sheridanovu verzi nezatracoval, protože Dány sráží jejich lpění na Dogmatu 95. Jako každé dogma i tohle omezuje, zplošťuje a otravuje. Americká verze je prostě filmovější, barvitější a obsazená mezinárodně uznávanými hvězdami. Jakkoliv i tady i mám výtku, protože Tobey Maguire i Natalie Portman jsou tady příliš, jak to jen říct, sladcí a mladí na postavy, které mají hrát. Jako by chtěl producent tohle vážné téma prodat i americkým teenagerům. Natalie tady vypadá, že své děti měla ještě na střední, a Tobeymu, který má hrát staršího vyzrálejšího z obou bratrů, by slušela spíš role mladšího nezralého grázlíka. A ještě poslední věc, to, co Sheridanově filmu vyčítám v tomhle případě je možná způsobeno špatnou prací překladatele, ale jakkoliv dokážou být malé děti ve své lásce sobecké, to, čím eskalovaly rodinný konflikt, by v reálném světě nejspíš s největší pravděpodobností z úst nevypustily a ve svém věku určitě takhle neuvažovaly. Celkový dojem: 60 %. (31.08.2014)

Keď počujem slovo remake spojené s hollywoodskou produkciou začne mi krútiť črevá. Jim Sheridan ale na moje prekvapenie dokázal natočiť veľmi dobrý film, ktorým aspoň trošku vrátil tomuto konštatovaniu reputáciu. Ako dokáže vojna zmeniť človeka je námet, ktorý som v rôznom prevedení mal možnosť vidieť už veľakrát, napriek tomu ma scenáristi prekvapili množstvom originality a reálnosťou situácií. Tento druh rodinnej drámy s množstvom vyostrených situácií patrí k mojim obľúbeným žánrovkám. Herci veľmi dobre pochopili svoju participáciu vo filme a dokonca som si konečne Tobeyho Maguirea konečne nepredstavoval vo filme s maskou pavúčieho muža. Neamerický režisér určite dopomohol aj tomu, že nemusím znova v komentári preklínať večný patetický amerikanizmus, ktorý mi dokáže nepríjemne znechutiť pôžitok z podobných filmov. Naopak, film pôsobí veľmi triezvo, vyrovnane, so silným odkazom i pre širšie publikum a s kvalitne zvládnutým záverom. Piatu hviezdičku si film vyslúžil vďaka záverečnej polhodinke a výkonu Bailee Madison. 90%. (24.03.2010)

A teď se asi krucinál budu muset podívat na ten dánský originál, protože mě zajímá, jak se tam popasovali se spojením tolika protichůdných nálad na poměrně krátkém časovém úseku, protože Jim Sheridan to tam seká jak malé dítě s plastovýma nůžkama a dává mi to celé jenom pramálo smyslu. Tím, že je to tam tak podivně vměstnané vedle sebe, působí oba dva titulní chlapíci spíš jako parodie na postavy z masa a kostí, Maguire nicméně o trochu víc, Jake pro mě pláče alespoň trochu věrohodně. Natalie mě utvrzuje v mém přesvědčení, že dobrou herečkou přestala být někdy před rokem 2000. Co mě ale dost potěšilo byla práce obou dětských představitelek, protože ty dvě malé dcerky na mě působily jako nejdospělejší a nejhotovější postavy celého filmu. (11.01.2018)

Jim Sheridan netočí špatné dramatické filmy, tudíž jsou jeho Bratří spíše sázkou na jistotu než-li krokem do neznáma s nejistým výsledkem. Možná jsou až neprávem opomíjeným snímkem, který má tu smůlu, že se jedná o remake s evropskými kořeny. Pravdou je, že až příliš často sklouzávají k líbivosti s pomocí místy ne úplně vhodného soundtracku. Ale díky sympatiím k hereckému obsazení jsem si ve výsledku nemohl pomoci. Uvažoval jsem o řadě hereckých kombinací, které se zřejmě nikdy nestanou skutečností, ale někdy se přeci jen poštěstí a vidět na plátně vedle sebe Tobeyho, Natalii a Jakea je nejenom smrtící kombinace, ale i zatraceně těžký a neprůstřelný kalibr. Navíc Tobey už opravdu není tím Spidermanem a je jen dobře, že se hnul z místa a pomalu komiksový kabát věší na hřebík. Bratři tak za sebou zanechávají líbivá rádoby dojemná dramata Johna Lee Hancocka a Nicka Cassavetese. Sheridan dobře udržel otěže až do mrazivého konce, kde čekají jen ti opatrně optimističtí U2. PS: Poster alá 3-Iron si ale mohli v propagaci odpustit :) (08.02.2010)

Slušnej remake s překvapivě fajn výkonem Maguirea a dalších. Ale nejenom, že to nedosahuje údernosti a autenticity originálu, ale je to prostě jen míň zajímavej totální obšleh, včetně i těch rádoby nevýznamnejch detailů nebo dialogů. Kromě rozšířený části z Afgánistánu jsem tam nenašla jedinej inovativní prvek. Pokud se mezi něj nepočítá uhlazená režie a hollywoodský pojetí. Tam kde byli původní Bratři tak reálný v reakcích postav (např. šok a zmatení, slzy až potom), tak se v remaku brečí a objímá jak na běžícím pásu. Úplně mi chyběl vztah mezi oběma zajatci, díky čemuž (na rozdíl od originálu) jsem ani tak moc nesoucítila. Vlastně mi nesedli ani herci, Maguire sice opravdu hraje dobře, ale jaksi se nedokázal vymanit ze škatulky "hošíka", a tomu je pak drsoně vojáka těžko věřit. Gyllenhaal je dobrej, ale převedl svůj průměr. A Natalie je prostě Natalie. U originálu ale byla síla právě v tom osobním stylu a civilním rodinným dramatu. No kdo má rád klasický, dobře odehraný drama, ať se v klidu podívá, zklamán nebude. Kdo radši něco krapet drsnějšího, ale přesvědčivějšího a hlubšího, ať mrkne na originál. (18.11.2011)