Chlapec v pruhovaném pyžamu

O filmu s podobnou tématikou se snad nedá napsat, že je špatný. O Chlapci v pruhovaném pyžamu to ani psát nechci a nemůžu, ač musím uznat že mě trochu zklamal. Filmy a dokumenty z prostředí koncentračních táborů mě vždy bavily, no to zní blbě, tak spíš se mi líbily, no to je jěště horší, prostě mě zajímaly. Člověka totiž nikdy nepřestane fascinovat jak bylo něco takového vůbec možné. Chlapec ukazuje "válečné" hrůzy jak je můžou vidět naivní a nevinné dětské oči, což mnoha scénám dodává na intenzitě víc než kdybychom viděli otevřené násilí (smradlavý kouř, Pavel co byl dřív doktor, ale nechal toho a teď loupe brambory). Jenže právě díky tomu film nějak klouže po povrchu a svým způsobem zůstává jen obyčejným klasickým příběhem o tom, jak si bohatý znuděný kluk našel chudého "podivného" kamaráda, se kterým se tajně stýká navzdory všem, což nakonec vede k problémům. Ano, zde se nám na patro neustále lepí odporná pachuť holocaustu podpořená druhou, dospěláckou dějovou linií a celé je to završeno dechberoucím závěrem, ale až na některé okamžiky tomu chybí hloubka a síla tématu. (15.07.2010)

Kvalitní drama z války se v současné době nedá prakticky sehnat, respektive neexistuje nic originálního, co by dokázalo chytnou za srdce. Hlavně je to všecko kolem válek tak ohrané, že už to téma prakticky nemá co nabídnout a přecijenom se dokázalo urodit, a kupodivu na hodně jednoduchém, ale dosti důležitém místě, na místě, o kterém válka taková snad co já vím pořádně nemluvila a je to potřeba, protože součástí války to bylo také, a tím je dětské srdce, které neví co si myslet a tak se snaží důvěřovat hlavně rodičům, no a co když je pak rodič nacistický pohlavár a dítěti je osm let hustíc do něj plno příšerných věcí. To všecko se nádherně zobrazuje v tomto příběhu, jednoduchém přesto přímočarém. Není na něm nic složitého, přitom dokáže dojmout, a některé scény jsem například z hlavy jen tak vypustit nedokázal. Dětská stránka věci vesměs vždy dokáže chytnout za srdce, co se týče třeba už Jdi a dívej se, kde jsem němý sledoval neskutečné záběry, surové záběry z opravdové války, i když tady je válka trošku bokem. Každopádně i tak z mé strany je to na pět hvězdiček, protože jsem po tom filmu opravdu nedokázal spát a názory, že kdyby to točil někdo jiný, možná by to bylo lepší, jdou absolutně mimo mě, protože tento film dobrý je, a to tak že hodně, schválně vydržte až do konce. Na to že jsem film dokoukával kolem druhé raní, jsem pak měl co dělat abych vůbec usnul. (03.07.2009)

Film o holocaustu, na který se člověk začne dívat s tím, že už ve své podstatě vše ví. Nebo by měl vědět, ale to už je otázka osobního přístupu k životu, řekla bych. Žádné nové, překvapivé informace se ve filmu nedozvídáme, jeho jediným obchodním artiklem je neobvyklý úhel pohledu. Drtivá většina filmů o holocaustu se vyznačuje syrovostí a realističností, ale to zde nečekejte. Obraz je sytě barevný, rozechvělý a zastřený, podobná míra stylizace potom postihla i postavy a děj samotný. Hlavními hrdiny filmu je naivita a potřeba věřit v dobré věci, tedy vlastnosti, které za Třetí říše dostaly přímý zásah do čela. Tempo je pomalé, ale nejsme svědky žádných zbytečných odboček, scénář si vystačí s náznaky a většinu věcí nepotřebuje říkat přímo. Náznaky opravdové reality do dětského vidění skutečnosti pronikají pouze v přes zeď slyšených hádkách rodičů nebo z hrubých gest provedených jen tak mimochodem. Na místa, kde předtím byla zvědavost a touha prozkoumávat, se vkrádá strach. A bude pršet. (Další odstavec, tady by se to tak hezky hodilo.) Rozuzlení se nese v podobném duchu, nepostrádá symboličnost ani surovost. Jsem velmi ráda, že nedošlo ke skluzu do limonádového konce, ale to snad ani nešlo. S Život je krásný bych v žádném případě nesrovnávala, filmy se liší myšlenkou i formou docela výrazně a tak je spojuje jenom obludná historická epocha, v níž se odehrávají. Tomu, kdo má rád komorní a pomalé snímky, mohu doporučit. (31.03.2009)

Velice zajímavý film o druhé světové válce z pohledu dítěte, což tady nejspíš ještě předtím nebylo. A už to se v současnosti v tomto na filmovém plátně hodně zrecyklovaném tématu cení. Navíc je to i celkem dobře zpracováno. Postavy nejen dětí jsou výborně napsané a samotné obsazení je ještě lepší. Zaujme hlavně výborná Vera Farmiga a perfektně chladný David Thewlis. I dětští herci byli překvapivě docela snesitelní a to jejich přátelství jsem jim věřil. Jenom režie má občas mezery. Film se totiž rozjíždí celkem pomalu a první polovina filmu se celkem vleče a chybí zde atmosféra či nějaké silné momenty. Těch se naštěstí dočkáme aspoň později a emotivně silný závěr filmu ten začátek plně vynahrazuje. 70% (09.04.2010)

Keby nie toho minimalistického, komornejšieho prístupu, ktorý sa sem moc nehodil, tak by jednoznačne išlo o jeden z najlepších filmov na túto tému, myšlienka bola veľmi silná, tak silná, že už iba sama o sebe dokáže v divákovi vzbudiť vlnu emócií... Tu je krásny príklad toho, ako dokáže byť nevedomosť nebezpečná. U detí sa dá chápať (a ten chalan to hral veľmi dobre), no u dospelých je to priam až trestuhodné. Ten koniec stál po pocitovej stránke za to, vyplatilo sa vydržať. Nadpriemer. 75/100 (04.07.2017)