Planina v ohni

Při sledování tohoto filmu jsem si nejednou pomyslel, že režisér se pravděpodobně více než je zdrávo koukal na filmy toho, jehož jméno neumím napsat. Byl jsem docela rád, když jsem po zhlédnutí zjistil, že on ty příběhy napsal, takže se o nějakém vykrádání nemůže ani mluvit. No, i když… Tady musím použít stejný argument, který jsem napsal u filmu Transcendence (film, který se tvářil, že jej natočil Nolan ale ve skutečnosti to byl jeho dvorní kameraman) - je fajn, když různí lidé zkoušejí různé věci (scenárista režii, například) ale ne vždy to vyjde. Což je omluvitelné, přeci jen, z chyb se člověk učí. Pokud ale film až nápadně připomíná něčí styl, ale ve skutečnosti nemá takovou hloubku anebo tomu chybí "to" něco, je to takové zvláštní. Člověk by neměl jen vsázet na to, že ty filmy napsal/natočil, takže se nemusí ani moc snažit hledat si vlastní styl. Takhle mi bohužel tenhle film přišel - utahaný, místy nudný snímek, který měl jediné štěstí, že má skvělý casting a který by mohl být skvělým filmem, jen kdyby ses jej chopil někdo, kdo umí ty filmy natáčet, ne jen psát. Ten rozdíl je poznat, stejně jako když si dáte sojové maso x normální maso. Proč bych se ve světě, kde je maso dostupné, měl spokojit jen s jeho náhražkou? 60 %. (25.11.2014)

Arriagovy scénáře vždycky nabízejí hodně zajímavou podívanou, a i když si ho tentokrát rozhodl zrežírovat sám, tak film dopadl překvapivě uspokojivě. I přes pomalejší tempo jsem nakonec byla velmi spokojená, jakým směrem se příběh ubíral. Hodně dobré herecké výkony a skvělá hudba. Když od toho člověk nic moc nečeká, tak nakonec může být příjemně překvapený. (27.04.2009)

Hans Zimmer už zvládl složit lepší hudbu a Charlize Theron s Kim Basinger zahráli daleko, ale daleko lepší postavy než to, co jsem mohl vidět tady. Kromě toho samotný režisér si připravil směsici příběhů, které měli splynout v jeden tak, jako se povedlo například ve filmu Babel. Všechno, co tenhle film obsahoval už jsem v jiném podání viděl a vyznělo to daleko líp. Nápad by špatný nebyl, ale tak nějak to všem, co se ve filmu objevili, nesedlo. (27.07.2011)

Geniální scénárista „volné“ trilogie (kterou mám hóóódně rád) Amores Perros, 21 gramů a Babel napsal a dokonce i sám zrežíroval další neméně zajímavý, emotivní, podmanivý, ale hlavně lidský a dostatečně uvěřitelně vyznívající příběh. Opět mozaikovité vyprávění je v tomto případě vlastním klíčem k samotnému příběhu – upřímně mě první půle nijak zvlášť nenadchla a bál jsem se, že film bude pokračovat v (do té doby) neopodstatněném duchu zoufalství a prázdnoty svých postav, přičemž pointou bude nějaké neštěstí (třeba hromadná bouračka). Nicméně poté jsem byl opravdu rád, že jsem se mýlil.)) a dostal pointu jako hrom, nad kterou jsem jen nevěřícně kroutil hlavou a uznale pokyvoval scénáristickému umu Guillerma Arriagy. Jediná výtka by se snad týkala režie. Možná to vlastně není ani tak úplně výtka, spíš nutné srovnání Inarrituova režijního přístupu s Arriagovým. Ve zmíněné trilogii (Amores Perros, 21 gramů, Babel – zejména se to týká její prostřední části) dokázal totiž Inarritu především pomocí protřelé kamery a záběrů ze zdánlivě nezajímavých nebo extravagantních úhlů ještě více podtrhnout emotivní a psychologickou hloubku příběhu – v tomto ohledu je Arriaga „pouhým“ režírujícím scénáristou. Na druhou stranu lze považovat Arriagův režijní přístup za příjemně civilní, „čistý“ a se zvoleným tématem vcelku korespondující, leč možná příliš umírněný a ukolíbaný téměř jistým faktem, že o adekvátní emocionální účinek se postará samotný scénář. (26.11.2010)

CITÁT - Šoustali až při tom uhořeli........... Tak to zatím sleduju asi čtyřicet minut a vůbec to není optimistické. Začíná to ohněm a smrtí, krajina ve filmu je šedá nevýrazná, žádné veselé barvy. I prostředí, ve kterém hlavní postavy žijí, je deprimující. Je to divná planina. Film se pak vydává cestou právě k tomu původnímu požáru. CITÁT - Tam nesahej, tuhle část svého těla nemám ráda.......... Scéna " pálení kaktusů " a jizva na památku je důkazem pocitů, jaký maj lidé v tomto snímku. Po této scéně už mi bylo skoro jasné, kdo si úvodní oheň asi užil nejvíc. Další důkaz ponurosti je scéna v 56 minutě. Silvie a kuchař se baví o lásce a ..... ale nejde o to, co chtějí, jde o prostředí ve kterém se ocitají - tak tedy baví se o lásce mezi popelnicema, určitě romantické. Chápete co jsem myslel pojmem ( dojmem ) depresivní ? V tomto případě je to jasná symbolika Láska a Popelnice. CITÁT - Santago, to jsem já Miriam, ty tady nezemřeš........... Osoby, osudy a příběhy dostávají ke konci filmu své časové údaje a divák procitá. Perfektně natočený smutný životní příběh z ještě smutnějším koncem ( záleží na úhlu pohledu ). Toto není film pro pěkné nedělní odpoledne, spíš pro vyčerpávající škaredý čtvrtek. Po příchodu z práce nebo po perném dni - to aby každý věděl, že na tom zase není tak špatně, jak si myslí. A že někde existují lidé, co jsou na tom hůř. CITÁT - Já mám taky jizvu.......... (02.10.2011)