Paříž

43. MFF KV .. Scénář: Cédric Klapisch .. Mozaikové příběhy i metropoli Paříž miluji. Oboje dokázal Cédric Klapisch spojit v úžasném filmu s výtečnými herci, okouzlující atmosférou a hlavně příběhy se srdcem. Dojemné, veselé, romantické, okouzlující, citlivé, lidské. Můj jednoznačný král 43. Karlových Varů! (08.07.2008)

Paříž Cédrica Klapische je multifunkční film a nelze ho v žádném případě zatracovat pro jeho melancholické vyznání osudové lásky. S pochopením si prohlíží jednotlivce v jejich pádech, snech, očekáváních, vzestupech i znovunalezených příchutích života. S citem se dotýká niter, rozohňuje je, škádlí, chlácholí i odhazuje. Směsice je pestrobarevná, nevyhýbá se životním outsiderům, ani přízemnosti elit. V ulicích se valí vůně života, lásek, zklamání, chtíče, radosti, trápení i smrti. Život není statista, ale ne každý ho dokáže využít ve svůj prospěch. Pozorovatelem je tanečník Pierre (zajímavý Romain Duris), paralyzovaný neblahou zprávou o možném konci vnitřního světa. Natahuje třesoucí se prsty a na chvíli se života zachytí s opravdovou vášní. Hlavní ženskou postavou je šarmantní Élise (dobrá Juliette Binoche), Pierrova starší sestra a energie zbavená sociální pracovnice. Osamělost je nejtěžší nemocí. Nejrozpolcenější postavou je Roland Verneuil (vynikající Fabrice Luchini), historik a znalec Paříže s rozdrásanou duší. Nanebevzetí ukončuje rozpad, krize středního věku má i nevhodné metody a ukojení chtíče je jen chvilkové. Výraznou postavou je Jean (zajímavý Albert Dupontel), trhovec se zeleninou a ovocem je ztracen mezi minulostí a přítomností. Rozkvétající ženský půvab je vysokoškolská studentka Laetitia (půbabná Mélanie Laurent), bezelstně ochutnávající život ze všech světových stran. Z dalších rolí: rozverná Jeanova bývalá manželka Caroline (zajímavá Julie Ferrier), Rolandův mladší bratr, úspěšný architekt a seriózní manžel Philippe Verneuil (příjemný François Cluzet), stále nespokojeně brblající provozovatelka pekařství (zajímavá Karin Viard), bezstarostný rybí trhovec Franky (Gilles Lellouche), skromná a poctivá začátečnice v pekařství Khadija (příjemná Sabrina Ouazani), atraktivní bývalá Pierrova přítelkyně Diane (šarmantní Olivia Bonamy), vstřícný a unavený psychiatr (zajímavý Maurice Bénichou), sebevědomý Laetitiin přítel Rémy (Joffrey Platel), Philippova manželka v očekávání Mélanie Verneuil (Judith El Zein), doufající africký imigrant Benoît (Kingsley Kum Abang), optimistický televizní moderátor Arthur Delamare (Xavier Robic), či elitářské paničky Victoire (půvabná Annelise Hesme) a Marjolaine (Audrey Marnay). Paříž je tepající město se spletitou sítí osudů míst a jednotlivců. Vše se vzájemně mísí i oddaluje. Vše splašeně utíká i nehybně stojí. Paříž je komplikovaný organismus, jehož orgány tvoří lidé a jejich vnitřní světy. Život v mnoha podobách, kolem dokola přelidněno a přesto každý stojí sám osamocený ve svém boji, úsilí a naději. Chybující, a přesto nezatracující. (12.09.2017)

Cédric Klapisch nám poslal poněkud dlouhou pohlednici z Paříže. Jak se dá odvodit z názvu, je to mozaika mnoha malých příběhů. Ty se točí kolem základní melodramatické linie. Máme tu lásku, smrt, filozofování i přednášku z historie. Pro každého něco. Pro někoho třeba i nějaký hlubší zážitek. Lidé jsou různí, Pařížané i diváci... (23.11.2010)

Staří a mladí, nemocní a zdraví, bohatí a chudí, veselí a smutní se scházejí a rozcházejí, milují a nenávidí, radují a trápí, žijí a umírají ve městě protikladů. V úžasné a jedinečné Paříži, jejíž rozmanitý portrét se v rukou Cédrica Klapische drolí do nijak důmyslně pospojovaných epizodek. Rád by ukázal všechny tváře města nad Seinou, avšak jeho prapodivný žánrový mišmaš (od rakovinotvorného artu k animované parodii) nakonec souvisle mapuje pouze tamější pamětihodnosti, jež beztak všichni dobře znají. V závěru nesmyslně dlouhého filmu jsem pociťoval pouze přesycenost Paříží. Přitom stačilo koncentrovat více citu na jeden z mnoha naťuknutých nápadů (třeba Pierre a jeho vymýšlení fiktivních příběhů k nefiktivním postavičkám „tam dole“). Ani velmi dobré obsazení nenahradí péči, jež měla být věnována jednorozměrně napsaným hrdinům – obzvlášť odbyté jsou nehezky „svolné“ ženské postavy. Paříž je zbytečný a plytký film, který dvě hodiny hledá (a nenachází) své srdce. Stejně jako u Erasma tady platí, že méně někdy více jest. 45% Zajímavé komentáře: Gemini, charlosina (30.06.2012)

"Paříž má tisíc tváří." Další z mnoha filmů, kde hlavní roli hraje Paříž, studna inspirace, která nikdy nevyschne. Tenhle film ale narozdíl od mnoha jiných neukazuje Paříž jako malebnou pohlednici ani úžasný, bonvivánský a romantický život jejích obyvatel. Narozdíl třeba od "Paris, je t'aime", které bylo složené z mnoha poeticky a až idealisticky pojatých příběhů, je tento mnohem prozaičtější. Kdo v Paříži pobyl trochu déle, musí uznat, že "Paříž" je v zobrazení tohoto města velice výstižná a přesná, atmosféra velmi autentická, i když zdaleka samozřejmě nevystihuje všech jejích "tisíc tváří". Postav a příběhů bylo ve filmu opravdu hodně, některé mě osobně ovšem přišli moc skicovité. Pobavila mě pekařka Karin Viard (to byl mimochodem velmi realistický výkon), velmi sympatickou roli měla Juliette Binoche. Milovníci Paříže by samozřejmě měli vidět. ;-) (17.02.2011)