Chlapec v pruhovaném pyžamu

Několik kamarádů tento film hodně silně vychvalovalo, a tak jsem se na něj těšil. Téma je to opravdu výborné, o tom netřeba diskutovat. Ovšem to zpracování už pokulhává. Hlavním problémem je, že film nepůsobí vůbec věrododně, je plný nemožných situací a celý děj je až neuvěřitelně strojený a hnaný do napínavého finále, které vůbec nepůsobí přirozeně. Režisér chtěl prostě za každou cenu diváka odrovnat, ale otrlejšímu divákovi je jasné, že to je strašně umělé. Ocenit se musí dětské herecké výkony obou chlapců - to byla vážně paráda! Hudba stála taky za to, ale co je to platné, když film nepůsobí tak, jak by měl. Toto téma šlo zpracovat rozhodně lépe! 60% (05.06.2010)

Skvělé herecké výkony v dojemném příběhu o dětech ve dvou úplně odlišných situacích, ve dvou úplně odlišných světech. Konec je opravdu velmi dojemný, no děj občas v méně podstatných částech trochu selhává a příběh je vlastně velice jednoduchý. Ale jeho vyplynutí je opravdu k zamyšlení a ukázání dalších tragédií války, jakož i chování různých druhů němců. Hornerova hudba je výborná. Film, který má rozhodně smysl, a odlišuje se od ostatních právě tím podivným, leč výborným pohledem ze strany dětí. Farmiga je jako obvykle úžasná a zase hraje tu svou obvyklou roli :) (10.02.2011)

Nenápadný snímek, který ale poměrně bez problému dokáže rozčeřit hladinu emocí a diváckého prožitku. Hlavní myšlenka je sice hodně naivní a rodinné pojetí ve spojitosti s hlubokým etickým námětem silně povrzává, ale způsob, jakým je příběh vyprávěn a gradován, vše bohatě vynahradí. Thewlis a Farmiga výborní, Horner tradičně exceletní. Depresivní a šokující konec jen tak z hlavy nevyženu..80% (16.02.2013)

Ty nejhorší věci zachyceny z perspektivy nedospělého dítěte získávají tím naivistickým úhlem pohledu zvláštní, možná ještě bizarnější rozměr. To ví dobře mnoho velkých umělců a snaží se s tím čas od času pracovat - vyhraněně dětský pohled vůči personifikovanému zlu - v osobní rovině, zaujali třeba tvůrci dánského snímku Umění plakat, když přihlédnu k oblasti německého běsnění během 2. světové války, což je styčná plocha s tímto filmem, nejlépe to zvládl Gunter Grass ve svém ,,autobiografickém" románu Plechový bubínek, což kongeniálně pochopil i Volker Schlöndorff a neodolatelně jeho knihu adaptoval. Anglický režisér Mark Herman se vydal podobnou cestou - podívat se na holocaust očima dítěte, ale ne židovského, jak by se dalo prvoplánově čekat, kdežto trochu rafinovaně očima dítěte německého, a to ještě ne ledajakého, ale toho ,,árijského", je velmi originální a neotřelý nápad. Tohle v podstatě není film o vlastní tematice koncentračních táborů, ale o propagandou patřičně upraveném (ne)povědomí široké německé veřejnosti o existenci takových hrůzných míst. Nacistická motivace utajit projekt ,,konečného řešení" byla patrná od samého základu této ideje z vily ve Wannsee, jakož i z čehokoliv dalšího na genocidu napojeného (již při projektování táborů se počítalo s případnou demontáží krematorií, která také před evakuacemi táborů na konci války víceméně všude proběhla, tábory byly striktně nazývány a prezentovány jako pracovní, zajatci byli nuceni posílat domů příbuzným fiktivní pohlednice a dopisy s informacemi o tom, jak skvěle se jim daří...nacisté si dokonce dali i tu práci, že natáčeli ,,dokumentární" filmy na objednávku a pro potřeby mezinárodního Červeného kříže, jelikož ten ,,dělal" v táborech inspekci. Jeden z takových filmů si promítají i esesáci přímo v Boy in the Striped Pyjamas. Byla to ovšem jen čirá propaganda a určitě se vyplatila. První skutečné záběry vypovídající o realitě v táborech natočili až američtí vojáci (a jejich dokumentaristé) při osvobozování oněch táborů...a široká německá veřejnost té nacistické zrůdnosti nevěřila a považovala ji paradoxně za propagandu spojenců...). Chlapec v pruhovaném pyžamu (smutně metonymický název poplatný dětskému vidění světa) tak představuje hodně povedený film, jemuž se dá vytknout jen pár detailů (matné herecké výkony dětských herců, přílišná nekonfliktnost zpracování...), ale ve svém celku drží konzistentně pohromadě - je třeba připomínat si ,,hříchy" minulosti, abychom se jich mohli v budoucnu vyvarovat... Podobné filmy: Život je krásný (27.01.2009)

Detský pamätník v jeruzalemskom múzeu holokaustu Yad Vashem má podobu nedokončeného domu. Predstavte si, že privediete na svet dieťa. Je to ako začať stavať dom. Dáte do toho všetko, obetujete všetko najlepšie zo seba. A niekto to zničí, nedovolí dielo dokončiť. Každý, kto bol vo vnútri toho pamätníka, na to len tak nezabudne. Rovnako ako na tento film. (16.04.2018)