Chlapec v pruhovaném pyžamu

No tak teda jo, no. Konec všechno vcelku narovná. Příběh staví spíše na psychické rozborce jedinců, faktická stránka nám poněkud zaostává. Pokud by mamrdi z divize SS Totenkopf spravovali svěřené objekty podobným způsobem, tak by se jim táborníci nekontrolovaně rozlézali po okolí, očesávali višně z obecních sadů a nechtěli by se třeba ani vykoupat... (14.07.2012)

Ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy nedospělého dítěte získávají tím naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. To ví dobře mnoho velkých umělců a snaží se s tím čas od času pracovat - vyhraněně dětský pohled vůči personifikovanému zlu - v osobní rovině, zaujali třeba tvůrci dánského snímku Umění plakat, když přihlédnu k oblasti německého běsnění během 2. světové války, což je styčná plocha s tímto filmem, nejlépe to zvládl Gunter Grass ve svém ,,autobiografickém" románu Plechový bubínek, což kongeniálně pochopil i Volker Schlöndorff a neodolatelně jeho knihu adaptoval. Anglický režisér Mark Herman se vydal podobnou cestou - podívat se na holocaust očima dítěte, ale ne židovského, jak by se dalo prvoplánově čekat, kdežto trochu rafinovaně očima dítěte německého, a to ještě ne ledajakého, ale toho ,,árijského", je velmi originální a neotřelý nápad. Tohle v podstatě není film o vlastní tematice koncentračních táborů, ale o propagandou patřičně upraveném (ne)povědomí široké německé veřejnosti o existenci takových hrůzných míst. Nacistická motivace utajit projekt ,,konečného řešení" byla patrná od samého základu této ideje z vily ve Wannsee, jakož i z čehokoliv dalšího na genocidu napojeného (již při projektování táborů se počítalo s případnou demontáží krematorií, která také před evakuacemi táborů na konci války víceméně všude proběhla, tábory byly striktně nazývány a prezentovány jako pracovní, zajatci byli nuceni posílat domů příbuzným fiktivní pohlednice a dopisy s informacemi o tom, jak skvěle se jim daří...nacisté si dokonce dali i tu práci, že natáčeli ,,dokumentární" filmy na objednávku a pro potřeby mezinárodního Červeného kříže, jelikož ten ,,dělal" v táborech inspekci. Jeden z takových filmů si promítají i esesáci přímo v Boy in the Striped Pyjamas. Byla to ovšem jen čirá propaganda a určitě se vyplatila. První skutečné záběry vypovídající o realitě v táborech natočili až američtí vojáci (a jejich dokumentaristé) při osvobozování oněch táborů...a široká německá veřejnost té nacistické zrůdnosti nevěřila a považovala ji paradoxně za propagandu spojenců...). Chlapec v pruhovaném pyžamu (smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa) tak představuje hodně povedený film, jemuž se dá vytknout jen pár detailů (matné herecké výkony dětských herců, přílišná nekonfliktnost zpracování...), ale ve svém celku drží konzistentně pohromadě - je třeba připomínat si ,,hříchy" minulosti, abychom se jich mohli v budoucnu vyvarovat... Podobné filmy: Život je krásný (27.01.2009)

Kvalitní drama z války se v současné době nedá prakticky sehnat, respektive neexistuje nic originálního, co by dokázalo chytnou za srdce. Hlavně je to všecko kolem válek tak ohrané, že už to téma prakticky nemá co nabídnout a přecijenom se dokázalo urodit, a kupodivu na hodně jednoduchém, ale dosti důležitém místě, na místě, o kterém válka taková snad co já vím pořádně nemluvila a je to potřeba, protože součástí války to bylo také, a tím je dětské srdce, které neví co si myslet a tak se snaží důvěřovat hlavně rodičům, no a co když je pak rodič nacistický pohlavár a dítěti je osm let hustíc do něj plno příšerných věcí. To všecko se nádherně zobrazuje v tomto příběhu, jednoduchém přesto přímočarém. Není na něm nic složitého, přitom dokáže dojmout, a některé scény jsem například z hlavy jen tak vypustit nedokázal. Dětská stránka věci vesměs vždy dokáže chytnout za srdce, co se týče třeba už Jdi a dívej se, kde jsem němý sledoval neskutečné záběry, surové záběry z opravdové války, i když tady je válka trošku bokem. Každopádně i tak z mé strany je to na pět hvězdiček, protože jsem po tom filmu opravdu nedokázal spát a názory, že kdyby to točil někdo jiný, možná by to bylo lepší, jdou absolutně mimo mě, protože tento film dobrý je, a to tak že hodně, schválně vydržte až do konce. Na to že jsem film dokoukával kolem druhé raní, jsem pak měl co dělat abych vůbec usnul. (03.07.2009)

Dětství je měřeno zvuky, pachy, a obrázky předtím, než nadejde temná hodinka rozumu …. Díky Hornerově hudbě, zajímavé kameře a režii od počátku tuším, že příběh podle novely Johna Boyne bude zajímavým filmovým zážitkem. Nazvat tento film ,,Pohledem 8letého kluka na koncentrační tábor a válku“ by nebylo přesné. Těch podnětů k zamyšlení je mnohem víc. Své k tomuto tématu mají říct i dospělí. Ovšem právě pohled dětí je velice zajímavý. Představte si, že je vám 8 let a jste svědky něčeho, co nemůžete pochopit. Na jedné straně realita, na druhé fašistická propaganda. A přece váš otec nemůže být špatný člověk! Všem nám bylo osm let. A každý měl někdy bláznivý nápad. A ne vždy to skončilo dobře. Musím napsat, že přesto, že závěr byl drama ,,jako prase“, se necítím citově vydírán. Další Schindlerův seznam? Asi ne. Ale kdo ví? Posuďte sami. Jestli nemáte strach. Bruno ho neměl! PŘÍBĚH ***** HUMOR 0 AKCE ** NAPĚTÍ ***** Co uvidíme (možná) příště? Nevím, ale doufám, že Mark Herman natočí další pěkný film. (05.02.2009)

Hodně silný zážitek a pro mě jeden z nejlepších filmů na toto téma. O to víc film člověka zasáhne, když se to týká nevinných dětí. O holocaustu by se mělo točit více takových filmů, aby lidé nezapomínali a nic takového se už nikdy neopakovalo. Dětští herci své role zvládli dokonale a konec byl tak strašný, že to zkrátka nemůže nechat nikoho chladným... (15.05.2012)