Chlapec v pruhovaném pyžamu

Ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy nedospělého dítěte získávají tím naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. To ví dobře mnoho velkých umělců a snaží se s tím čas od času pracovat - vyhraněně dětský pohled vůči personifikovanému zlu - v osobní rovině, zaujali třeba tvůrci dánského snímku Umění plakat, když přihlédnu k oblasti německého běsnění během 2. světové války, což je styčná plocha s tímto filmem, nejlépe to zvládl Gunter Grass ve svém ,,autobiografickém" románu Plechový bubínek, což kongeniálně pochopil i Volker Schlöndorff a neodolatelně jeho knihu adaptoval. Anglický režisér Mark Herman se vydal podobnou cestou - podívat se na holocaust očima dítěte, ale ne židovského, jak by se dalo prvoplánově čekat, kdežto trochu rafinovaně očima dítěte německého, a to ještě ne ledajakého, ale toho ,,árijského", je velmi originální a neotřelý nápad. Tohle v podstatě není film o vlastní tematice koncentračních táborů, ale o propagandou patřičně upraveném (ne)povědomí široké německé veřejnosti o existenci takových hrůzných míst. Nacistická motivace utajit projekt ,,konečného řešení" byla patrná od samého základu této ideje z vily ve Wannsee, jakož i z čehokoliv dalšího na genocidu napojeného (již při projektování táborů se počítalo s případnou demontáží krematorií, která také před evakuacemi táborů na konci války víceméně všude proběhla, tábory byly striktně nazývány a prezentovány jako pracovní, zajatci byli nuceni posílat domů příbuzným fiktivní pohlednice a dopisy s informacemi o tom, jak skvěle se jim daří...nacisté si dokonce dali i tu práci, že natáčeli ,,dokumentární" filmy na objednávku a pro potřeby mezinárodního Červeného kříže, jelikož ten ,,dělal" v táborech inspekci. Jeden z takových filmů si promítají i esesáci přímo v Boy in the Striped Pyjamas. Byla to ovšem jen čirá propaganda a určitě se vyplatila. První skutečné záběry vypovídající o realitě v táborech natočili až američtí vojáci (a jejich dokumentaristé) při osvobozování oněch táborů...a široká německá veřejnost té nacistické zrůdnosti nevěřila a považovala ji paradoxně za propagandu spojenců...). Chlapec v pruhovaném pyžamu (smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa) tak představuje hodně povedený film, jemuž se dá vytknout jen pár detailů (matné herecké výkony dětských herců, přílišná nekonfliktnost zpracování...), ale ve svém celku drží konzistentně pohromadě - je třeba připomínat si ,,hříchy" minulosti, abychom se jich mohli v budoucnu vyvarovat... Podobné filmy: Život je krásný (27.01.2009)

Film ze začátku působí celkem nenápadně, dalo by se říct, že na dílo s takovým tématem, až podezřele mírumilovně. Když se ale začne mluvit o "farmě", již přituhuje a začínáte tušit, že to celé nemůže dopadnout dobře. Snímek pomalu graduje, ale především závěrečná scéna, kdy se objeví německý voják v masce a obraz doprovází skvělá Hornerova hudba, je pak tím nejsilnějším zážitkem z celého filmu. The Boy in the Striped Pajamas není ani tak o válce samotné, je to spíše neobvykle zpracovaný příběh o holocaustu, pojednávající o lidech žijících ve lžích a jejich hodnotách. Dále o propagandě, přehlížení masových vražd a to vše nejen z pohledu osmiletého chlapce, ale i jeho rodičů. (7/10) (14.02.2009)

Predovšetkým skvelý Asa Butterliefd. Inak zaujímavý, silný, smutný, svižný, dobre obsadený, hudobne ozvučený (tradične dobrý klavír Jamesa Hornera vo vzduchu vznášajúci emócie a utrpenie z druhej svetovej vojny), skromný, pekný a vierohodný výpravou a kostýmami. Taký je Chlapec v pruhovanom pyžame! 80% - 4* (24.06.2015)

Druhá světová válka a s ní úzce spjatý Holocaust jsou po filmařské stránce stále nesmírně oblíbenou a hlubokou studnicí. Čas od času tak někdo přijde s vcelku originální story. Plíživé drama The Boy in the Striped Pyjamas je jiné tím, že do příběhu vtáhlo dětský element (stejně jako kdysi fenomenálně přijatý Život je krásný). Bruno je osmiletý capart bez starostí.. má milující rodinu, kamarády a pevné zázemí v Berlíně. To, že je válka, vnímá jako něco vzdáleného. Jenže jeho otec, vysoce postavený nacista, byl převelen a Brunovým novým domovem se stalo bedlivě střežené venkovské sídlo, kam s rodiči a starší sestrou, postupnou obdivovatelkou zrůdných idejí, musí odcestovat. Tam ale nejsou ani kamarádi, ani pořádná lákadla. I když možná jedním se brzy stane nedaleká farma, jejíž dominantou jsou komíny, z nichž vychází hustý zapáchající dým. A malý Bruno si cestu k ostnatému drátu nakonec sám najde. Perspektiva dětského pohledu na nemilosrdné vyhlazování Židů přináší ději mnohá pozitiva. Pohled osmiletého klučiny je sám o sobě zajímavý a všeříkající, namísto nějakého přímočarého odhalování reality. Žádné velké krutosti tak divák očekávat nemůže. Chlapcův otec, který udělá svět lepším, se nakonec z hrdiny mění v to, čím opravdu je, tedy velitelem koncentračního tábora, za jehož branami se dějí věci, o kterých nemá tušení ani jeho manželka. Osudové setkání s židovským chlapcem Shmuelem pak přeroste v netypický vztah, směřující až do trochu uspěchaného finále, které má dva různé pohledy – syrový a pravdivý versus dokonale promyšlený tah na branku. Ať tak či onak, mě si získal, zrovna jako celé komorní pojetí. Kdyby snímek skončil jinak, tedy smířlivěji, asi by paradoxně naštval řadu diváků. Mě určitě.. Sečteno, podtrženo – na hru britského režiséra Marka Hermana (Tichý hlas) jsem rád přistoupil. (12.03.2010)

Absurdita záminky největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva očima malého chlapce. Místy válečná satira, občas nahořklá komedie, sem tam jen citlivá a lehce kýčovitá klučičí odyssea. Žádných vyloženě šokujících záběrů se nedočkáme, tvůrci jdou trochu jiným směrem a díky krátké stopáži vše rychle a plynule odsýpá. Rozhodně jeden z důležitých filmů o druhé světové. (24.04.2021)