Zelená zóna

Opožděná, levicově-partyzánská antiautoritářská paranoidní agitka propojující velice nešťastně Greengrassovy nekompromisní dokumenty, přesněji dukudramatické rekonstrukce, s hravými bourneovskými žánrovými světy, která vůbec nepočítá s tím, že skutečnost, že vojenské jednotky Spojených států nenašly zbraně hromadného ničení, byla sama o sobě pozitivním signálem: skutečně „totalitní“ mocnost by udělala to, co obvykle dělávají policisté – podstrčí drogy a pak „objeví“ důkazy zločinu (stejně tak nezapomeňme, že samotná skutečnost, že mučení ve vězení Abu Ghraib přerostlo ve veřejný skandál, který zahnal americkou vládu do defenzivy, je také kladným signálem – ve skutečně „totalitním“ režimu by se tento případ jednoduše ututlal). Na druhou stranu třeba přiznat, že Greengrass nebojuje proti americko-britské invazi do Iráků jako takové, ale bere si za téma hrubě nezvládnutou po-válečnou situaci, která nastala po okupaci a která zkomplikovala, či úplně znemožnila přenesení pravomocí do rukou Iráčanů. Symbolicky byl film natočený bez podpory americké armády, protože Greengrass je přece jen političtější režisér než pan blockbuster Majkl Bay, se kterým armáda spolupracuje ráda, kolportujíc přes něj náborové letáky mezi texaské hochy. (11.09.2010)

Napätie, akcia, skvelý scenár, skvelí herci, konečne umiernenejšia kamera a strhujúci hudobný doprovod. Škoda, že to scenár nezostal trošku mimo politickej šachovnice, ale to už by potom bola čistá bourneovka, takže Greengrass sa to aspoň takto snažil zaobliť. Všetko prmyslené do detailu, scenár trošku kopíruje fikciu ako realitu, ale o tom dnešné filmy sú a nikde nie je napísané "based on a true events". 85%. (08.06.2010)

Pavlík Zelenýtrávník natočil dynamický film o zelených mozcích s názvem Zelená zóna. Ve filmu převažuje zelená barva a pan Vil Hantyng ukazuje, že už není žádný zelenáč. Zdá se, že točení filmů o Iráku má u Američanů zelenou a budou to minimálně pár desítek let omílat, až se budou hory zelenat! Z tohoto filmu je zřejmé, že Američané zaútočili na Irák, protože se třásli na kontrolu ropných polí jako Zelení na biomasu... Pardón, chtěl jsem říct "třásli se na kontrolu zbraní hromadného ničení jako kompostovač na zeleninové zbytky". No každopádně by už mohla bývalá administrativa prezidenta Křovího vzteky zezelenat a konečně nám prostým, co žereme zelené, v afektu nalít čistou zeleninovou šťávu a přiznat barvu. Tu pravou, ZELENOU. (15.06.2010)

Při psaní tohoto komentáře mi ve Windows media playeru zní skladba, která je s Matte Damonem víc než jenom spojená. Moby - Extreme Ways. Taky je to titulní skladba pana Bourna, který se třikrát brodil filmovými kiny a třikrat dokázal, že na to má. Jenže já jsem o Mattovi celou dobu přemýšlel jako o frajírkovi, kterýho vychovala Hollywoodská namyšlená skupinka těch rádoby nejlepších a najednou se nestačím divit. Matt Damon se chytá stébla a mně ukazuje, že jeho herecké kvality mají daleko na víc než jenom na Jasona Bourna...A to jsem si naposled myslel u Leonarda DiCapria, než mě začal přesvědčovat o opaku. Je to zvláštní, ale ti američtí herci, když se vyřádí, tak pak dokáží zázraky. Já tak doufám, že Matt Damon, se bude stébla držet naplno a ukáže celýmu světu, že je skutečným hercem, který už konečně dozrál a postaví se do popředí s diCapriem. Samotný film je totiž tak neskutečná jízda, že by si to okamžitě zasloužil. I když to stojí všechno momentálně na něm. Do budoucna to ale vypadá, že nám bude mít ještě hodně co ukázat, a já se budu i nadále těšit. Zelená zóna je totiž špice mezi válečnými filmy z Iráku. Ale ještě aby ne, když si ho natočil jeden z nejlepších režisérů současnosti. Chlapci nám tak ukázali, jak vypadá skutečná válka, jak vypadají skuteční chlapy a jak se to ve válce všecko s upřímností sere. Kdyby takovýhle filmy vznikali pořád...z Matta Damona se tak stává velký herec, konečně. (05.10.2010)

Neoformalistův splněný sen! Ve všech ohledech neskutečně důsledný film, jehož leitmotivem není nic menšího než motivace, motivace a zase motivace; ať už jde o motivace odůvodňující užití toho a onoho stylistického prvku (např. změny kamerového hlediska či razance střihu), motivace vypravěčské (kompoziční atd.) či motivace podmiňující konání postav, vlád, organizací. Za jedinou potenciální slabinu považuji politicky angažovanou zápletku, která je na můj vkus až příliš jednoduchá a naivní. Je to však pouze malá vada na kráse jinak výborného a nejen dynamikou fascinujícího filmu. Další projekce povinností. 4,5* (22.06.2010)