不能說的秘密
Secret
Obsahy(2)
Na střední školu Tamkang přichází do hudební třídy nový student Le. Ze staré klavírní učebny slyší tajemnou skladbu, jde se proto podívat za zvukem. Spatří tu dívku Yu, se kterou se ihned spřátelí a tráví s ní poté spoustu času. Jenže jednoho dne uvidí Yu Lea s jinou dívkou, a tak uteče. Le na ni čekává před jejím domem, ale dívka se stále neukazuje. Nakonec mu jeho otec poví neuvěřitelný příběh o jedné dívce a hudební skladbě s názvem Secret… (JxMx)
(více)Videa (1)
Recenze (78)
Ja som mimo. Nie len z Jayovho skvelého hereckého výkonu, úžasného klavírneho vystúpenia, ale najmä z jeho režisérskeho umenia. Tak to už hej, klobúk dole. Príbeh by som možno ukončila inak, ale ako celok nemá chybu, človeka to drží v kresle a netrpezlivo čaká čo príde ďalej. Počas celého filmu som mala zimomriavky a na jeho konci som si skoro šla po perinu čo mi bola už fakt zima. Skvelé, u mňa za 5*, len tak ďalej Jay. ()
Bez váhání jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. Všechno je tu takové, že vás to do sebe prostě vtáhne a nepustí ani po skončení; všechno je natočené tak, že by mě filmošťouralové hodně překvapili, kdyby si něco vymysleli. Secret je něco, co se musí vidět a zároveň něco, co snad každý musí alespoň trochu cítít. Přenádherná romance. ()
Postavy sympatické, prostredie školy tak isto, pekná hudba, piano battle ako výborný nápad, taktiež mi sadlo zafarbenie filmu. V polovici to trochu stratilo tempo, potom ma to ale prekvapilo (keď už som si myslela, že viem o čo ide, prekvapilo ma to druhý raz) a finále bolo strhujúce. A Chou má talent. ()
Neuvěřitelná nuda, skoro žádná atmosféra a nulová chemie mezi dvěma hlavními postavami. Žel, skoro 75 minut filmu je jen a jen o jejich postupném, pomalém sbližování, sem tam proloženém nějakým krátkým klavírním sólem. Sto let stará škola je nasnímaná naprosto nevzrušivě, to už větší atmosféru má ulička s keři a kytkami, kam vozí mladík slečnu na kole domů. Onen zvrat po té nudné hodině a něco se dal tušit, jenže pro tu nulovou chemii to s člověkem nijak moc nehne (a popravdě, ta druhá holka je taky pěkná štabajzna, takže bych čekal i nějaké naznačení, proč tamta jo, a tahle ne, není to příliš jasné ani zřejmé, a kecy o tom, že láska si nevybírá - to funguje v pohádce, láska na první pohled, tady ti dva nemají žádný, ale fakt žádný vývoj vztahu). Navíc to pak nedává logicky smysl, případně nám ty scény ukáže pan režisér v trochu jiném podání (třeba ten zamilovaný lísteček putoval na čí jméno do které lavice teda?), a nějak jsem nepochopil, co je se současnou holkou, jestli se otrávila léky nebo je v léčebně, kde vlastně je? Závěr je efektní, ale emoce v tom fakt nejsou a úplný závěr jsem čekal taky silnější, než je opět poprvé na sebe kouknou a je jasno. ()
Musíte milovať Južnú Kóreu tak bezhranične, ako ju milujem ja, aby ste zniesli toľko sentimentu, romantiky, melanchólie či smútku. Ja som bola spolu s nádychom fantastična a podmanivého klavíra, ktorý sa stáva akýmsi kľúčom k vyvrcholeniu, okúzlená a nechcela som, aby sa to skončilo. Tá záverečná snová scéna, tie tajuplné bolesťou podtrhnuté oči hlavnej hrdinky, tie nebesky krásne klavírne sekvencie, snaha priviesť diváka na pokraj znesiteľnosti. Uverila som zámerom režiséra a rada sa nechám týmto nesmrteľným príbehom dojímať znovu a znovu... Nič pre cynikov. ()
Reklama