Solitaire
Režie:
Jan MatějovskýScénář:
Jiří HubačKamera:
Juraj ŠajmovičHudba:
Jarmil BurghauserHrají:
Jana Brejchová, Ladislav Boháč, Eduard Cupák, Josef Abrhám, František Řehák, Ladislav Mrkvička, Rudolf HrušínskýObsahy(3)
Televizní film z roku 1969 odpovídá na neúprosnou skutečnost času po srpnové invazi vojsk, času totality. Nevíme, kde jsme a jak jsme se sem dostali... Televizní film podle scénáře renomovaného autora Jiřího Hubače a v režii Jana Matějovského z roku 1969 vytváří modelový obraz totalitního systému, který se po srpnové invazi roku 1968 na dlouhou dobu zmocnil naší společnosti. Autor zde rozehrál příběh šesti mužů (R. Hrušínský, J. Abrhám, L. Boháč, E. Cupák, F. Řehák a L. Mrkvička) a jedné ženy (J. Brejchová), kteří při prohlídce podzemní části starého paláce zjistí, že jsou tu uvězněni a že odtud není návratu. Dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život? Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněný typ diktátora. V mezní fantaskní situaci se během doby prověřují charaktery dalších, vzájemně neznámých lidí. Mistrovsky ztvárněné situace bezvýchodnosti a morální pasivity způsobily, že tato hra byla normalizační televizí zakázána a premiéry se dočkala až po jedenadvaceti letech v roce 1990, musela být rovněž stažena přímo ze soutěžní sekce televizního festivalu Prix Italia. (Česká televize)
(více)Recenze (75)
Vynikající. Herci, kamera, zvuk, kostýmy, atmosféra, scénář. Pár poznámek ze semináře: Hubač napsal scénář v době největšího optimismu r.68. Tudíž vůbec nejde o kritiku okupace, jak si většina diváků myslí. Hubač byl spíše ovlivněn existencionalismem, tudíž to neměl být film o tom, jak se vyrovnat s okupací, ani kritika režimu, ale spíše filozofická úvaha nad tím, jak prožít svůj život a jak se zachovat v mezní situaci. Zajímavosti: Film byl poslán na zahr.festival, ale STB jej zadržela ve vlaku. Matějovský se tak premiéry filmu nedožil. Nicméně se z tohoto "krizového vývoje" alespoň poučili jiní režiséři a své filmy raději vozili na festival sami, čímž zamezili zásahu cenzorů (viz např. Chytilová- Panelstory) ()
„Copak vy netoužíte dostat se odtud?” Pozorování skupiny lidí náhle odříznuté od vnějšího světa, která si osahává nové prostředí a musí se nějak dohodnout, co dál. Dneska obvykle námět pro reality show, v roce 1969 pro alegorii, která sice na dobu okupace odkazuje, ale možnosti jejího čtení jsou širší. Originální zápletka a soustředění se na podobenství asi trochu vytěsnily nějaké větší odhalování charakterů – tady už je to skoro od začátku dané i s visačkou – sobecký frajírek, labilní kráska, rezignovaný intelektuál atd. Největším požitkem je ale magnetizující Hrušínský – z průvodce se stává autoritativním manipulátorem (dokonce si k tomu oblékne objevenou uniformu), který svými řečmi a pohledy musí potěšit každého, koho mrzí, že Spalovač mrtvol nemá dvojku. ()
Děsivé katakomby skrývají podivné tajemství. Členové skupinky lidí v beznadějné situaci hledající svá vlastní východiska. Psychologicky sugestivní, někdy až hororový příběh, o síle a slabosti lidských osobností. Bratrská podobnost role Rudolfa Hrušínského se Spalovačem mrtvol je více než výmluvná. "Toužit, znamená trpět." ()
Sladký sen, takový převtělený Poe, hádal bych! Rozklíčovat podobenství (zvlhlé stěny, skličující mámení kroků), nelze a udělat to, sám sobě si nafackuji. Režisér (!!!) čelil době, neboť marnotratná, politická obec byla náchylná na podobné počiny, tudíž film zmrazila, k smrti ubila. Natáčet filmy, opírám se o Pasiáns - o mysterium tremendum! ()
Velmi dobré herecké obsazení a opět filmová situace kterou mám tak rád- skupina osob v uzavřeném prostoru, který nutí jedince ukázat svou pravou tvář........ najdeme tu jak ty co se nastalé situaci velmi dobře přizpůsobí, tak rebely, kteří usilují o osvobození, samozvané diktátory i slabé, kteří trpí.......nejlepší výrok: "Není podstatné co chceme, ale co můžeme". Aplikace na totalitní režim taktéž naprosto zřejmá. ()
Galerie (4)
Zajímavosti (1)
- Natáčení probíhalo v podzemí areálu Pražského hradu. Architekt filmu vzpomínal, že v lokacích byla taková zima, že šla neustále hercům pára od úst. Nakonec situaci vyřešili tím, že přivezli dva obrovské parní lokomobily k vytápění. (sator)
Reklama