Ohlédni se v hněvu

Muž a žena, kteří musí ztratit úplně všechno, aby mohli najít vztah k sobě. Navzájem i k sobě samým. Nesnadný film plný dialogů, jejichž podtitulky se daly jen stěží sledovat. Velmi se mi líbila kamera Oswalda Morrise, která - spíš než scénář sám - mi sugerovala představu: "tak tohle je Británie, tohle je doba těsně před tím, než ji začnou kolonizovat její bývalé kolonie." A sama postava "rozhněvaného mladého muže" je v našich podmínkách samozřejmě těžko pochopitelná; stejně tak, jako když vám nějaký maník z Brixtonu řekne: "Tuhle četnickou stanici jsme obléhali skoro celý den." (Clash: When they kick out your front door/ How you gonna come?/ With your hands on your head/ Or on the trigger of your gun - Když ti vykopnou venkovní dveře/ Jak k nim přistoupíš?/ S rukama nad hlavou/ Nebo s prstem na spoušti".) Problematika "rozhněvanosti" ovšem dosud vyřešena není (ani ve filmu). Poměrně nový film bratrů Dardennových "Kluk na kole" sahá někam, možná ještě hlouběji. (14.07.2015)

Bída britské kinematografie I. Vše tu je, jako na dalni, bída britského filmu, ovšem v jeho asi nejlepším období, v jinak relativně dosti kvalitním filmu. Rozpor? Kdeže - jen manifestace důvodů, proč ve VB nikdy nevznikla opravdová kinematografie (a když, tak to museli být solitéři, kteří by se mohli narodit i někde jinde). Kitchen sink realismus - Rozhněvaní mladí muži, rozuměj: literatura, divadlo. Převedené na filmové plátno. Look Back In Anger, kdo to ovšem hledí zpět v hněvu? Film jako takový - Briti se nikdy nenaučili vyjadřovat filmem, vždy se utečou ke slovům - Richard Burton zde nehraje ve filmu T. Richardsona, ale v dramatu J. Osbourna. A i když pak Kitchen sink nebude vždy vycházet přímo z literatury, kdy v něm uvidíme hru s filmovým médiem, mediaci příběhu skrze formu? Jak to prý řekl Greenaway (onen solitér, symptomaticky z VB...): byl to jen ilustrovaný text. Texty kvalitní, s respektování hodnou a prospěšnou sociální tematikou, v dějinách britského filmu v pozitivním smyslu vyčnívající - a přesto je v tomto filmu (spekulativně) obsažena všechna bída britské kinematografie. (08.04.2015)

Velmi hluboký ponor do složitosti vztahu dvou lidí, který nikdy není černobílý ani předvídatelný a nemá ani viníky ani oběti, byť se na první pohled jeden z z protagonistů může zdát sebeprotivnější a druhý sebepolitováníhodnější. Na filmu je znát, že mu předlohou byla divadelní hra, což mu dodává vyzrálosti a na film nezvyklé hloubky. R. Burton je se svým výkonem korunou všeho. (19.12.2009)

Tak jsem si pořád říkala, jestli je Jimmy spíš labilní chudáček, protivný hnusák nebo postavička s teatrálními manýry. Samozřejmě existuje jediná odpověď: angry young man. A Richard Burton ho zahrál skvěle. Je to dobrý film, ale nezdál se mi vztah s Helenou, nezdál se mi konec a do takové Osamělosti přespolního běžce to má ještě hodně daleko. (23.07.2008)

Komorní drama poraněných duší, které nejsou, ale jen se ocitají, a nežijí, jen reagují na své bolesti. Jejich "soužití " není sdílením ran ani jejich léčením, ač někdy na sebe bere přibližně takovou formu, je to jen marné přimykání a odvracení se, soustavné přecházení mezi schoulením se a explozí. Každý ze čtveřice trpících, přesněji z ústřední čtveřice, protože nemoc září z očí většině zachycených postav, je věrohodně charakterizován a zahrán. Každý je jiný a jiná je i reakce na prázdnotu, která se uvnitř něj rozpíná. Jejich souhra tedy není zrcadlením nebo opakováním, donekonečna se odvíjejícím ornamentem identických vln, ale opravdovým horečnatým tříštěním sebe i světa lhostejně obklopujícího jejich chorobu jako studená peřina, kterou nic nedokáže přimět k tomu, aby konečně zahřála. (23.08.2010)