Kámoš

Řídkozubý úsměv Jürgena Vogela by sice přiměl k zoufalému pláči nejednoho dentistu, ale jako kamarád i postava na filmovém plátně je k nezaplacení. Nejenomže vytáhne jednoho ubitého úředníčka ze smrtící letargie, ale jeho blbnutí navodí takový pocit uvolněnosti a radosti, že se divák musí usmívat, i kdyby nechtěl. A to i divák, který je proti německým komediím předem zaujatý na základě předchozích špatných zkušeností. ___ Tohle je milý film o přátelství a o nutnosti neužírat se zbytečně a prostě si zablbnout. ____ Hans (Jürgen Vogel) je z rodu životních básníků, pábitelů, chvastounů a z těch, kteří umějí věci rozhýbat jen svou přítomností. Láska je tady sice taky, ale přátelství mezi oběma různorodými chlapíky ji v tomhle filmu jednoznačně přebíjí jako mnohem silnější a důležitější emoce. /23. 6. 14./ (23.06.2014)

Kámoš je pohodový německý snímek na pomezí komedie a dramatu. Věci komplikované jako přátelství a láska dále nekomplikuje, nehraje si na nic, čím by být nezvládnul. I když minimálně jednou scénou odkazuje ke Godardově Bandě pro sebe („pojďme minutu mlčet“) a někomu může asociovat také Klub rváčů, je ve svém sdělení mnohem umírněnější. Neprovokuje, nevyzývá k anarchii, díru do světa neudělá, ale dokáže navodit melancholický pocit kapky stékající po okně – a ten je k nezaplacení. 70% (23.09.2010)

Daniel Brühl a Jürgen Vogel v příjemném filmečku o jednom přátelství. Daniel je tady fešák a jeho postava Karla je klidná a introvertní. Jürgen coby ztřeštěný a impulsivní Hans oproti němu působí jako hurikán. Při jízdě tunelem, to vypadalo, že režisér řekl: "Hoši, teď se pořádně vyblbněte.":) Někdy si člověk prostě musí zakřičet. A to ku*va pořádně nahlas!:) Jedna scéna vypadala i na "trojku", ale nakonec zůstalo ze strany Hanse jen u popichování. A Daniel zde mluví i španělsky:) Kámošovi nelze nic vytknout. Je ze života, nesnaží se ničím ohromit, spíše jako by se schovával a dokáže navodit příjemnou náladu, stejně jako lehkou melancholii z pomíjivosti všeho krásného a vzácného. Víc takových filmů. (06.11.2016)

80%?? Za čo? (18. 4. 2009) Neškodný indie film, kde sú 2 úplne odlišní ľudia, jeden chudobný, druhý bohatý, s rôznym spoločenským statusom. Namiesto riešenia reálnych problémov, sa preháňajú v autách po uliciach a riešia otázku, čo je priateľstvo? Na 80% film to je málo rozpracované a hlavne nemá to v sebe hĺbku. Je to jednohubka - chuťovka, čo zabudnete za mesiac. Vysielal kanál CINEMAX. To, čo na tomto kanále oceňujem, sú európske filmy, ktoré, na rozdiel od HBO, vysiela. Len tie filmy sú si tak podobné. Sú odtrhnuté od reality, nevyburcujú, ale naplnia krátkodobým potešením, ktoré po vyprchaní nezanechá žiadnu stopu. A to je škoda. (18.04.2009)

Byla jsem připravená na takový ten hřejivý snímek o síle přátelství a osvobozené mysli, čehož se mi nakonec vlastně i dostalo, jen v trochu jiné podobě než jsem čekala a já jsem tomu ráda. Karl s Hansem jen tak blbnou s autama a jejich nekonvenční eskapády jsou v podstatě jen nevinné vylomeniny, nic velkého, prostě malá vzpoura nespokojeného úředníčka a jeho nového kámoše. Přitom Hans není žádný rozervaný hrdina ani světem protřelý světák, jen obyčejný týpek, co si zas tak moc nepřipouští starosti a žije si podle svého, někdy je v pohodě, někdy leze na nervy, nějak tak, jak už to v životě chodívá. Abych řekla pravdu ještě víc mi byl sympatičtější umírněnější Karl a nebylo to jen hezčím vzhledem, už jen chemie mezi ním a Stellou se mi moc líbila. Tenhle film nehýří patosem, vzletnou hudbou či emocemi, o to víc je však uvěřitelnější. A to já beru. (12.07.2014)