Travička zelená

Partička Judda Apatowa nám nachystala další parádní komedii. Ze všech filmů, které má Apatow na svědomí, je Pineapple Express filmem nejžánrovějším a dává vzpomenout na buddy-movie klasiky let devadesátých (Poslední skaut, Smrtonosná zbraň, 48 hodin,...), přičemž u Expressu převládá komediální část nad tou kriminální (u klasických buddy-movie filmů to bylo naopak - kriminální zápletka byla obohacena o komediální prvky v podobě špičkování obou hrdinů). Filmy se samozřejmě musejí přizpůsobit nejnovějším trendům, takže se vše tentokrát točí okolo drogových dealerů a hulení trávy. Jenže Pineapple Express má oproti ostatním "vyhuleným" komediím navrch hned v několika bodech. Tak zaprvé je film parádně vyvážený, nenarazil jsem snad ani na jeden jediný fór, který by skřípal, zadruhé se nejedná o žádný mišmaš, jak to bývá u dnešních komedií, ale film je žánrově pevně ukotvený a klasicky načrtnutá kriminální zápletka tu paradoxně působí nezvykle svěže a u mě osobně probudila nostalgii, přičemž jsem si zavzpomínal na časy, kdy na plátnech ještě zářil Eddie Murphy (zato teď by se měl jít radši zahrabat...), Nick Nolte nebo Mel Gibson. David Gordon Green si navíc dokáže poradit s akcí, které je ve filmu celkem dost a vůbec celkově se na Pineapple Express moc dobře kouká. A teď pozor - tvůrci se vůbec nevyhýbali zobrazování brutality, takže se dočkáme několika celkem chutných gore scén, ustřeleného ucha, chodidla rozstřeleného takovým způsobem, že připomíná zvadlý puget a pár dalších chuťovek. Přičtěte si k tomu jako vždy skvělého Setha Rogena, vynikající prolog z 30.let s Billem Haderem a navrátilce Jamese Franca, který dává zapomenout na toporný výkon ve Spidermanovi a já vám ručím za to, že se budete skvěle bavit. Nejodvázanější Apatowova komedie. 80% (23.10.2008)

V Hollywoodu se bohužel poslední dobou točí komedie tím stylem, že mě za celý rok dokáží opravdu pobavit tak dva, nanejvýš tři kousky. Travičce zelené se to v dubnu 2009 povedlo jako třetímu filmu za rok 2008, a to čekání rozhodně stálo za to. Oba hlavní hrdinové mi několikrát v průběhu celé stopáže značně potrhali bránici, mírně hluché momenty (takzvanou příběhovou vatu) totiž pravidelně vždy po několika minutách vystřídá totální nával nářezových hlášek a situací. James Franco mě hodně překvapil, u Rogena již vím, co čekat, a zklamání se naštestí nedostavilo. (27.04.2009)

Dale a Saul jsou celý film vypálený do elipsy. Taky je tam nějakej mrtvej někdo v takovym baráku prosklenym. Jo, policajtka co jí solí ten borec z toho baráku. Prosklenýho. Ale umře. Ta policajtka. Spousta mrtvejch niponů je tam taky v tý pěstírně. Hlavně, že neublížili tý babičce v tom děcáku gangsteři. Red je tam. Taky vypálenej, ale neprůstřelnej a má mrňavý Daewoo, průstřelný. Docela dost se tam hulí. V tom movie. (13.04.2009)

Chvílemi to vypadá, že Rogen při psaní scénáře sjížděl Tarantina dvakrát denně (dialogy, restauračka a násilí k tomu svádí). Je to přepálené, dlouhé a málokdo, pokud není na drogách, ustojí ty nečekané žánrové piruety ve druhé polovině. Nakonec z toho pro příští generace vyniknou pouze jednotlivosti, ovšem ty jsou bezpochyby geniální (instruktážní video, cross joint, rozhovor na gauči). Čínský ohňostroj v závěru už je hodně silný kafe. Sedm kytek z deseti a pro příště to chce vnímavějšího hlavouna ze studia jako dozor. (24.10.2008)

Soundtrack Graeme Revell: 1. Pineapple Express - Huey Lewis and The News [4:26] ,2. Electric Avenue - Eddy Grant [3:48] ,3. Dr. Greenthumb - Cypress Hill [3:08] ,4. Lost at Birth - Public Enemy [3:33] ,5. Poison - Bel Biv Devoe [4:20] ,6. Wanted Dread and Alive - Peter Tosh [4:22] ,7. Don't Look Around - Mountain [3:44] ,8. Pineapple Chase (A.K.A. The Reprise of the Phoenix) - Graeme Revell [3:03] ,9. Bird's Lament - Moondog/The London Saxophonic [2:02] ,10. Coconut Girl - Brother Nolan [3:36] ,11. Hiilawe - Arthur Lyman [1:09] ,12. Tha Crossroads - Bone Thungs-N-Harmony [3:45] ,13. Pineapple Fight (A.K.A. The Nemesis Proclaimed) - Graeme Revell [3:08] ,14. I Didn't Mean to Hurt You - Spiritualized [5:12] ,15. Woke Up Laughing - Robert Palmer [3:35], (14.06.2011)